Uff. Právě jsem skončil. Jsem rok 2020. A že jsem byl rokem. Myslím, že jste si vy Češi, ale i celý svět oddechli. Všichni na mě budou vzpomínat. Byl jsem špatným rokem. Omlouvám se. Možná jsem byl nejhorším rokem vašeho života. Loni v lednu to tak vůbec nevypadalo. Všichni jste si mysleli, že budu po předchůdci roku 2019 ještě lepší. Plánovali jste, měli jste předsevzetí.

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije. Přečtěte si, co zažívám třeba na obyčejné poště.

Nejen na českém internetu přibývá zpravodajských portálů, které nabízejí pouze zpoplatněný obsah nebo různé formy prémiového obsahu. Zkuste si tipnout, jak velké procento čtenářů má zájem o placení za zprávy na internetu. Každý třetí? Nebo každý desátý? Jste na omylu. Podle poslední analýzy Reuters Institute Oxfordské univerzity je to zhruba sedm procent čtenářů.

Uvolňování protiepidemických opatření vzbuzuje emoce. Zatímco ti, kterých se osobně dotýkají volají po jejich brzkém konci, mnoho lidí se bojí a odborníků poukazuje na rizika. Vláda ale rozvolňovat musí, a to i kdyby nechtěla.

Již mnoho dní, dokonce mnoho týdnů, probíhají v Karlovarském kraji povolební vyjednávání. Vítězné ANO se snaží vyvolat jednání s různými subjekty a jedná se o snahu zatím marnou. Jeho největší soupeř, takzvaný blok 21 neboli Koalice pro změnu, složená z 21 zastupitelů mnoha politických subjektů a uskupení, je relativně blízko složení vládnoucí koalice. Všechny subjekty jsou údajně domluveny na programových prioritách a mnoha dalších bezesporu důležitých věcech.

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije.

Nově zvolení krajští zastupitelé se stále nebyli schopni dohodnout na sestavení vládnoucí koalice. Vypršel jim už zákonný termín, ve kterém mělo proběhnout ustavující zasedání zastupitelstva Karlovarského kraje. To se sice minulý týden sešlo, ale po složení slibů zastupitelů bylo na týden přerušeno.

První červencový týden patří v Karlových Varech jednoznačně Mezinárodnímu filmovému festivalu. Nabité sály, večerní párty a zábava až do rána. Filmové premiéry, delegace k filmům, známí a uznávaní herci ze zahraničí a k tomu nespočet českých hvězd a hvězdiček takzvaného stříbrného plátna.

Boj o volební preference a hlasy voličů do krajských voleb sotva začal a už vidíme první porušení zákona. Nabízí se otázka, jak by politici postupovali v případě, že by usedli do vedení kraje? Byly by jim také zákony lhostejné?

S velkým zájmem sleduji, jak rychle je možné vymyslet a připravit bohatý kulturní program na nadcházející léto. S ještě větším zájmem sleduji, jaká jména se v programu Karlovarského kulturního léta objevují a doslova žasnu, nad tím, že vše co se bude v Karlových Varech o prázdninách dít, je cenově dostupné a mnohé dokonce zdarma. Věc opravdu nevídaná, ale rozhodně chvályhodná.