KOMENTÁŘ: Zákon i obyčejná etika praví, že máme zvířeti poskytnout pomoc. Jenže kde?

V dnešní době se lze téměř všude objednat telefonicky nebo online, takže vlastně ani není moc důvod k vysedávání po čekárnách. Všechno je fajn a zalité sluncem. První potíže nastávají s přibývajícím věkem. Tu pohybové potíže, tu zažívací potíže, nedej bože nějaká vrozená vada. Nu což, veterinárního lékaře navštívíme častěji. Do repertoáru požadovaných přípravků se zařadí kloubní výživa, něco na bolest, gastro dieta, vitamíny a pořád to jde.

Pak ale přijde situace, kdy už to nejde. Je zcela jedno, zda se jedná o vážněji nemocné zvířátko, nebo o náhlý úraz. Je jedno, zda se jedná o hafana se selhávajícím srdíčkem, o kočičku se silným epileptiformním záchvatem nebo o jakékoliv zvíře po srážce s autem. Může jít o dilataci s následnou torzí. Nebo o komplikovaný porod. Ve všech těchto případech je potřeba kdo? No ten pán nebo paní, kteří si dosud vždy věděli rady, kdo zvíře očkoval, odebíral krev, stříhal drápky. Jenže je víkend nebo noc a ten někdo tu najednou není.

Panika. Co budeme dělat? začíná sjíždění internetových prohlížečů, kde je nějaká nonstop veterina. Obvolávají se přátelé, známí, později i ti neznámí. Většina pejskařů i kočkařů zná nějakého lékaře nebo lékařku, kteří, ačkoliv neslouží oficiálně pohotovost, bývají třeba ochotnější nebo mají více možností než někdo další. Někdy skutečně pomohou i mimo své ordinační hodiny na úkor své rodiny, spánku a budiž jim za to blahořečeno.

Na veterinární pohotovost s dojezdem 120 kilometrů

Někdy se bohužel ani to nepovede a nastává další fáze - vytelefonování veterinární pohotovosti s dojezdem 100 až 120 kilometrů. A to už je pořádná štreka. Pokud máte to štěstí a je vám přislíbeno, že budete ošetřeni a váš příjezd je očekáván na nějakou dobu, čeká vás něco, co nechcete zažít ani v nejhorším snu. S naříkajícím, umírajícím zvířetem a vaším životním parťákem absolvujete celou cestu slibujete mu, že pomůžou, že bude dobře. No. Nyní už nepomůžou.

Narážím samozřejmě na situaci, kdy bohužel ukončila svou pohotovostní službu klinika Zodiacus 97 v Plzni. Dej jim pánbůh věčnou slávu za to, co pro nás a naše zvířecí parťáky měsíce a roky dělali. Bohužel, situace je jaká je a my můžeme jezdit do Prahy.

Ale skutečně je to řešení? Jasně že ne. Nával klientely ze dvou až tří dalších krajů prostě nelze zvládnout, a tak v telefonu slyšíte bohužel: „Máme tu dvě akutky, zkuste to jinde.“ Chápu, děkuji Vám. Ale, chápe to také ten pes, který má amputované nohy vlakem, nebo ten, který má tu smůlu a šílí v bolestech při probíhající torzi? Nebo to má chápat nalezené zvíře uprostřed noci, které uteklo nepozornému chovateli, bylo sraženo autem a nyní si už v poklidu umírá na následky bolesti, šoku a podchlazení?

JAK KONKRÉTNĚ a legislativně správně má chovatel postupovat, pokud mu zákon (ale i obyčejná etika praví), že má zvířeti poskytnout pomoc? Zeptal jsem se za nás za všechny na Komoře veterinárních lékařů ČR, na Státní veterinární správě a na ministerstvu zemědělství. Nu což, veterináře jsme už hledali, nenašli. Třeba budeme mít větší štěstí třeba na myslivce, kteří vlastní střelnou zbraň a většinou jsou k zastižení v noci. Myslíte si, že je to černý humor? Není. Nikomu bych nepřál zažít tu šílenou bezmoc, kdy by si přál pro svého parťáka aspoň tu kulku.