Vždy jsme měly sen živit se vlastní tvorbou, říkají autorky projektu Vlastně Ladné

Jedna žije v Černošíně na Tachovsku, druhá v Karlových Varech. Přitom spolu vytváří originální dekory. Láska k porcelánu je nikdy neopustila ani deset let od maturity.

„Obě jsme měly sen se živit vlastní tvorbou, když jsme pak uvažovaly, na co ty své kresby a motivy přenést, tak od papíru a textilu nás to dovedlo zpět k porcelánu. Je to tak dva roky zpátky, když nám bylo třicet a říkaly jsme, že už musíme a když ne teď, tak už nikdy. Už se v tom nebudeme dál vrtat a zkusíme to,“ popisuje Lada Silová.

A tak vzniklo Vlastně Ladné. Své fanoušky si okamžitě našly, a to nejen díky originálním motivům, ale také technikám. Lada pracuje s tuší a perokresbou. Vlasta se věnuje linorytu. „To moc lidí nedělá, že by se to pak dále zpracovávalo na porcelán. Všichni nám říkají, že to je jiné,“ potvrzuje Lada.

Postupně jsem zrušila obývák

„Sice to běží dva roky, ale pořád je to vlastně v plenkách. Všechno jsem dělala doma v bytě. Postupně jsem zrušila obývák, všechno jsem vystěhovala do ložnice. Z pokoje mám dílnu, všude je to zastavěné porcelánem, všude se válí sítotisky. Ale je naděje, že se to změní, protože se stěhujeme do domečku, kde v celém přízemí by mohla být dílna,“ vysvětluje plány do budoucna.

Občas dělají i návrhy na objednávku. Přesto přiznávají, že od toho začínají pomalu opouštět. „Je to časově náročné. Nakreslit nebo vyrýt, pak to graficky zpracovat v počítači, předat to do sítotisku. My je necháváme dělat v Nové Roli v Thunu. Kdyby si to takto někdo zadal, tak by to trvalo asi dva měsíce to vyprodukovat. Kdyby si pak někdo představovat, že by měl tři hrnečky, tak ten náklad je potom pro nás daleko vyšší,“ říká.

K práci využívají čistě české produkty. Většinu nádobí odebírají z porcelánky Benedikt. Oblíbené tvary mají i z podniku Cibulák v Dubí. Během práce vyzkoušely i výrobu šperků z recyklovaného porcelánu.

„Když jsem měla naťuklý hrnek, tak mi ho bylo líto vyhodit, takže jsem z toho porcelánu vyřezávala diamantovýma bruskama různé tvary. Přišlo mi to jako skvělá myšlenka, ale je to zdlouhavé. Chceme se k tomu vrátit, ale až budeme mít dílnu, protože je z toho hrozný nepořádek,“ říká se smíchem Lada.

Lada i Vlasta věří, že až získají lepší prostory, budou se moci vrhnou i do samotné výroby hrnků, talířů a dalšího. „Určitě chceme dělat i vlastní tvary, a i nás to žene trochu dál. Máme své představy. V momentě až budeme mít zázemí, tak se do toho pustíme,“ uzavírá Lada.