Samoživitelky se za svoji situaci mnohdy stydí, říká zakladatelka projektu Nádech

Pavlína byla jednou z prvních, která se na Nádech obrátila. Sama měla dobré zaměstnání, milujícího partnera, ale dlouho nemohla otěhotnět. To se podařilo až když ji bylo čtyřicet let. Kvůli rizikovému těhotenství musela skončit v práci. Přítel se mezitím zapletl do nelegálních aktivit a byl odsouzen na sedm měsíců. Rázem se ocitla ve finanční tísni, musela se stěhovat, neměla nárok na všechny příspěvky z Úřadu práce. Navzdory všemu se jí narodila zdravá holčička. Pavlíně spolek Nádech pomáhal s oblečením, plenkami, mlékem a dalšími potřebami, na které už novopečená maminka neměla peníze.

„Pavlína nás pravidelně informovala o své situaci. Po finanční stránce byla situace opravdu náročná, proto na naše doporučení podala žádost o finanční pomoc několika organizacím. Byla podpořena zaplacením nájmu na dva měsíce. Do Centra nikdy nepřišla s prázdnou, přinášela oblečení po dcerce, hračky, vaničku, postýlku a odnášela si vždy jen to, co aktuálně potřebovala,“ vypráví zakladatelka spolku. 

Po pár měsících přišla dobrá zpráva, partner se vrátil domů, našel si brzy práci a situace v rodině se ustálila. Dodnes pravidelně materiálně přispívají.

Když mám problém, tak se zastavím a zhluboka se nadechnu

Tato myšlenka, a především osobní zkušenost byla hlavním hnacím motorem, proč se do projektu Jitka Havránková pustila „Samoživitelé jsou opravdu ohroženou cílovou skupinou a nejsou nijak výrazně podporováni státem. Momentálně převažují maminky kolem čtyřiceti let, které ztratily zaměstnání a ocitly se ze dne na den ve velmi složité situaci. Pak jsou to dost často týrané a rozvedené maminky," říká Havránková.

Centrum pro samoživitele funguje v Ostrově, Chebu a nově také v Karlových Varech. Pokud maminka potřebuje pomoci, vyplní na webu formulář, poté se s ní dobrovolníci ze spolku spojí a proberou její možnosti.

„Velmi často se stává, že nás osloví někdo, kdo tu maminku zná. Ženy, které jsou v té nouzi se za svou situaci mnohdy stydí. My se snažíme té mamince nabídnout komplex služeb. Když jsme s tím začínali, tak byla na prvním místě ta materiální pomoc, potom se nám ukazovalo, že ty maminky se mnohdy potřebují vypovídat, podělit se o svůj problém, a tak nabízíme základní poradenství. Radíme kam se obrátit, když potřebují například právnickou nebo psychologickou pomoc,“ upřesňuje Havránková.

V žádném případě se tedy nejedná o sociální službu. Jsou to nadšenci a dobrovolníci, kteří pomáhají ve svém volném čase a za své náklady. Spolupracují také s krajskou potravinovou bankou. Bez čeho by se však neobešli, jsou dárci, kterým není lhostejný osud druhých.

„Daří se nám propojit i dárce s maminkami, z čehož mám obrovskou radost, že se tam navazují vztahy. Jsou dlouhodobě v kontaktu a mohou pomoci i jinak, než jen tou materiální formou. Dohromady nás oslovilo odhadem už 600 maminek,“ říká.

Ty, které jsou na tom nejhůř, chodí do centra pravidelně, jiné se snaží ze situace co nejdříve dostat a přichází například jednou za měsíc. Díky centrům se maminky také potkávají, vyměňují si zkušenosti a navazují nová přátelství.

„Jsou ochotné si vzájemně pomoci s hlídáním a osvědčila se nám také svépomocná skupina. Mohou si poradit, jak řešily svou životní situaci. Je to úplné úžasné a má to velký vliv i na děti. Začátkem loňského roku jsme začali pořádat také pobyty, což mělo obrovský úspěch. Děti se tam potkávaly a divily se, že v tom nejsou sami, že i jiné děti žijí jen s jedním rodičem. Vidí, že na tom není nic špatného,“ dodává závěrem Jitka Havránková.