Nechtěl jsem vypadat jako hlupák, který jen škrábe brambory, řekl před soudem muž obžalovaný z teroristického útoku

Na Ukrajině se měl Lukáš N. nechat vyškolit a vyzbrojit separatisty na území Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky, které vyhlásily odtržení od Ukrajiny. Podle spisu se tam zapojil do různých vojenských úkolů včetně práce v rozvědce, strážní službě, hlídkování i do bojů s ukrajinskými jednotkami. Nováček vinu odmítl. Na Ukrajině zůstal do ledna 2016, kdy přejel do Moskvy, na české ambasádě požádal o vydání pasu a odcestoval zpět do Česka.

Obžalovaný vypověděl, že v uvedené oblasti byl, pracoval ale pouze na výcvikové základně armády separatistů jako civilní zaměstnanec, dělal pomocné práce, pracoval v kuchyni. Odmítl, že by se účastnil bojových operací. „Jednou začala střelba blízko základny, řekli nám všem, že si máme vzít zbraně, ale já jsem zamrzl a neudělal jsem to,“ řekl obžalovaný.

Ve své výpovědi Lukáš N. připustil, že při nástupu do armády se jako civilní zaměstnanec účastnil několika hodin cvičení ve střelbě ze samopalu, ale nešlo mu to. Zajištěné fotografie, na kterých byl zachycen v uniformě a se zbraněmi, vysvětlil tím, že si výzbroj jen půjčil, z frajeřiny se vyfotil a chtěl "machrovat". Snímky dal i na sociální sítě a vydával se za vojáka.

„Nechtěl jsem vypadat jen jako hlupák, který tam odjel a jen tam škrabal brambory,“ řekl. Videa z bojů nalezená v jeho telefonu prý natočil jeho kamarád se Slovenska, který si jeho telefon do bojové linie půjčil. Existuje i videozáznam, na němž Lukáš N. v uniformě a se zbraněmi vypráví ruským novinářům kde, jak a proč v Doněcku a Luhansku bojuje.Před soudem dnes tvrdil, že mu výstroj půjčili a rozhovor poskytl za slíbené peníze. Dva tisíce rublů za rozhovor byly prý jediné peníze, které si v oblasti za celou dobu vydělal.

Na východ Ukrajiny prý Lukáš N. odjel za dívkou Natašou, s níž si psal přes sociální sítě a domluvili se, že tam spolu začnou nový život. Hned po příjezdu do Doněcka mu prý Natašini známí nabídli místo u doněcké armády, on ale přistoupil jen na práci civilního zaměstnance, aby si vydělal peníze. Být vojákem prý odmítl. Odvezli ho tedy hned ten den do kasáren, kde zůstal.

Když mu ani po třech měsících za práci nezaplatili, chtěl prý odejít, místo toho mu ale slíbili stejnou práci v Luhansku, kde dostane určitě zaplaceno víc, tak odjel tam. Celou dobu byl bez pasu. V kasárnách ho prý šikanovali starší vojáci a jednou v noci se ocitl i pod dělostřeleckou palbou. Při pohledu na roztrhaná těla se rozhodl, že chce pryč, že na základně nechce umřít. Za úplatu za peníze, které mu poslala rodina z Česka, nakonec s pomocí Čečenců odjel z válečné oblasti a dopravil se do Moskvy. Po příjezdu do Česka musel vyhledat odbornou pomoc kvůli psychickým problémům, kterými trpěl.