Zpráva o události z 11. září 1951 obletěla svět a stala se naprostou senzací. Dnes ji známe pod názvem Vlak svobody. Souprava tehdy bez zastavení projela stanicí v Aši a pokračovala až do západoněmeckého Selbu. Více než stovka lidí se rázem ocitla na druhé straně železné opony. Mezi nimi byli studenti chebského gymnázia, lázeňští hosté, ale také příslušníci SNB a StB. Zpět do Československa se vrátilo 77 cestujících, ostatní se rozhodli zůstat. Akci, která se zapsala do dějin, si chtějí v Aši připomenout.
Ašská radnice chystá vzpomínkovou akci k 70. výročí přejezdu vlaku Československých státních drah z Chebu přes Aš na území Německa. Vzpomínková akce bude zahrnovat výstavu dokumentů o této události a doplní ji i dobové předměty, písemnosti, novinové články a fotografie z roku 1951.
„Chceme zejména mladým návštěvníkům výstavy přiblížit dějinné souvislosti, které k únosu vlaku vedly. Vernisáž výstavy v muzeu v Mikulášské ulici se plánuje na 9. září,“ uvedl místostarosta Aše Pavel Klepáček.
Hlavní část programu chystá Kulturní centrum LaRitma do budovy hlavního nádraží v Aši, kde mají proběhnout také koncertní vystoupení. Radnice vyjednává možnost vypravení historického vlaku s parní lokomotivou obdobného typu, kterým byl únos proveden. Událost bude připomínat také památník, který vznikne u nádražní budovy.
Pátek, 25. června 2021, 13:00
Stavbu nové nádražní budovy za 85 milionů korun chystá Správa železnic v Aši na Chebsku. Původní nevyhovující objekt ze 70. let nechá zbourat. Výstavba by měla začít příštím rokem, připravuje se projektová dokumentace. Své investice za několik...
Vzpomínková akce na hlavním nádraží v Aši bude zřejmě poslední událostí, která se v tomto prostředí stihne připravit. Výpravní budova ze 70. let minulého století se totiž v dohledné době zbourá a místo ní zde má v příštím roce vyrůst menší objekt.
Vlak č. 3717 vyjížděl na své zaběhnuté trase z Prahy do Aše, kde byla jeho konečná stanice. Onoho podzimního dne roku 1951 bylo ale vše jinak.
Plán útěku měli na svědomí tři organizátoři. Strojvedoucí Karel Konvalinka, výpravčí Karel Truksa a obvodní lékař z Chebu Jaroslav Švec, který žil v Aši. Se samotným nápadem však přišel Konvalinka. Trať z Aše do Selbu totiž byla průjezdná, jedinou překážkou byla improvizovaná zábrana na kolejích. Podle historiků a svědků projel vlak ašským nádražím rychlostí zhruba 80 kilometrů v hodině a stále zrychloval. Zastavil až na německém území. V zahraničí poté 33 cestujících zůstalo, zbytek se po pár dnech vrátil domů.
Jako jediný člen posádky vlaku se zpět do vlasti vrátil topič Josef Kalabza. Po příjezdu ho okamžitě zatkla StB. Později jej však využila k propagandě a označovala ho za hrdinu. Únosce vlaku naopak nazývali americkými gangstery.
O možnosti útěku za hranice uvažoval hned krátce po komunistickém převratu v únoru 1948 i Zdeněk Mandrholec. Spolu s kamarády dobře věděl o lidech, kteří překročili hranice tak, že vyskočili z vlaku, který jezdil na trati mezi Chebem a Aší. „Tomu vlaku se tajně říkalo Vlak svobody. Jak je zastávka Hazlov před Aší, tak asi dvě stě metrů před ní strojvůdce vždy přibrzdil, až skoro zastavil. Kdo chtěl, mohl vyskákat. Tam už to bylo na hranice tak dvě stě metrů. A byli v Německu. Tenkrát tam ještě nebyly dráty, tak nebyl problém se tam dostat,“ vzpomínal pro Paměť národa.
Nakonec se rozhodl, že se také pokusí o překročení hranice. Všichni z jeho skupiny se takto opravdu dostali do Německa. On se nakonec kvůli matce a sestře rozhodl zůstal. Nejen kvůli finančnímu zajištění rodiny, ale také proto, aby neměla jeho rodina problémy kvůli jeho emigraci. „Svědomí mi to nedalo, tak jsem neutekl. Ale všichni, kteří utekli, se tam pak měli dobře,“ dodal Mandrholec.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Jo dobře promyšlený ,byl jsem letos v Aši i Selbu na nádražích ,tak jsem si vzpoměl jelikož otec byl taky mašinfíra .Každej musí uznat že zadrátovanej stát není státem.
