Idea je rapper, který v roce 2006 založil nahrávací společnost Ty Nikdy, pod kterou vycházejí desky interpretům jako jsou Paulie Garand, Rest nebo MC Gey. Idea bydlí v Praze od devatenácti let, tvoří hudbu, vydává desky, pořádá koncerty a prodává oblečení se značkou Rap. V rozhovoru je řeč o jeho vztahu k rodině, o vnímání současné situace, která pro umělce není jednoduchá, ale i o tom, co momentálně poslouchá na Spotify.
O víkendu jsem tě viděl na výstavišti v Holešovicích na festivalu Praha Září respektive Půlmetronome. Jaký pro tebe byl pohled na to velké pódium, před kterým stálo několik desítek návštěvníků?
Je to zvláštní, ale tak to prostě je. My jsme teď v září dělali koncerty Paulieho Garanda a labelu Ty Nikdy v Lucerně a už asi třikrát jsme to přehazovali. Měli tam super opatření, rozdělení na dva sektory a tak dále, ale z 940 prodaných lístků přišlo na místo 520 lidí. Lidi měli lístky, ale zkrátka nepřišli, takže asi měli strach.
Vy jste na výstavišti měli koncem srpna open air show celého labelu. Je v dnešní době možné pořádat akce tak, aby z toho pořadatel něco měl?
To proběhlo úplně v pohodě. Tehdy ještě nebyla opatření, ale brutálně pršelo. Přišlo sice přes pět set lidí, ale podle mě by přišlo třeba sedm set lidí, kdyby nepršelo. A pořádat akce samozřejmě jde. Konkrétně na výstavišti byly sice fakt obří náklady, ale s tím se počítalo dopředu.
Narážím na to, že je rozdíl mezi pořádáním koncertů v roce 2008, kdy se o akci starali většinou pořadatelé z daného klubu nebo daného města, zatímco dnes je to čím víc tak, že interpret si téměř celou produkci akce dělá sám, aby mohl hrát.
Já to tak dělám roky. Řekl bych, že na sebe to dělám nejdýl z české rapové scény. Fakt si většinu těch akcí děláme sami a je to v pohodě. Máme nad tím kontrolu, někdy nám pomáhá lokální promotér nebo ti s reklamou pomůže klub, protože například neznáme reálie dejme tomu Litoměřic. Když akci chce pořádat promotér, necháme ho to dělat, ale zasahujeme například do grafiky. Některé kluby ale koncerty zkrátka samy nedělají, takže podmínky jsou tak často nastavené.
Jak je to s pořádáním koncertů letos?
Teď se nedělají. Ta situace je úplně debilní. Já nechci brečet, ale dal bych pěstí všem z toho krizového štábu. Jenom jednu ránu bych jim dal.
Co dělají špatně?
Možná toho dělají víc, než by měli. Vůbec nechci působit jako někdo, kdo té problematice extrémně rozumí a chce to zpochybňovat. Prostě je to tady. Zrovna dnes jsme se o tom bavili s partnerkou v autě. Když je Praha nejvíc problémová, tak bychom měli vyzkoušet na čtrnáct dní provoz, kdy by bylo zavřeno úplně všechno kromě potravin a prodejen s nějakými základními potřebami a zjistili bychom, jak se ta čísla nakažených mění, jestli to skutečně pomáhá, protože zatím jsou to všechno takové hurá akce. Udělal bych to takhle, abychom věděli, jestli, když se chováme totálně obezřetně, jestli by to bylo úplně na nule, nebo by ta čísla byla jiná. Mohli bychom to udělat tímto způsobem, abychom věděli, že jsme tuhle možnost zkusili.
Jak ta opatření zasáhla konkrétně tebe?
Mě to poškodilo hodně. Label nehrál vlastně čtyři měsíce koncerty. Já přišel o nejlepší bookingy v životě. Měl jsem vystupovat na Sziget Festivalu v Maďarsku, ve Vídni, v Berlíně a podobně. Mrzí mě na tom to, že dělám něco opravdu tak dlouho, až to získá ten přesah přes hranice a nakonec tam prostě nemůžu jet zahrát. Těší mě, že mi dali tu možnost hrát, ale tíží mě, že tam nemůžu. Na druhou stranu to respektuju. Spolu s dalšími miliony lidí jsem pořád ten nejmenší plivanec.
Počítal jsi s nějakými dalšími koncerty?
Nikdo z nás už nepočítal, že letos bude hrát, my jsme se s tím smířili. Ale z osobního hlediska jsem v pohodě, pořád mám studio, rodinu a můžu sportovat, takže jsem v klidu. Jen mě štve ten princip, že já nemůžu udělat koncert, ale na výstavu lidi můžou. To je demence. Už jsme si říkali, že bychom dělali výstavy rýmů.
Na sociálních sítích jsi vydal prohlášení, ve kterém píšeš, že „Slovensko se spojilo a hrotilo a najednou to jde a vrátili jim zpět 500/1000 lidí. Akce a reakce.“ Myslíš si, že v České republice lidi málo hrotí?
Už třeba dvacet let si myslím, že tam jsou lidi v rámci umění a hudby víc propojení a dokážou se semknout, což přináší ovoce. Samozřejmě v čele s úžasnou prezidentkou, která je v tom podporuje. Myslím, že lidi se tam semkli i díky ní, která jim s tím pomohla a začala to řešit na instagramu. A takhle by to mělo fungovat, prezident by měl být tvůj nejlepší kámoš.
V tom prohlášení pokračuješ dál. „Podobná věc platí i u nás, tam jsem na to ale zanevřel totálně a krom open airu mi není moc příjemný hrát, hlavně v rámci morálu.“ Na co jsi zanevřel?
Vedu label, mám tam několik umělců a říkal jsem jim, že pokud budou chtít oni hrát, ať hrají, mě je to jedno. Nebudu jim říkat, ať nekoncertují. Ale zanevřel jsem na svoje koncerty, nebudu je v rámci morálu pořádat. Nechci to podporovat a pokud by se něco fakt stalo, říkal bych si, že jsme se na to měli vykašlat. Nějaké peníze na život mám, hlady neumřu.
Není to alibistické?
Je no. Teď se mi stalo, že jsem byl na kole u Karlštejna a mává na mě stará paní s rouškou. Zastavil jsem u ní, protože jsem si myslel, že chce nějak pomoct, ale ona se mě zeptala, kde mám roušku, tak jsem jí řekl, paní, příště si ji vezmu. Samozřejmě byla větší pravděpodobnost, že ji nakazím, když na ni prsknu, než kdyby mě vůbec nezastavila. Vlastně ty starší lidi chápu, protože je tím všichni pořád masírujou. Myslím ale, že to, co se děje přestává mít logiku a vyvíjí se spíš pocit strachu, než pocit ochrany. Sice jsem na to sladce rezignoval, ale kdyby se umělci spojili, měli bychom argumenty a domluvili se, že budeme bojovat, tak do toho jdu.
Ministr zdravotnictví Prymula oznámil, že restaurace budou muset být zavřené od desíti hodin večer a znovu omezí počet lidí na akcích. Jak se na to díváš?
Je to úplná demence. Jaký je rozdíl mezi tím, když je na akci sto lidí nebo pět set lidí? Ale jak už jsem řekl, nechal jsem se tím vcucnout, neprotestuju, dodržuju nařízení a říkám si, že mám studio, mám na čem pracovat, můžu sportovat a mám zdravou rodinu a koho obejmout.
Jaká je situace pro provozovatele klubů?
Těch je mi strašně líto. Představ si, že ti tvůj táta dá klub, který měl dvacet let, teď ho máš ty a ty ho musíš zavřít, protože taková je situace. Kdybych měl ty miliardy a mohl rozdělovat peníze umělcům, tak bych stoprocentně myslel na kluby, protože umělci jsou živí tím, že mají kde performovat. Jenže když myslíš na kluby, tak už musíš myslet na gastro.
Jak se díváš na příspěvek od vlády?
Dát všem mi přijde v klidu. Byť málo, ale dát všem. Asi před měsícem jsem byl v Rakousku a bavil jsem se s jedním producentem o tom, jak tam všichni dostali úplně férové peníze, umělci dostali na měsíc asi 1400 eur. U nás to bylo aspoň těch 25 tisíc pro OSVČ. Tu druhou a třetí podporu jsem si ani nevzal. Vlastně pro to nemám ani důvod, určitě trochu z hrdosti, ale nějak jsem prostě neměl pocit, že to chci. Když jsem se bavil s kamarády, tak vesměs říkali, že si to taky nevzali. Proto si nikdy nestěžuju, že mi někdo něco nedal.
Máš v téhle vynucené koncertní pauze myšlenky na novou tvorbu?
Jo, já jsem v klidu. Nemám nouzi o to, že bych nedělal nic. Spíš mám připraveno víc věcí, než bych potřeboval. Třeba dnes jdu po dvou týdnech do studia. Mám session s Karlem z Milion Plus. Byl jsem ve Vídni dodělávat album. Mám spoustu nápadů, ale nemám deadline, protože ho nemusím mít. Chtěl jsem to vydávat na podzim ze dne na den bez proma, ale neudělám to, protože k tomu mám vázanou release party s koncertem.
Co teď posloucháš na Spotify?
Teď v autě poslouchám podcast České podsvětí. Z hudby je výborná Annet X, Češka, kterou produkuje Radimo z Champion Sound. Jamese Colea jsem poslouchal, Supu jsem poslouchal, Janu Kirschner, se kterou teď děláme tracky. Dneska jsem třeba poslouchal Jamese Blakea z Británie.
Foto Katarína Bell @katarinabell
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
