Relikviář svatého Maura ležel 40 let v zemi na zámku v Bečově nad Teplou

Vše začalo v roce 1984, kdy jistý Danny Douglas, americký podnikatel a hledač pokladů žijící v Rakousku, kontaktoval československý konzulát ve Vídni s ojedinělou nabídkou. Od státu chtěl legálně koupit blíže neurčenou starožitnost, o níž tuzemské úřady nevědí a která nemá přímý vztah k Československu. Ukryta měla být během druhé světové války na utajovaném místě. Douglas za památku nabídl na tehdejší poměry vysokou částkou - 250 tisíc dolarů.

České úřady s ním začaly vyjednávat, ale zároveň pověřily kriminalisty, aby věc našli. Ti, vydávaje se za úředníky, zpočátku vůbec netušili, po čem jít. Z indicií, které Douglas časem i nevědomky poskytl, věděli, že hledají předmět asi 1,5 metru dlouhý, který má být ukryt 100 až 150 kilometrů od Norimberka, a byl v majetku šlechtického rodu. Speciální tým pod vedením Františka Maryšky pátral v archivech, probíral záznamy z výslechu členů gestapa, ale i umělecké publikace.

Zlom nastal, když Douglas prozradil, že k vyzvednutí předmětu je potřeba tří nebo čtyř lidí, lopaty a detektoru kovu s tím, že technika se má přepravit do Karlových Varů. Kriminalistům se ve spolupráci s historiky umění podařilo vytipovat relikviář i místo úkrytu - hrad Bečov. Památku tam nejspíš zakopal v květnu 1945 majitel hradu a zámku Heinrich Beaufourt-Spontin, který byl členem NSDAP. Majetek rodu byl kvůli kolaboraci zabaven a propadl československému státu.

Kriminalisté památku našli po ročním pátrání až v poslední chvíli, než měla být uzavřena smlouva s Douglasem. Ten, jak se později ukázalo, jednal na žádost vnuka někdejšího majitele Christiana Beauforta-Spontina. Relikviář byl 40 let ukryt pod podlahou zámecké kaple, obložený desítkami lahví vína a koňaku, a byl ve velmi zdevastovaném stavu - zasypaný, špinavý a navlhlý. Dílo zkázy dokonalo nevhodné uložení po jeho vyzvednutí.

Restaurátorské práce mohly začít až v roce 1991 po vyjasnění majetkových a vlastnických vztahů. Náročné restaurování, kterého se ujali restaurátoři Alena Nováková a Andrej Šumbera, trvalo až do roku 2002 a je celosvětově unikátním dílem.

Relikviář, který byl v roce 1995 byl prohlášen národní kulturní památkou ČR, je součástí stálé expozice zámku v Bečově nad Teplou a od roku 2022 je trvale vystaven v nové expozici v obnovených Pluhovských domech.

Základ schránky relikviáře tvoří nové ořechové jádro, které nahradilo rozpadlé dubové. Na ně byla aplikována výzdoba ze zlaceného stříbra a mědi, doplněná množstvím drahokamů, křišťálů, emailů a dalších šperkařských kousků. Vznešený dojem umocňují zlacené sošky Ježíše Krista a svatého Maura na čelech díla a 12 apoštolů po stranách. Kruhové výjevy na střeše vypráví příběhy těch, jejichž ostatky jsou ve schránce uloženy - sv. Jana Křtitele, sv. Maura a sv. Timoteje.

Relikviář svatého Maura pochází z první čtvrtiny 13. století. Má obdélníkový půdorys o rozměrech 140 x 42 centimetrů, jeho výška je 65 centimetrů. Patří mezi domečkové (tumbové) relikviáře a je jedním ze tří dochovaných unikátů románského slohu svého druhu - vedle relikviáře Panny Marie z Cách a relikviáře svatého Heriberta z Kolína nad Rýnem. Svatý Maur je jediný relikviář držený ve světské moci, ostatní patří církvi.

Podle legendy o svatém Mauru žil kolem roku 250 na území Francie křesťan, který k nelibosti Říma obracel lidi na svou víru. Za to byl sťat. Jeho ostatky byly uloženy v kostele, který v 11. století postavili v belgickém benediktinském opatství ve Florennes. Původní relikviář se nedochoval. Ten nynější byl vyroben mezi lety 1225 a 1230 na zakázku kláštera ve Florennes. V roce 1838 ho od církve koupil vévoda Alfréd de Beaufort-Spontin, který ho posléze převezl na své panství na Bečov.