NE(OBYČEJNÍ): Chtěla být učitelkou, doktorkou i tanečnicí, nyní je trenérkou malých hokejistů karlovarské Energie

„Jsem narozená ve znamení skopce a lidé o mě říkají, že jsem přátelský člověk s energickým chováním, pevným stiskem ruky a bezprostředním úsměvem. Povahou trochu buřič, iniciativec, skromnosti a pokoře se učící až po mnoha skličujících prohrách. Život je pro mne barevnou proměňující se zahradou všech ročních období, která potřebuje laskavou péči a odměňuje se nejenom krásnými květy, plody, ale i místem k odpočinku,“ říká Blanka Jiskrová.

Když se ohlíží do minulosti, ráda vzpomíná na své dětství, které prý velmi poznamenala velká láska rodičů.

„Ti mi nechávali mnoho prostoru k objevování, nebáli se vést mne k zodpovědnosti a samostatnosti s vírou, že vše, co budu dělat s otevřenou náručí a srdcem je ta nejlepší cesta, kterou si mohu vybrat. Maminka nám s bratrem často říkala: Jste naše nejlepší umělecká díla. Chtěla jsem být učitelkou, doktorkou, psycholožkou, tanečnicí, atletkou …a když jsem ve svých již dospělých letech našla penál z první či druhé třídy, kde bylo propiskou napsáno, že jednou chci dům plný dětí, kytek a knih, ráda jsem s pokorou poděkovala a poznamenala, že Pán Bůh mě má rád,“ líčí svůj životní příběh trenérka malých hokejistů a nyní i učitelka v první třídě.

I proto ji děti obklopují doma i v práci. S nadšením pečuje o zahradu a raduje se z přírody okolo nás. Ráda čtu, prohlíží, nakupuje a plní domácí knihovnu. Zálibu našla v deskových hrách, nárazovém malování a tvoření všeho druhu včetně šperků k nově zakoupeným šatům.

„Miluji pohyb, který je mojí součástí, bez něhož si neumím představit jediný den. Role, které mi život nabízí, přijímám, někdy jsou to i zajímavé výzvy. Před 15 lety bych se asi velmi smála, kdyby mi někdo nabízel roli trenérky v hokejovém prostředí. Dnes většinu dnů v kalendářním roce trávím na zimním stadionu s dětmi na ledě, v tělocvičně, na hřištích…s trenéry při konzultacích a vzdělávacích zastaveních,“ doplňuje Blanka Jiskrová a doplňuje, že z velké části dospělého života je matkou a manželkou s nemalými nároky na sebe i na své blízké.

V letošním roce se vedle trénování vrátila k učení a stala se třídní učitelkou prvňáčků.

„Učitelství si užívám vždy na nějaké časové období. Musím cítit dostatek energie. V našem vzdělávacím prostředí není zatím dostatek vzájemného respektu a lásky. Často zde panuje obava až strach a to vyžaduje opravdu mnoho sil,“ říká trenérka a pokračuje: „Občas mne můžete zahlédnout při spolupráci s lidmi ve spolcích či společenstvích, kde člověk není lhostejný ke svému okolí, kde se cítí součástí komunity a rád přiloží ruku k vytváření nějakého dalšího otevřeného prostoru pro lidské potkávání, spolupráci, soužití, vzdělávání a užívání si života.“