sobota 13. srpna 2022 Alena

Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.

KOMENTÁŘ: Válka je jako příležitost

Ruský útok proti Ukrajině je tragických završením desetiletí jejich představ o tom, jak funguje svět a jaké jsou pozice a zájmy hráčů v něm. Že k němu došlo, bohužel již nezměníme, můžeme jej však uchopit jako příležitost ke změně. Sebe samých.

Autorem textu je firemní sociolog Vojtěch Bednář. Specializuje se na otázky vedení, motivování, řízení lidí ve firmách, vytváření a udržování firemní kultury. Učí manažery na všech úrovních pracovat s lidmi tak aby firmu vnímali jako součást svého života. Více na koment.cz.

Válka na dohled

Mnoho odborníků i komentátorů se snaží vysvětlit, proč došlo k ruskému útoku proti svrchované a mezinárodně uznávané Ukrajině. Od pominutí smyslů Vladimíra Putina, přes ekonomické zájmy, snahu odvést pozornost od vlastních problémů, po nastolení nového světového řádu a obnovu ruského impéria. Skutečné příčiny neznáme, ale na základě znalosti ruské mentality a způsobu uvažování lze říct, že Putin není ani šílený, ani oportunní diktátor, nýbrž vůdce, který svým krokům doopravdy věří. V jeho světě je Západ, kam patříme i my, nepřítel, který Rusko uzurpuje a v jeho bezprostředním sousedství živí „fašistický“ režim.

Někteří politici i ruští expati v Evropě věří tomu, že Putin bude jednoho dne, možná již brzy, odstraněn. I kdyby se tak stalo, těžko na jeho místo přijde více osvícený politik, nebo dokonce demokratická vláda. Obavy ze zahraničí, hledání nepřátel, neustálé tendence pasování se do role oběti a z nich plynoucí snahy ovládat své okolí totiž rozhodně nejsou jen jeho vlastností, ale projevem zcela reálného smýšlení velké části ruské politické scény i celé veřejnosti. Je tedy s ním nezbytné počítat jako s faktem. Stejně tak je faktem to, že se Rusko rozhodlo aktivně mocensky vystoupit v hrubém porušení mezinárodního práva a za cenu obětí na životech. Díky Rusku máme nyní válku na dohled od našich hranic. Doslova.

Naše vlastní války

Stejně jako je naivní představa, že Vladimír Vladimírovič někam zmizí a s ním i jeho politika, je naivní si myslet i to, že jsme v pozici, kdy bychom „jeho“ válku mohli ovlivnit nebo dokonce zvrátit. Nemáme na to nejen vojensky, ale ani politicky a ekonomicky. Jako členský stát jsme pod ochranou kolektivní obrany NATO, jak vrtkavá však může kolektivní obrana být, se již historicky mnohokrát prokázalo a faktem je, že pokud Rusko na Ukrajině uspěje, jsme, za několik desítek let, na řadě my.

Pojďme tedy být, tváří v tvář situaci, cyničtí a pojďme ruskou agresi využít jako příležitost. Příležitost k vlastní změně. Protože ve stávajícím stavu bychom se Putinovi neubránili, a to individuálně a dost možná ani kolektivně. Začít musíme, paradoxně, tím, že uhasíme svoje vlastní války. Ne ty horké se zbraněmi v ruce, ale války malosti a zášti, které denně vedeme na sociálních sítích, v médiích i v realitě. Války o to, co měl nebo neměl říct prezident. Kdo bude vyznamenán a při jaké příležitosti. Války, zda politici vítají delegaci s takovým nebo makovým odznáčkem v klopě. Zda bychom měli uznat práva té či jiné hlučné menšiny, nebo zda bychom se dokonce měli všichni podřídit svým chováním tomu, že malému procentu jedna konkrétní věc vadí. Tyto malé každodenní bitvy nás vysilují a berou nám potenciál vést ty veliké. Paradoxně, v tomto se lze plně shodnout s ruským postojem.

Naše budoucnost

I kdyby se nás ruská akce na Ukrajině nedotkla fyzicky, zcela jistě nás postihne ekonomicky, a to v nejhorší možnou dobu. Lidé i stát jsou po dvou letech pandemie oslabení, další krizi jednoduše nepřipraveni zvládnout a neochotni zvládat. Válečný konflikt je dokonalým akcelerátorem ekonomických problémů a fakt, že jsme na Rusku z větší části energeticky závislí nás brzy bude bolet ještě více, než už nás vysoké ceny energií bolí teď. Toto je potřeba změnit.

Co bychom měli udělat? Především si uvědomit, kde jsou naše hodnoty a kde se nachází skutečná rizika. Potřebujeme aktivizovat svůj ekonomický potenciál, a to dvěma směry. Prvním z nich je dosažení vlastní energetické nezávislosti, druhým pak plná obranyschopnost. Oba tyto cíle jsou úzce propojeny.

Česká republika disponuje znalostním potenciálem potřebným ke stavbě jaderných zdrojů vlastní konstrukce. Máme také zásoby přírodního uranu i schopnost jej obohacovat, věci nezbytné pro jaderný zdroj nezávislý nejen na ruských, ale i dalších dodavatelích. Ano, je to věc extrémně drahá, ale investice do vlastního průmyslu se mnohonásobně vrátí, a to nejenom v podobě zaměstnanosti, ale také exportu technologií. Česká republika má tradici i současnost zbrojní výroby, kterou je potřeba podpořit a posilovat. Moderní zbraně vyžadují moderní technologie a ty jsme schopni vyvíjet. Vlastní energetické zdroje a rozvoj obranného průmyslu nám dá nejen prostředky pro přežití nadcházející krize, ale především základy nezbytné pro to, abychom se mohli budoucím imperiálním snahám nejenom Ruska, ale i Číny a možná dalších zemí postavit bez obav, ať už samostatně, či jako člen kolektivní obrany.

Abychom dosáhli výše uvedeného, budeme muset rezignovat z celé řady agend, kterým jsme se věnovali doposud. Přepjatá klimatická politika je první, ne však jedinou z nich. Politický důraz na práva a wellbeing zcela obskurních menšin, často se zásahy majícími dopad do života většiny, jsou další věcí, která nás mimořádně oslabuje, a ne nadarmo se někteří lidé domnívají, že jejich podpora je součástí cizí rozvědné strategie namířené proti nám. Relativizace úkolu a hodnot tradiční rodiny, tolik oblíbená nejen v u nás nepříliš působící „woke“ levici, ale i v seriózních politických stranách, bude muset být opuštěna a nahrazena naopak masivní prenatální politikou a stimulací konzervativních hodnot. Bude to mimořádně těžký úkol, ale začít musíme už teď.

Ruská vojenská akce na Ukrajině je neomluvitelná pro nás a zbytek civilizovaného světa, ale perfektně logická z pohledu jejich politiky a smýšlení. Ať dopadne jakkoli, toto smýšlení ani tato politika se nezmění. Ukrajině ani sobě nepomůžeme tím, že si změníme profilovou fotografii, nebo přispějeme dmskou. Pokud však probíhající tragédii uchopíme jako příležitost k vlastní očistě a ke koncentraci na to důležité, máme v budoucnu šanci se sami něčemu podobnému vyhnout. Jednoduše tím, že si na nás nedovolí. Pojďme na tom pracovat.  

Hezký den.

Ohodnoť článek

Autoři

Štítky Ukrajina, Rusko, útok, invaze, Putin, Bednář, komentář

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.