Krizový intervent je tu pro všechny, pro pacienty i vyčerpané zdravotníky

„Krizová intervence byla primárně zřízená pro oběti trestných činů nebo oběti, které jsou zasažené mimořádnou událostí. Dopravní nehody, sebevraždy, vraždy. V rámci krizové intervence jsme byli v listopadu požádáni našim vedením, zda bychom mohli naši činnost vykonávat i v nemocnici,“ vysvětluje krizový intervent Policie ČR Tomáš Eisenkolb.

A potvrzuje slova zdravotníků, kterým pod rukama nikdy neumíralo tolik lidí jako teď. Na oddělení, kde zemřeli tři lidé za celý rok, jich je najdou i pět jen během víkendu. „Na personál a zdravotníky je to obrovská emocionální zátěž. Nejčastější otázka, kterou si kladou je, jestli pro pacienty udělali vše. Zda nemohli udělat víc,“ popisuje Eisenkolb.

Sami zdravotníci chtějí být také doma se svými rodinami, často se kvůli tomu i hádají s partnery. Na jaře jim lidé tleskali z oken po celé zemi, nyní řada z nich píše nenávistné komentáře.

„Zdravotníci upřednostňují práci před rodinou. Narodili se jako zdravotníci a obětují tomu všechen svůj čas. Probíhá u nich obrovská naštvanost. Je tam patrná míra deprese z těch negativních komentářů, kdy dělají první poslední pro pacienty, a přesto se najdou jedinci, kteří se snaží jejich práci dehonestovat. I to je další míra zátěže, emocionální zátěž. Ta společnost nemá mnohdy ověřená fakta a jen uráží,“ konstatuje intervent.

Náročné je to i pro pacienty, kteří chtějí být už v pořádku doma. Někteří jsou tu krátce a uzdraví se, další leží v nemocnici i měsíc a sledují, jak vedle na lůžku jiný umírá.

„Na pacienta působí řada faktorů. Už jen to, že je v cizím prostředí je pro něj náročné. Ten vývoj se kolikrát u nich nelepší a dostávají se do těžkých psychických stavů. To může často vést k posttraumatické stresové poruše,“ upozorňuje Eisenkolb.

Nemocnice se rozhodla postupně zveřejňovat výpovědi pracovníků z terénu. Výpovědi, které by měl každý z nás slyšet.