„Nejsou lidi.“ Jedna z nejpoužívanějších vět českého průmyslu posledních let. Slyšíte ji na poradách, konferencích, v hospodě i při každé debatě o konkurenceschopnosti. Nejsou svářeči, nejsou obráběči, nejsou technologové, nejsou konstruktéři. Školy produkují špatné absolventy, mladí nechtějí pracovat a stát by s tím měl konečně něco udělat. Jenže možná žádný dramatický nedostatek lidí nemáme. Možná máme hlavně nedostatek lidí, kteří jsou ochotní dělat práci, jakou jsme jim byli zvyklí nabízet, za peníze, které jsme jim byli zvyklí platit. A to je trochu jiný problém.

Český fotbal se dočkal poprvé v historii v pozici hlavního trenéra cizince – dvaapadesátiletého Španěla Santiho Denia. Jeho příchod má být spouštěčem modernizace nejen národního A týmu, ale celé tuzemské kopané. Je to reálné? Jedině, když se španělský kouč a jeho krajan v asistentské roli Pablo Ama nenechají zmasírovat českým fotbalovým prostředím.

Je tu nový ročník Chance ligy a s ním šance pro zlepšení. Hlavní úkol? Nehrát jiný fotbal, než byl k vidění na mistrovství světa a než ten, který má v erbu Liga mistrů. Co na to řeknou tři stěžejní kandidáti na mistrovskou korunu?

První důsledek fiaska české reprezentace na největším svátku fotbalu je na světě. Hlavní trenér Miroslav Koubek rezignoval. To by však měl být jen začátek. Přijmout osobní odpovědnost by měli i šéf svazu David Trunda, generální manažer reprezentací Pavel Nedvěd a všichni, kteří nasměrovali domácí fotbal do mezinárodního podprůměru. Ale právě Koubkův pád ukázal, že se opět dělá spíš politika, než že by vypuklo tolik potřebné ozdravné zemětřesení.

Natěšení a optimismus se změnily v rozčarování a frustraci. Stačily k tomu dva zápasy. Teď čeští fanoušci a hráči vzývají zázrak v utkání s Mexikem, aby Koubkův tým přece jen poskočil na šampionátu postup ze skupiny. Všichni by však měli hlavně přemýšlet o tom, jak ze staromódní hry udělat šmrncovní fotbal. Poté se Schick a spol. přestanou trápit na hřišti a jejich obdivovatelé se nebudou muset za svoje mužstvo stydět.

Do vrcholné české politiky už téma odsunu sudetských Němců naštěstí nepatří. Přesto se tam ocitlo a výsledek vypadá přesně tak, jak to vypadá, když se historická bolest použije jako volební palivo: naprosto odpudivě.

Objednat si jídlo v restauraci by měla být banalita. Otevřete menu, vyberete si, najíte se. Pro část lidí je to ale malý logistický projekt. Ne proto, že by chtěli být složití. Ale proto, že prostě musí.

Přechod na dálkové měření spotřeby tepla a teplé vody není jen další administrativní položkou na seznamu povinností, ale zásadní změnou v tom, jak budeme v bytových domech nakládat s daty a energiemi. Co tato změna přinese a na co se připravit?

Česko si v těchto dnech znovu prochází jedním ze svých oblíbených sportů: soubojem mezi vládou a prezidentem. Tentokrát se nehraje o pravomoci na papíře, ale o to, kdo pojede na summit NATO v Ankaře. Jde o spor, který známe i z jiných zemí. U nás se trochu mění v tradiční přetahovanou, ze které se v přímém přenosu stává veřejný kurz ústavního práva pro každého, kdo má chuť to řešit i připojení k internetu.

Všude kolem nás se dnes skloňuje umělá inteligence. Pro někoho je to spása a revoluce, pro jiného zase jen další marketingový „buzzword“, kterým se dnes dá prodat úplně všechno. Jako člověk, který se v IT a cloudu pohybuje denně, to vnímám jako největší změnu práce a užívání počítače od příchodu samotného internetu. Změna je tak zásadní, že promění i desítky let usazené pozice a vazby a přinese i nové sociální otázky.