Sobota 22. února 2025 | Svátek má Petr
Zatímco nejlepší podmínky k životu jsou v Česku v Turnově, Luhačovicích a Novém Městě na Moravě, nejnižší kvalita je v Karlovarském, Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Tyto regiony se potýkají zejména s odlivem vzdělaných lidí, zadlužeností, exekucemi a nižší délkou života. Vyplývá to z Indexu prosperity regionů České spořitelny a platformy Evropa v datech.
Celorepublikový index sleduje sedm klíčových oblastí, najdeme mezi nimi ekonomiku, demografii, zdravotní péči, vzdělávání nebo občanskou dostupnost. Ta zahrnuje například dostupnost veřejné dopravy, výdejních boxů, obchodů či internetu.
Nejhorší hodnocení z 206 českých mikroregionů získaly Podbořany v Ústeckém kraji, bílina a Bílina a Karviná. Praha naopak ovládla přední příčky v řadě měřených parametrů, celkově se umístila na 23. místě.
Karlovarskému kraji podle autorů indexu nepřispívá fakt, že jako jediný kraj v ČR nemá vlastní veřejnou univerzitu. Ta by přitom dala místním studentům příležitost, aby v kraji zůstali. Momentálně téměř polovina studujících z kraje odchází za vzděláním do Prahy. Na samotný Karlovarský kraj připadá šest procent studentů. Analýza však ukazuje, že v sousedním Ústeckém kraji studuje třetina místních.
Karlovy Vary přitom odlivem lidí netrpí, naopak obyvatel mírně přibývá. V pohraničních regionech jako Cheb, Mariánské Lázně či Tachov je migrace velmi vysoká. „Kraj ale přichází o vysokoškolsky vzdělané obyvatelstvo, právě jejich podíl na celkové populaci je ve zmíněných mikroregionech jeden z nejnižších v republice," vysvětlují autoři studie.
Horší kvalitu života v Karlovarském, Ústeckém a Moravskoslezském kraji podle výzkumníků způsobuje rovněž i nižší naděje dožití. Nejhůře je na tom Rumburk na Děčínsku, lidé se tam dožívají průměrně 75 let. To je o celých pět let méně než v Praze a o šest let méně než v Novém Městě nad Metují.
Dalším ze zásadních problémů je vyšší nezaměstnanost a nižší dosažené vzdělání. „Zcela zarážející situace pak panuje ohledně exekucí. Ty představují problém zejména v Karlovarském a Ústeckém kraji. Například v Bílině má exekuci každý pátý obyvatel, v Mostu každý šestý a v Sokolově každý sedmý. Jak nicméně ukazuje Mapa zadlužení, počet lidí v exekuci se každým rokem pomalu zmenšuje," uvádí autoři.
K současnému stavu Karlovarského, Ústeckého a Moravskoslezského kraje negativně přispěl důraz na industrializaci i odliv Němců. Při něm velikost německé menšiny v Československu poklesla ze tří milionů na 165 tisíc.
„Vyhnání lidí žijících zde po mnoho generací mělo na různé regiony různé dopady, které v kombinaci s různými geografickými podmínkami vidíme i dnes. V mnoha oblastech se daří 80 let po konci druhé světové války efektivně rozvíjet kulturní aktivity i občanskou infrastrukturu, v některých částech bývalých Sudet je to složitější. A samozřejmě rozvoji života v regionech u německých hranic nepomohla izolace během 40 let studené války a rozdělení Evropy,“ vysvětlila Tereza Štěpková, ředitelka organizace Antikomplex, která usiluje o kritickou reflexi moderních dějin a rozvoj svobody ve společnosti.
K současné podobě těchto mikroregionů tak přispělo především to, co po odsunu následovalo během socialistického režimu. „Současná – horší – ekonomická situace zejména v pohraničních regionech je spíš důsledkem vícero faktorů – vyhnání původního obyvatelstva, ale zejména následným komunistickým plánováním a zacházením s těmito oblastmi, například nucené dosídlování, vykořenění některých přišedších skupin obyvatel, vytěžování místní krajiny, kumulace socio-ekonomického znevýhodnění,” dodává Štěpková.
K menší spokojenosti obyvatelstva zásadně přispívá i soustředění se na těžký průmysl a těžbu uhlí. „To sice přineslo relativní prosperitu, ale nízkou diverzifikaci pracovního trhu a také ekologickou zátěž,“ vysvětluje filantrop Jan Školník. Těžba podle něj přitahovala pracovní sílu z jiných regionů, často s nižším vzděláním, což ovlivnilo skladbu obyvatelstva.
„Komunistický režim ještě posílil orientaci těchto regionů na těžký průmysl a navíc spojil podniky do centrálně řízených velkých celků, což znamenalo, že jakékoliv změny v politice nebo ekonomice měly okamžitý negativní dopad. Po roce 1989 došlo k rychlému úpadku těžkého průmyslu, který přinesl vysokou nezaměstnanost a odliv mladých kvalifikovaných lidí. Náhrada novými odvětvími byla pomalá a nedostatečná, a možná právě v této době se projevila nejvíc chybějící mezilidská a podnikatelská síť. Region nebyl vrácen v restitucích místním, protože ti byli nuceni odejít po roce 1945. O to více byla tato území závislá a nedostala možnost plně se rozvinout po roce 1989 i vlastními silami. To vše vedlo k dlouhodobým strukturálním problémům, jejichž důsledkům čelíme dodnes,“ doplňuje Školník
Současnou situaci krajů by mohlo zlepšit přeorientování na vodík. Ten by společně s rozvojem dopravní a digitální infrastruktury mohl pomoci výrazně posílit jejich rozvoj. V Moravskoslezském kraji již vzniká první české „vodíkové údolí”, kde se bude vodík nejen vyrábět, ale současně i využívat. A to jak ve veřejné dopravě, tak i v průmyslu. Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj již podepsaly vodíkové memorandum zaručující vzájemnou spolupráci a koordinaci.
Rozvoji regionů mohou pomoci také digitální technologie v kombinaci s efektivní dopravou. Ty mohou zmírnit odliv obyvatelstva z regionů do velkých měst, což platí zejména pro Ústecký a Moravskoslezský kraj. Ty totiž mají velmi dobrou dopravní obslužnost a současně zde významně roste dostupnost vysokorychlostního internetu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
