V lázních budou vzpomínat na návštěvu spisovatele Marka Twaina

„Mark Twain přicestoval do Mariánek se svou chotí Olivií a dcerami 16. srpna 1891 a zůstal zde až do konce měsíce. Autor nezapomenutelného Toma Sawyera se ubytoval v hotelu Anglický dvůr pod svým skutečným jménem Samuel Langhorne Clemens,“ popisuje Elena Sorokina, PR manažerka Infocentra Mariánské Lázně.

V Mariánských Lázních v letošním roce vzpomenou na 130. výročí návštěvy spisovatele. Pobyt Marka Twaina ve městě připomíná pamětní deska, kterou nedávno instalovalo Infocentrum města v rámci programu Stezka spisovatelů, který nabízí také tematické exkurze věnované místům, spojeným se spisovateli a dalšími slavnými osobnostmi, které lázně navštívili.

„V současné době probíhají jednání s městskou knihovnou o uspořádání výstavy, která by byla věnována spisovatelově památné návštěvě. Své dojmy z pobytu v Mariánských Lázních slavný spisovatel zveřejňoval v sérii povídek na pokračování pod názvem The Tramp Abroad Again, která vycházela v The Illustrated London News. Mariánské Lázně Twain chválil jako „Nejutěšenější a nejmodernější město na kontinentě, tak hezké, jak si jen člověk může přát,“ pokračuje PR manažerka a cituje z povídek Twaina dále: „Ještě nikdy jsme nepodnikli tak malebnou cestu. Jsou tu jen 2 - 3 ulice, avšak jsou krásné. Když stojíte na dolním konci města, ohromí vás překvapivá harmonie barev, svěžích a veselých…“

Mark Twain popsal své pocity z návštěvy západních Čech v povídce An Austrian Health Factory (česky vyšla pod názvem Rakouská továrna na zdraví). Spisovatel se sobě vlastním decentním humorem, který je dobře srozumitelný i dnešním čtenářům, popisuje procedury, dietní stravování, přísný lázeňský režim, deštivé počasí i otravné lázeňské hosty: „Pokud má někdo dnu, dělají s ním tohle – v 5.30 ráno ho vzbudí, dají mu vejce a dovolí mu, aby se podíval na šálek čaje. V šest musí být u svého pramene s kalíškem zavěšeným u pasu, a rozhodně tam nebude sám. Jak spustí orchestr první tón, musí pozdvihnout kalíšek a se všemi ostatními začít usrkávat tu příšernou vodu. To musí dělat pomalu a dlouho. Pak se asi hodinu musí procházet po horách, aby se protáhl a nalokal se čerstvého vzduchu, co se do něj vejde. Pak si lehne do vany nebo se, pokud to má raději, válí v bahně. V poledne už bude mít hlad a lázeňský řád mu dovoluje utišit ho podle libosti pod podmínkou, že bude jíst jen to, na co nemá chuť. Odpoledne chodí po horách a vdechuje čerstvý vzduch. Večer je mu povoleno sníst tři sousta jakéhokoliv jídla, které mu nechutná, a vypít sklenici libovolného likéru, který nesnáší. Pokud je nekuřák, je mu dovoleno zapálit si dýmku. Ve 21.30 přesně musí být v posteli a sfouknout svíčku. Další den to celé znova. V čem je tohle lepší než mít dnu, to nevím.“