Stíhačka Hawker Hurricane nebyla modernější, rychlejší nebo snad lépe vyzbrojená než slavnější Supermarine Spitfire. Přesto však hurricany s plátěným potahem sehrály hlavní roli v obraně před německými nálety během roku 1940 a jejich piloti se asi nejvíc zasloužili o vítězství v legendární bitvě o Británii. V neděli Hawker Hurricane Mk.IV havaroval při leteckém dni v Chebu, při pádu zemřel pilot. Letoun byl poslední letuschopný stroj této verze na světě. Na letounu za druhé světové války létali i českoslovenští piloti.
Továrna Hawker, patřící proslulému leteckému konstruktérovi z první světové války Thomasi Sopwithovi, svůj jednoplošník zpočátku vyvíjela na "vlastní pěst". Na počátku 30. let 20. století ještě vládly nebi velmi obratné dvouplošníky s pevným podvozkem - a konzervativně založení představitelé armády o novinky příliš nestáli. Konstruktér Sidney Camm byl ale jiného názoru, a díky podpoře továrny mohl i přes odtažitý postoj vlády vyvíjet stroj, který by lépe vyhovoval nové době.
Napjatá mezinárodní situace i úspěšné zahraniční projekty jednoplošných stíhaček (už létající sovětský Polikarpov I-16 nebo právě vyvíjený Messerschmitt Bf 109) ale vedly ministerstvo letectví ke změně názoru. V rámci snahy o rychlou modernizaci RAF tak na podzim 1934 úředníci na základě Cammova snažení objednali nový stíhací jednoplošník. Specifikace téměř přesně odpovídaly již vyvíjenému letounu, jen kulomety měl Hawkerův stroj zpočátku pouze čtyři místo požadovaných osmi.
Ještě bezejmenné letadlo bylo hotové v srpnu 1935, poté jej mechanici rozložili, převezli na letiště v Brooklands a opět sestavili. Po týdnech pozemních zkoušek pak v listopadu 1935 usedl do pilotní kabiny stříbrného stroje s typickou britskou kokardou a označením K5083 zkušený šéfpilot firmy Hawker George Bulman a řízen jeho zkušenýma rukama a nohama se poprvé vznesl do vzduchu. V rychlém sledu následovaly další zkušební lety a brzy bylo jasné, že se zrodila povedená stíhačka.
Neděle, 14. srpna 2022, 16:28
Mezinárodním leteckým dnem otřásla tragická událost. Ze zatím neznámých příčin se tam zřítila stíhačka z druhé světové války pilotovaná zkušeným letcem Petrem Pačesem. Podle policejní mluvčí Kateřiny Peškové dopadlo letadlo mezi domy a místní...
Královské letectvo si výrobu své první stíhačky moderní koncepce objednalo v červnu 1936 a o měsíc později jí pak král Eduard VIII. oficiálně pokřtil jménem Hurricane. Do výzbroje RAF byly první hurricany zařazeny v prosinci 1937, zhruba o rok dříve než slavnější spitfiry. Za těmi sice zaostávaly výkonem, na druhou stranu ale nabízela tradičnější konstrukce Hawkeru Huricane i řadu výhod. Výroba byla podstatně jednodušší a také rychlejší, což bylo v nadcházející válce velké plus.
Před vypuknutím bitvy o Británii tak britské letectvo disponovalo 29 perutěmi hurricanů (létali na nich i příslušníci československé 310. perutě) a jen 19 letkami spitfirů. Hurricany navíc snesly rozsáhlé poškození, z mnoha střetů vyvázly i díky tomu, že jejich plátěným potahem granát německé stíhačky jen neškodně prolétl, místo aby explodoval. A když už byl stroj poškozen, šel snadno opravit, dvě třetiny z havarovaných či prostřílených hurricanů se vrátily zpět do vzduchu.
Hurricany a spitfiry se během bitvy o Británii vhodně doplňovaly - zatímco spitfiry bojovaly hlavně s rychlými a obratnými Messerschmitty Bf 109, hurricany ničily bombardéry. I díky tomu Hawkery Hurricane během bitvy o Británii sestřelily více nepřátelských strojů než spitfiry, poměr byl zhruba tři ku dvěma ve prospěch plátnem potažených stíhaček. S postupem války a stále větším počtem vyrobených spitfirů ale hurricany postupně opouštěly službu v první linii.
Dobře se ale uplatnily na méně exponovaných bojištích, třeba nejúspěšnější pilot hurricanů Marmaduke Pattle dosáhl svých 35 sestřelů na tomto stroji během roku 1941 v Řecku. Hurricany létaly i v Africe či Barmě, námořní varianta Sea Hurricane pak sloužila na letadlových lodích. Díky odolné konstrukci hurricany také našly uplatnění v roli bitevníků. Do roku 1944 se jich vyrobilo 14.500, kromě Británie létaly i v řadě dalších zemí od Jižní Ameriky přes Afriku až po Asii.
Letouny se vyráběly v mnoha verzích a modifikacích. Hurricane s označením IV začal sloužit v roce 1943. Byla to útočná verze proti pozemním cílům se čtyřmi kanóny. Označení Mk.IV byla osazena motorem Merlin 24 nebo 27, optimalizovaným pro provoz v horkém podnebí, a třílistou vrtulí. Tato verze byla také osazena novým křídlem, které mohlo nést dvě bomby, osm raket, nebo 40milimetrový kanón.
Hawker Hurricane Mk.IV má rozpětí křídel 12,19 metru, je dlouhý 9,81 metru a vysoký 3,99 metru. Dokázal letět rychlostí až 505 km/h a na jedno natankování byl schopen uletět 1400 kilometrů. Hawker Hurricane Mk.IV za druhé světové války sloužil také v Itálii, Řecku a Jugoslávii. Po skončení konfliktu ještě krátce sloužil na Kypru a v Palestině.
V roce 1983 byl vrak letadla objeven v kibucu v izraelské Jaffě, odkud byl převezen do Velké Británie. Počátkem roku 2001 byl předán společnosti Hawker Restorations se sídlem v Suffolku k přestavbě do letuschopného stavu. Při rozsáhlé renovaci byly použity jak původní, tak renovované a případně repasované komponenty. Letoun následně létal u The Fighter Collection v britském Duxfordu pod civilní registrací. V březnu 2006 jej získala společnost Heritage Wings of Canada.
Celkem bylo vytvořeno 794 kusů této verze, plus přestavby z jiných verzí. V současné době je z původně vyrobených 14.583 kusů všech verzí letounu Hawker Hurricane letuschopných méně než 15 letounů a poslední ve verzi Mk.IV dnes havaroval v Chebu. Letoun byl v denním zbarvení, které měla verze Mk.IIc českého leteckého esa Karla Kuttelwaschera. Letoun, respektive celé muzeum vlastní majitel portálu Seznam.cz Ivo Lukačovič, který je fanouškem letectví a držitelem pilotního průkazu. K události se vyjádřil na twitteru. „To letadlo žilo a přinášelo nám tolik radosti. A Petr žil a všechno bylo fajn. A proč odcházejí zrovna tihle správní chlapi?" napsal.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
