Koronavirová pandemie měla i své pozitivní dopady. Daleko více psů z útulků našlo svůj nový domov. Otázkou ale je, zda majitelé situaci nepodcenili a dobře zvládli výchovu svých čtyřnohých kamarádů. Nejedná se nutně o adoptované psy, ale také o štěňata, která i díky opatřením, byla s majiteli prakticky rok doma. Nikdy nebyla sama a neví, jak se s novým režimem vyrovnat.
Dlouhé měsíce strávené na homeoffice s sebou přinesl i rapidní zájem o domácí mazlíčky. Ve zverimexech se dokonce zaprášilo i po hlodavcích a lidé vzali zavděk i plazy. Na nezájem si nemohli stěžovat ani útulky a vysoká poptávka po psech dokonce vyhnala ceny štěňat u některých plemen na několikanásobek. Právě psi si během pandemie rychle zvykli, že je majitel neustále s nimi. Rozvolnění opatření a fakt, že mohou lidé opět chodit do kanceláře, je mnohdy stresuje.
Pátek, 23. dubna 2021, 20:00
Obor zvířecí psychologie v posledních letech stále získává na popularitě. Jedním ze známých zvířecích psychologů, kteří působí v Praze, je Alexandr Skácel. Budou mít psí psychologové více práce až skončí doba, která přeje práci z domova? Mají...
„Je to hodně znát. Spousta lidí najednou byla pořád doma a pes se tím pádem nenaučil zůstat sám. Z tohoto důvodu se pak obrací na nás. Není to žádná hrozba a nic, co by se nedalo vyřešit. U štěňat je to jednodušší v tom, že lépe přijímají nastavené situace. Mláďata obecně umí stresu lépe odolávat než dospělejší jedinec. U toho dospělého psa je to složitější a naučení je o tom, že se na něj musí postupně,“ vysvětluje Miroslava Přibáňová ze Psí školy Pohoda.
Jak tedy pejska naučit, aby to sám doma zvládal? Jedni radí, postupně z bytu odcházet. Napřed na pár minut a postupně čas prodlužovat. Řešení se ale nabízí víc.
„Doporučuji, aby majitel učil pejska, aby zvládl být sám i třeba jen ve vedlejší místnosti. Pak je tu pro spoustu lidí sprosté slovo “klec“. Ta ale není o tom, že v ní pes trpí. Naopak, pes ví, že je tam jeho pelíšek a místo k odpočinku a tu klec nemusíme ve finále ani uzavírat. Lze pak s ní i dále pracovat v rámci cvičení nebo hry,“ doporučuje Přibáňová.
Úterý, 9. března 2021, 20:00
Vysoká poptávka po čtyřnohých společnících zvedla ceny štěňat i na několikanásobek. U plemen s průkazem původu, za která byste před pandemií zaplatili 25 tisíc korun si najednou někteří chovatelé účtují i 60 tisíc. Ceny rostou i u psů takzvaně bez...
Podle ní je ale velmi důležité naučit psa odpočívat, což si mnozí neuvědomují. Je to ale logické, odpočatý pes dokáže lépe spolupracovat a více se toho naučí. „Stává se, že když se panička zvedne, tak pes hned běží za ní. Tento pes má pocit, že musí neustále něco řešit. Venku bouchnou dveře od auta a on hned běží ke dveřím. Kdežto v tom svém prostoru klícky nebo pelíšku, kde nemá možnost odejít, tak tyto věci sice vnímá, ale nemá možnost je řešit. Když panička odejde do jiné místnosti a on zůstane v té kleci, tak zvedne hlavu a vidí, že se po chvilce zase vrátí a je vše v pořádku,“ konstatuje psí trenérka.
Navíc se tímto pes učí sebekontrole, sebevědomí a už jednodušeji zvládne naše odchody do práce. Řada lidí si pak pro jistotu pořídí kameru, aby mohli přes internet sledovat, zda jejich mazlíček nedělá doma nějakou neplechu. To je v pořádku, problém může nastat tehdy, když se majitel rozhodne přes mikrofon na psa mluvit.
„Pokud je pes už ve stavu, že je frustrovaný z nepřítomnosti páníčka a uslyší pouze jeho hlas, tak ho to naopak může více vystresovat. Spíš bych zajistila situaci tak, aby pes nemohl kousat nábytek, byl v bezpečí on a zároveň i náš byt,“ doporučuje Přibáňová.
Štěkání, vytí nebo ničení polštářů nemusí být nutně separační úzkost, ačkoli je jednoduché to tak hned pojmenovat. Ve většině případů, se kterými se Přibáňová setkala, se jedno o vynucování si pozornosti, a ne o psychickou poruchu.
„V 90 procentech to separační úzkost není. Ani to není o tom, že se pejskovi stýská, ale je to patologická fixace na člověka. Separační úzkost je už psychický problém, který se projevuje například tím, že se po odchodu pes doma pomočí, pokálí a je psychicky frustrovaný. Tady se to už léčí i uklidňujícími prostředky, které doporučí veterinář,“ upozorňuje na rozdíly Přibáňová.
Nabízí se také otázka, jaký vliv má na tyto problémy výběr psa. Každé plemeno má svoje specifika. Více bychom takové problémy čekali od malých společenských plemen, která jsou mezi pejskaři snad ta nejpopulárnější.
„Samozřejmě platí, že čím menší pes, tím je rychlejší projev centrální nervové soustavy, ale řešila jsem problémy i u maďarského ohaře nebo u dobrmana, takže až tolik na tom plemeni nezáleží, ale spíš na způsobu chovu,“ dodává Přibáňová.
Pokud si nevíte rady, co se svým čtyřnohým kamarádem, určitě není od věci se obránit na odborníky, kteří poradí, jak problém řešit. Nesprávné postupy by totiž mohly problémy ještě více zhoršit.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
