Třicet devět tisíc. Pro někoho dovolená. Z pohledu pořizování si bydlení pakatel. Pro někoho ovšem částka, kvůli které nespí, protože je nepřekonatelnou barierou na cestě za zdravím dítěte. „Když jsem před čtyřmi lety zjistila, že jsem potřetí těhotná, říkala jsem si, že je mi jedno, jestli to bude kluk nebo holka. Hlavně aby bylo miminko zdravé“ tak vzpomíná maminka na období, které se ji dnes jeví jako zcela bezstarostné. Z porodnice si maminka nakonec přinesla domů krásnou, zdravou princezničku, která se stala rázem miláčkem celé rodiny. Dostala i „princeznovské“ jméno Zlatuše.
První měsíce se holčička vzorně vyvíjela. V roce už chodila. Jednoho dne si ale maminka začala všímat, že nějak divně vytáčí jednu nožičku ven. „Byli jsme s ní u ortopeda, ale ten nám řekl, že je dcera jen unavená a že to nic není,“ bere si opět slovo maminka: „Jenže za krátký čas se k divně vytáčené nožičce přidala i pravá ručička. Zlatuška ji měla neustále zaťatou v pěst a vůbec ji nepoužívala. To už ani pediatričce nepřipadalo jako „únava“ Na kontrole na neurologii jsme se pak dozvěděli strašlivou zprávu. Naše dítě má nádor na mozku.“
Holčička okamžitě podstoupila operaci. Nádor byl už ale tak velký, že nešel odstranit naráz. Zlatuška se tak na operační sál vrátila znovu za tři měsíce. Jenže mezitím v této pauze nádor opět dorostl. Maminka by následující období nejraději ze svého života vymazala. „Po této druhé operaci jsme nastoupili na onkologické oddělení. Chemoterapie trvala rok a půl. Neustále jsme jezdili po nemocnicích. Zlatuška vše zvládala paradoxně lépe než já. Manžel pracoval na živnost jako zedník a k tomu se musel starat o syny. Pro nás oba to bylo náročné psychicky i fyzicky. Nemáme totiž babičky ani jiné příbuzné, kteří by nám pomohli. Zlatušce navíc museli lékaři vytrhat všechny zuby kvůli infekci. Tohle děsné období trvalo dva a půl roku. Ještě teď mě vzpomínky na tuto životní etapu bolí. Jediné pozitivum snad bylo, že jsme si s manželem ověřili, že náš vztah stojí opravdu na hodně pevných základech,“ dodává.
Zlatuška je v tuto chvíli relativně zdravá, chemoterapie zabrala. „Relativně“ proto, že si nádor vybral svoji daň. „Zlatuška má kvůli nádoru oslabenou funkci pravé strany těla. Oslabené nebo částečné ochrnutí pravé ruky a pravé nohy. Zlatuška špatně chodí, proto má i invalidní vozíček. Pravou ručičku příliš nepoužívá a když mluví, tak se zadrhává. Podle maminky i někdy zapomíná,“ vysvětluje Lucie Wabnitzová, přítelkyně rodiny, která s rodiči zdravotní anabázi jejich dcery účastně prožívala.
Maminka je momentálně se Zlatuškou doma. Pravidelně s dcerou jezdí na kontroly a na magnetickou rezonanci. „Musíme věřit, že vše bude v pořádku. Absolvujeme také rehabilitace a cvičíme. Potřebuje to z mé strany hodně pokory a od nás obou spousty trpělivosti a práce. Zcela zásadní jsou ale intenzivní rehabilitace, aby se dceři hybnost pravé ruky i nohy zlepšila,“ doplňuje.
Zlatušce prokazatelně pomáhá cvičení v Klimkovicích. Bohužel na ně pojišťovna nepřispívá a rodina už všechny úspory utratila za péči v posledních letech. „Rodiče Zlatušky jsou neuvěřitelní bojovníci,“ bere si opět slovo Lucie Wabnitzová. „Když překonali obavy z nejhoršího a nepřetržitý dvaapůlletý stres, podepsalo se to všechno patrně na zdraví tatínka. Přestal hýbat pravou rukou. V současné době je po operaci ramene. Měl přetrženou šlachu a úpony v rameni. Peněz v tuto chvíli nemají nazbyt. Přesto si nestěžují a stále myslí hlavně na to, ať je jejich holčička zdravá.“
Zlatuška má v Lucii Wabnitzové velkou spojenkyni a stala se její patronkou. společně se s její maminkou obrátily s žádostí o pomoc s rehabilitacemi na Patrona dětí. Přispět Zlatušce, která prožila první měsíce svého života s nádorem v hlavě na rehabilitace můžete zde. „Děkujeme za jakoukoliv pomoc, která pomůže Zlatušce při jejím pozvolném návratu mezi zdravé děti,“ říká maminka.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
