Jsou tu stovky náboženských hnutí, třetinu z nich bych označil za rizikové až kriminální, říká odborník na sekty

Případ z Plas mnohé šokoval nejen svým průběhem, ale lidé si díky tomu také uvědomili, že u nás existují podobné náboženské komunity. A možná jsou blíž, než by si mysleli. Máte přehled, kolik jich v Česku existuje?
Odborníci obvykle tvrdí, že je v Česku okolo 100-200 nových náboženských hnutí. Dle mého osobního odhadu jde spíš o několik stovek uskupení. Z těchto hnutí je asi třetina vysoce riziková nebo dokonce kriminální. Situaci ztěžuje fakt, že  neexistuje žádná vládní strategie na boj proti setkám. Často se ve vládních koncepcích setkáváme s tématem dezinformací a hybridních válek, ale rizikovosti sekt si zatím všímají jen média.

Sekta pana Stančíka je typickou lokální českou sektou. Nejde o sofistikovaný systém typu Scientologie, Svědků Jehovových, Allatry či jogínské skupiny MISA – lokální sekty mají obvykle 10-50 členů a jednoho silného vůdce – gurua. Pan Stančík není příliš odlišný od Richarda Šiffera (vůdce kutnohorské sekty) – oba například ve svých naukách akcentovali násilí vůči ženám. Veřejnost o těchto „lokálních“ sektách obvykle nemá ani potuchy a odborníci před nimi nevarují. V tom spočívá jejich specifické nebezpečí.

Co si představit pod pojmem sekta? Co už tak můžeme pojmenovat?
Sekta je lidový název pro patologické náboženské hnutí. Někdy se užívá také pojmu „destruktivní kult“. Jde zkrátka o společenství, ve kterém existuje vysoké nebezpečí psychického a fyzického týrání. Často v sektách dochází i k sexuálnímu zneužívání žen nebo týrání dětí.

U sekty pana Stančíka je to vidět právě na příběhu Lindy. Více než rok byla psychicky týrána, přesvědčována o tom, že s ní komunikuje nějaký démon (tzv. Šedivá bába) a pokud s něčím nesouhlasila, byla také bita. Tato kombinace faktorů může takřka z kohokoliv vytvořit poslušného otroka.

Jaká jsou rizika pro členy komunity? U mnoha z nich vyrůstají i malé děti.
Děti jsou v sektách ohroženy vždy. Nejde jen o indoktrinaci a vymývání mozků – nejhorší součástí sekt jsou bizarní a rituální způsoby trestání. Často jde o fyzické trestání, které s obyčejným „výpraskem“ nemá nic společného. Příkladem může být sekta 12 kmenů, která se v Česku rozšiřuje díky dlouhodobé snaze soudního znalce, Zdeňka Vojtíška Tato radikální rasistická skupina je stíhána v několika státech Evropské Unie (naposledy ve Francii a Německu), a přesto nikdo nezabránil, aby se přestěhovala k nám.

Sekta má speciálně zbudované domy se sklepy, ve kterých probíhá rituální trestání dětí. Policie v současnosti pátrá po několika dětech, podle Českého rozhlasu je jich až 11, které byly uneseny z Německa a o kterých se domnívá, že jsou ukrýváni v sektě 12 kmenů. OSPOD i další úřady bohužel nekonají a dopouští se stejné tragédie, jaké jsme svědkem i v případě pana Stančíka. Zdá se, že naše státní aparatura na sekty není připravená a neumí na ně reagovat. V tom spočívá asi hlavní problém.

Jakub Jahl v rozhovoru na CNN Prima News.

Jak vůdci těchto skupin získávají nové členy? Jak postupují? Laik si asi řekne, že sekta je uzavřená skupina, o které se nikdo z nezasvěcených nedozví.  V případě Plas (a možná dalších), ale vše dávají na internet. Proč tomu tak je?
Obvykle probíhá nábor na ulicích. V posledních letech se však misie sekt přesouvá do online prostoru. Nabízí různé online semináře, workshopy a lekce, které však postupně vedou k otroctví v samotné sektě.

Digitální věk přinesl také nový typ sekt, tzv. Streamovací sekty. Jde o uskupení, která jsou založena primárně na neustálém streamování svého vnitřního dění. Může nám to připadat paradoxní, protože sekty obvykle velice přísně skrývají to, jak to doopravdy funguje v jejich nitru. Streamovací sekty se však nebojí negativních reakcí, protože jim přináší další reakce a šíření jejich obsahu. Takto postupuje i pan Stančík. Z Ameriky známe podobné skupiny, třeba afroamerický kult Nature Boys, kde vůdce také vysílal živě to, jak zotročuje a ponižuje své členy. Docházelo i k fyzickému trestání, zvláště bití žen, a nakonec znásilňování všech, včetně mužů.

Používají k manipulaci strach? Čím si je drží u sebe? Mezi členy jsou kolikrát vzdělaní lidé. Čím to, že jsou pak schopni si obhájit třeba bití žen?
Strach bývá hlavním nástrojem, který člověku brání v odchodu. Přivádí ho však odlišné věci – láska, zájem, snaha o zlepšení světa nebo hledání pravého duchovna. Uvádíte správně, že do sekt padají i mnohdy vzdělaní lidé. I proto jsou největším terčem náborových akcí sekt vysokoškolští studenti. I tak nás ale možná zarazí, když padesátiletý docent z univerzity skončí v sektě. Je to zkrátka tím, že  inteligence nás před sektami neochrání.

V sektě dochází k tomu, že je původní osobnost člověka zcela „vygumována“ (jak to nazval sám Stančík v jednom ze svých videí) a nahrazena novou osobností – kopií vůdce. Proto se členové sekty chovají, jako by nebyli sami sebou, a ve všech ohledech se stále více a více podobají svému guruovi. To ale zároveň představuje naději pro rodinu a přátele obětí – jejich původní dcera/syn/kamarádka/přítel tam stále někde jsou. Nezanikli, jen jsou překryti nánosem sektářské ideologie. Když dojde k osvobození člověka ze spárů sekty, trvá obvykle jen měsíc až půl roku, aby se původní osobnost dané osoby vrátila. Horší to pak ale bývá s výčitky svědomí a vším, co následuje, když se člověk z hypnózy dané sekty probudí.

Jaký vlastně je vůdce sekty? Co je takový jejich charakteristický rys?
Vůdce sekty je skoro vždycky narcis. Sebestředný a mytomanický – to znamená, že o sobě neustále vypráví bájné příběhy, které dokazují jeho výjimečnost. Tyto mýty se pak v průběhu času mění spolu s tím, jak to vůdce sekty potřebuje. Nápadné je to právě na panu Stančíkovi. Před 11 lety požil velké množství halucinogenů, které mu způsobily duchovní zážitek. Ten se stal základem jeho pozdější přeměny v náboženského vůdce. K té došlo poté, co ho opustila manželka se dvěma syny, kdy svůj dřívější zážitek s halucinogeny reinterpretoval jako duchovní zjevení. V následujících letech lidem vyprávěl o tom, že s ním během vize hovořil anděl. Pak to změnil a tvrdil, že s ním mluvil Ježíš. Pak se začal vydávat za Ježíše ze Švamberka. A pak přišla fáze, kdy se nazval Bohem. Tehdy došlo k dokončení mytologického zrození a Stančík začal tvrdit, že jeho duchovní probuzení začalo až s rozvodem a příchodem božského hlasu.

Mnozí se samozřejmě zajímají také o to, z čeho sekta žije. Některé se otevřeně netají tím, že jejich členové jsou nezaměstnaní.
Lokální sekty žijí vždy z majetku svých obětí. Proto neustále potřebují nové oběti – protože potřebují další peníze. Pokud si sekta najde bohatého sponzora, může se uzavřít a konzervovat, jako tomu bylo v případě kutnohorské sekty, ale většině sektám se to nepovede. I pan Stančík se o to snažil, když několik let v kuse obtěžoval a pronásledoval českého podnikatele a filantropa Karla Janečka. Z toho si ve své představě udělal mesiáše, který mu dá miliony korun na jeho projekty a žití.

V případě mezinárodních sekt je to už složitější. Tam bývá důležitější nějaká podnikatelská struktura, ve které mohou sekty zaměstnávat své členy za minimální plat (někdy dokonce zdarma v rámci dobrovolné služby nebo karma jógy). To vidíte nejen na Scientologii, která se zaměřuje na byznys kurzy, ale také na sektě Srí Chinmoy (má obchodní síť Madal Bal), sektě Quan Yin (restaurace Loving Hut), sekty MISA (jogínská a tantrická centra Rezonance) a desítkách dalších.

Přišel jste do kontaktu s řadou lidí, co mají osobní zkušenost se sektou. Co pro ně byl už ten bod, kdy se rozhodli skupinu opustit?
Pro každého je to individuální. Ale často to bývá něco jako „Raději skončím v pekle, než zůstávat déle tady.“ Člověk zkrátka musí získat popud zevnitř. Velkou roli v tom může sehrát rodina. Nejdůležitějším bodem je však zatčení vedoucích dané sekty. Pokud jde o lokální sekty, jde zpravidla o hlavního vůdce (např. pana Stančíka), v případě mezinárodních sekt je to už složitější. Je však vždy mít na paměti, že většina členů sekt jsou oběti. Nezaslouží si naše odsouzení ale naši pomoc.

Kam se mohou obrátit o pomoc?
Stát nenabízí žádné struktury ani centra na pomoc obětem sekt. Existuje tu jen poradna Společnosti pro studium sekt, ale tam dle mých informací dochází často k nátlaku, aby se věc nemedializovala a nepředávala na policii.  Rodiče jsou přesvědčovány, aby své děti nechávaly v sektách a „aby se s tím naučily žít“. To podle mého není příliš nápomocné. Proto je zatím nejlepší, když si člověk vyhledá veškeré potřebné informace sám a najde si vhodného psychoterapeuta, který mu s tím pomůže. Doufejme, že se však státní struktury brzy probudí a nějaké centrum na pomoc obětem založí. Nebo alespoň telefonní linku pro oběti sekt, kam mohou zavolat a požádat o pomoc.

Myslíte, že tragický případ z Plas pomůže v tom, že se policie více zaměří na prověřování těchto náboženských skupin?
Bohužel o tom pochybuji. Případ Stančíkovy sekty je výstražným zvonem pro veřejnost, která tento případ pečlivě sledovala, ale příliš neovlivnil státní struktury. Ty nejspíš budou čekat, než  Stančík v rámci svého „interaktivního prožitkového divadla“ přivede ke smrti dalšího člena sekty.