Pracuje jako revírník a jeho rajon kolem města Teplá zasahuje až na hranice Karlovarského a Plzeňského kraje. Při pochůzkách občas narazí na kus kamene, který jen tak mimoděk trčí ze země. Jenže pak se ukáže, že je to jeden ze zapomenutých pomníčků. Díky jeho práci a nadšení pro historii se takto daří tyto památky znovuobjevit a zachránit.
„Můj koníček je nejvíc o sbírání starých fotografií z Teplé a z Tepelska. S tím souvisí právě i ty drobné historické památky, kdy je mi líto, aby zůstaly skryté před veřejností, byly zničené nebo převezené do zahraničí,“ říká úvodem Ludvík Poláček.
Sám přiznává, že se k nálezům často dostane čirou shodou náhod. Mezi místními je ale dobře znám, a tak se občas stane, že když dělníci narazí při práci na pomník, ví hned komu se ozvat.
„Třeba při stavbě silnice do Mariánských Lázní a jenom díky tomu, že šéf té firmy je můj kamarád, jinak by mi asi nikdo nezavolal. Před týdnem zrovna Křepkovice, to samé. Vykopávání nějaké jámy u baráku a nejednou kamarád volá, že vykopal kámen,“ popisuje Poláček.
V tomto případě se jednalo o pomník, který byl věnován památce Josefa Turby, který padl krátce po vypuknutí 1. světové války v uniformě rakousko-uherské armády 8. září 1914. Bylo mu 39 let. Protože Poláček své nálezy konzultuje s přáteli a historiky v Německu, dozvěděla se o nálezu paní z Leonbergu, že onen padlý voják byl bratr jejího pradědečka a že město přijede navštívit.
„Hodně mi pomáhají přátelé a příbuzní vysídlených sudetskoněmeckých obyvatel, kteří mi poradí a většinou hnedka zjistí, ke které rodině se ta památka vztahuje a co se stalo. Naprostá většina pomníků je s německými nápisy,“ komentuje nadšenec.
Dalším z příkladů, jak se k nálezu dostane je jeho profese. Jako revírník musí chodit a kontrolovat stav ve svém rajónu. Občas se poštěstí.
„Procházím porosty a úplně náhodou jsem na samotě našel koukat ze země pomník u Hostíčkova. Nebo Dřevohryzy, další zaniklá obec nedaleko Teplé. Šel jsem kolem a najednou vidím, že ze země kouká kus zdobeného kamene, asi tak dvacet centimetrů. Pak jsem najednou vykopal celý pomník. Další zaniklá vesnice - Domaslavičky, to už je na hranicích Plzeňského a Karlovarského kraje, kde je ta vesnice desítky let neobydlená, zarostlá vegetací. A tam ležel povalený pomník,“ vyjmenovává revírník.
Jako další i on ctí zásadu, aby pomník zůstal tam, kde byl původně postaven. Pokud situace jinak nedá, musí ho dělníci přemístit, jako se to stalo v Bezvěrově, kde se pomník musel posunout zhruba o 20 metrů.
„Myslím, že mnoho drobných historických památek na své objevení stále čeká. Věřím, že se mi podaří tady na Tepelsku ještě nějaké najít. Jen to případné restaurování je samozřejmě s ohledem na finance běh na dlouhou trať. Většina nalezených pomníků je věnována obcemi nebo soukromými donátory ke Cti Boží s doprovodnými verši z Bible,“ říká závěrem Poláček.
Foto archiv Ludvíka Poláčka
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
