Projekt Jsme 155 učí školáky zachraňovat životy
Když jde o život, rozhodují minuty. Projekt Jsme 155 učí žáky druhého stupně základních škol v Karlovarském kraji zachovat chladnou hlavu, nezpanikařit, správně zavolat na tísňovou linku a poskytnout první pomoc ještě před příjezdem záchranářů. Děti si vyzkoušejí resuscitaci, Heimlichův manévr i komunikaci s operátorkou.
Za projektem stojí Komunitní centrum Chebsko ve spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou Karlovarského kraje a s finanční podporou programu PENNY Sousedem hezky česky. O projektu mluví jeho iniciátor Jan Hamar.
Jak nápad na projekt vznikl a proč míříte zrovna na druhý stupeň základních škol?
Myšlenka vznikla u nás v Komunitním centru Chebsko. Chtěli jsme výuku první pomoci zatraktivnit a oslovili krajskou záchranku, která reagovala skvěle. Druhý stupeň jsme zvolili proto, že děti v tomto věku už dokážou vyhodnotit krizovou situaci a v průšvihu často nezpanikaří. Nechceme z nich mít profesionální lékaře, ale ukázat jim, že pomoct dokáže každý – někdy stačí jen odvaha a správně vytočit 155.
Je podle vás současná výuka první pomoci ve školách nedostatečná?
Školy první pomoc nezanedbávají záměrně, ale narážejí na čas a chybějící odborné zázemí pro pravidelný nácvik. První pomoc se z učebnice nenaučíte, tu si musíte osahat. A právě proto do škol vozíme interaktivní výuku přímo s profesionálními záchranáři.
Jak nácvik probíhá a co je pro děti největším zážitkem?
Kombinujeme prezentace, Slido kvízy v telefonech a hlavně praxi. Děti si zkoušejí resuscitaci, kontrolu dýchání u člověka v bezvědomí i Heimlichův manévr.. Obrovským zážitkem je setkání se záchranáři a prohlídka sanitky. Zjistí, jaké vybavení vůz vozí, jak funguje lékař v systému rendez-vous nebo kdy vzlétá vrtulník.
Jak se děti k praktické pomoci staví? V čem mají navrch oproti dospělým?
Největším strašákem bývá obava, že ublíží. Učíme je proto zásadní věc: Nejhorší je neudělat vůbec nic. Výhodou dětí je bezprostřednost – neřeší, jestli vypadají hloupě, chtějí si vše vyzkoušet a informace nasávají jako houba. Když jim dáme jistotu, nebojí se jednat.
Učíte je také to, jak správně volat na tísňovou linku?
Ano, simulujeme reálný hovor s operátorkou. Učíme je hledat záchytné body v terénu, jako jsou čísla lamp či domů, když nevědí, kde přesně jsou. Vysvětlujeme jim, že i když se operátor ptá na detaily, sanitka už je na cestě. Zároveň zdůrazňujeme, že 155 není hračka a marné hovory mohou blokovat pomoc tam, kde jde o život.
Jaká je v celém projektu vaše role? V čem pozorujete největší vývoj?
Projekt vedu organizačně za komunitní centrum a zároveň pracuji v PENNY jako oblastní vedoucí. V roce 2024 jsme začali na Chebsku a pro velký zájem jsme se rozšířili na celý kraj. Vloni jsme od PENNY v programu Sousedem hezky česky dostali 80 tisíc korun, tato podpora byla klíčová – dokoupili jsme další resuscitační figuríny, vydali 12stránkové informační brožury a kampaň podpořili plakáty v prostředcích městské hromadné dopravy i ve školách.
Jaké máte plány do budoucna?
Chceme se postupně dostat na všechny základní školy v Karlovarském kraji, více zapojit pedagogy a připravovat workshopy pro veřejnost zaměřené třeba na dětská zranění. Naší vizí je vychovat generaci lidí, kteří se v krizové situaci nezaseknou. Pokud díky tomu jednou jediný školák zachrání někomu život, bude to mít obrovský smysl.
