úterý 27. září 2022 Jonáš

Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.

Pavel Šporcl vyráží na turné a troufá si na koncertní double

PR článek

Po křtu nového alba Pocta Janu Kubelíkovi připravil pro nastávající podzim náš nejznámější houslista Pavel Šporcl turné po dvanácti českých a moravských městech. Ve světové premiéře na něm představí Koncert č. 1 pro orchestr Jana Kubelíka a nejoblíbenější houslový Koncert e moll Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Odehraje tak v jednom večeru dva náročné houslové party. Na většině koncertů ho doprovází skvělá Severočeská filharmonie Teplice s dirigentem Jiřím Rožněm. Šporclovy dvojkoncerty se stanou nepochybně hudební událostí roku.

Můžete představit své turné Pocta mistrům II., které jste tak „kubelíkovsky“ odstartoval v Obecním domě křtem alba Pocta Janu Kubelíkovi? Na co a na koho se mohu posluchači v jedenácti českých a moravských městech od září těšit?
Na orchestrální turné vyrážím po mnoha letech a neskutečně se těším. Na každém večeru zahraji dva houslové koncerty – Koncert e moll od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, a v obnovené premiéře i Koncert C dur našeho nejslavnějšího houslisty historie Jana Kubelíka. Bude to zážitek nejen pro mne, ale věřím, že i pro posluchače. Kubelíkův koncert je veledílo, které určitě nikdy neslyšeli, já sám jsem ho nahrál s orchestrem ve světové premiéře. A Mendelssohnův houslový koncert je jeden z nejoblíbenějších a nejkrásnějších.

Album jste natočil pro renomovanou firmu Hänssler Classic se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK. Bude Vás doprovázet i na turné nebo dáte příležitost i dalším tělesům a dirigentům, s nimiž spolupracujete?
Letos byl velký problém vše termínově připravit. Přeci jen jsou po té primární covidové době sály zaplněny koncertními vystoupeními a orchestry mají samy o sobě plány měsíce dopředu a dohání, co mohou. Turné pojedu tedy s několika orchestry. Většinu odehraji se Severočeskou filharmonií Teplice a mladým, ale skvělým dirigentem Jiřím Rožněm. Jeden koncert v Ostravě s Janáčkovou filharmonií Ostrava a dva s Moravskou filharmonií Olomouc, zde ale se španělským dirigentem Roberto Fores-Vesesem. V listopadu pak turné zakončím dvěma koncerty v sezóně FOK, kdy ve Smetanově síni zahrajeme pouze Kubelíka ve složení, v jakém jsme ho nahráli, tedy se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy a dirigentem Tomášem Braunerem.

Za předchozí album Paganiniana jste získal nominaci na prestižní cenu International Classical Music Awards v kategorii nejlepší sólový výkon. Máte už první zpětnou vazbu na zářijové album Pocta Janu Kubelíkovi?
Kritiky v odborných časopisech ještě nejsou vydány. Ale mám ohlasy od novinářů po celém světě v tom smyslu, že nahrát Kubelíkův koncert to je obrovský počin. A už mi přišlo i několik velmi pochvalných zpráv od těch, kteří si již CD poslechli. V jedné z nich mi například píše bývalá ředitelka Supraphonu Jana Gonda, že tak skvělé provedení Mendelssohna ještě nikdy neslyšela. To mne samozřejmě moc těší a věřím, že se album bude líbit i kritikům. Dal jsem do něj vše…

V každém z dvanácti večerů turné Pocta mistrům II představíte koncerty Jana Evangelisty Kubelíka i Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Jak náročné je spojit do jednoho večera dva velké houslové koncerty už jen fyzicky? Podobně náročný dvojkoncert jste absolvoval před dvěma desítkami let, pamatujete?
Je to pro mne obrovská výzva. Jen samotný Kubelíkův koncert trvá třicet pět minut, takřka bez možnosti odpočinku. Je to dílo náročné nejen po technické houslové stránce, ale též na paměť a výdrž.  Hrát dva koncerty v jednom večeru je velmi unikátní a troufne si na to opravdu málokdo. Ještě ale doplním pro posluchače, že na začátku večera zazní v podání samotného orchestru krásná předehra F. Mendlessohna Bartholdyho Hebridy. Než tedy nastoupím na pódium, trochu si odpočinu.

Jan Kubelík napsal své první houslové koncerty v letech první světové války a po ní. Vydal je v roce 1920, před více než sto lety. Jak je jako interpret vnímáte? Psal je Jan Kubelík jako excelentní technik a strhující interpret „pro sebe“?
Nakonec jich napsal šest a jen hrstka lidí ví, že vůbec existují. Koncert č. 1 C dur, který Kubelík zkomponoval v roce 1917 a já ho nahrál s orchestrem ve světové premiéře, je úžasné, nádherně prokomponované dílo využívající styly tehdejší doby. Je možné v něm slyšet postromantismus, impresionismus či Richarda Wagnera. Housle hrají absolutní prim a takřka nepřestanou hrát, ale orchestr není v žádném případě pouze doprovodným nástrojem. Věřím, že pro posluchače bude zážitek se do tohoto díla zaposlouchat, že to bude pro ně obrovské a objevné překvapení. Jak jsem již psal, jedná se vlastně o obnovenou premiéru, naposledy zaznělo v koncertních síních před 80. lety.

Cítíte z nich tíhu doby, kdy vznikaly, nebo jsou naopak plné naděje? V čem pro Vás byly při studiu interpretačně nejobtížnější?
Nevím samozřejmě, jak se Kubelík cítil, když koncert skládal. Ale určitě to není nějaká tragická skladba. V tomto ohledu je spíše veselá, velmi energická, ale i hravá. Druhá věta nádherná, velmi romantická. Koncert jako celek je velmi technicky náročný. Kubelík měl svůj styl, jinou ruku než já. Vyhovovaly mu tedy možná hmaty, které jsou pro mne nesmírně obtížné. Naučit se tedy tuto skladbu byl velký oříšek. Ale z výsledku mám obrovskou radost, je to nepochybně moje nejlepší nahrávka.

Jan Kubelík byl famózní technik, uhrančivý interpret, „znovuzrozený Paganini“, jehož kouzlu podléhaly davy v Royal Albert Hall stejně jako královna Viktorie. Dokázal pracovat s publikem, přiblížit housle davům, dostat vážnou hudbu mezi běžné posluchače. O totéž se úspěšně snažíte i Vy. Vnímáte Jana Kubelíka jako inspiraci?
Samozřejmě. On byl absolutní superstar své doby. Něco jako největší popové hvězdy současnosti, cestoval po celém světě, hrál v největších síních, v San Franciscu v roce 1912 na náměstí dokonce pro sto tisíc lidí. V tomto ohledu ho jako interpret klasické hudby asi nedoženu. Ale jeho neuvěřitelná píle, láska k hudbě i k rodině a hrdost býti Čechem – to jsou vše oblasti, které máme společné.

Proč jste k Janu Kubelíkovi jako dalšího mistra vybral právě Felixe Mendelssohna-Bartholdyho? Je to proto, že jeho houslovým koncertem e moll exceloval Kubelík roku 1900 v pražském Rudolfinu i ve Windsoru před královnou Viktorií? V čem je pro interpreta i posluchače toto dílo přitažlivé? Byli si s Kubelíkem jako autoři v něčem podobní?
Kompozičně určitě ne. Mendelssohnův koncert měl premiéru v roce 1845, Kubelíkův v roce 1917. Jsou to absolutně rozdílné světy. Mendelssohn patří k nejpopulárnějším v houslovém repertoáru, velmi vděčná skladba.  Právě proto, že ji sám Kubelík velmi často interpretoval a hrál i před královnou Viktorií, mi spojení těchto dvou koncertů na každém večeru turné přišlo přirozené.

Připravujete vedle velkého turné Pocta mistrům II na podzim ještě dalších koncerty?
Samozřejmě. Těším se na svůj cyklus Pražské hudební večery, který začne ještě teď v září. Také na nový festival Hudební podzim na Trojce, rozumějte na Praze 3, který mám pod svou patronací i dramaturgií, a další koncerty v ČR.  Také se snad uskuteční i turné v Izraeli, které se dvakrát kvůli covidu posunulo. Budu mít samozřejmě i vánoční koncerty. A s předstihem se těším i na několikrát přesunutý koncert v O2 areně, tedy na 17. června 2023.

Přemýšlíte už nad možnou Poctou mistrům III? Kterého z autorů či interpretů máte v hledáčku?
To je, jako když se zeptáte Jirky Stracha na Anděla Páně 3. Tak daleko nejsem. Ale s koncerty Jana Kubelíka bych rád do budoucna pokračoval. Napsal jich šest, tak mi jich ještě 5 zbývá.

Ohodnoť článek

Štítky pavel šporcl, koncert, hudba, kultura, rozhovor

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.