Stovky let byli lidé v Lokti na Sokolovsku zvyklí na zvuk kostelních zvonů, které ohlašovaly denní dobu nebo významné církevní či společenské svátky. Při druhé světové válce ale město o svou chloubu přišlo, když ji odvezla a zničila německá armáda. Nyní se místní po osmdesáti letech dočkali, když se loketského kostela svatého Václava vrátil první z nových zvonů. 

Česko udělilo Ukrajincům prchajícím před válkou od začátku ruské invaze už zhruba 292 tisíc speciálních víz. Ve čtvrtek jich bylo vydáno zhruba 2700, tedy podobně jako za stejný den v předchozím týdnu. Na twitteru to oznámilo ministerstvo vnitra. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) uvedl při jednání sněmovního bezpečnostního výboru, že se počet uprchlíků z Ukrajiny v Česku ustálil na přibližně 300 tisíc. Někteří uprchlíci podle něj z Česka odjíždějí.

To takhle nasupeně odcházíte z jednacího sálu Evropského parlamentu, když tu si v půli cesty vzpomenete, že jste se zapomněli rozloučit. Rychle se otočíte, vymrštíte natáhnutou pravou ruku do úrovně očí a následně mizíte ve spletitých chodbách europarlamentu. Podobně své chování posléze ospravedlňoval bulharský europoslanec Angel Džambazki. Pro zcela jasný nacistický pozdrav však neměli kolegové v sálu žádné pochopení. Od předsedkyně Evropského parlamentu Roberty Metsoly vyfasoval za odporné gesto pokutu 2 028 euro.

O pořádnou bouři se na sociálních sítích postaralo rockové trio z uskupení Extra Band. Na svém Facebooku zveřejnili muzikanti příspěvek, ve kterém píší, že české rodiny s dětmi přivítají na svých koncertech zcela zdarma, cizinci si však budou muset zaplatit vstupenku. Kapela odmítá, že by toto rozhodnutí souviselo s válkou na Ukrajině a příchodem uprchlíků. Tvrdí, že chtějí zkrátka podpořit své české fanoušky, kteří mají momentálně hluboko do kapsy.

Jakub Koreis se coby hokejová naděje podíval do zámoří a v tuzemské lize oblékal dres Sparty, Plzně i Komety Brno. Dnes je úspěšný podnikatel, zastává pozici hokejového komentátora a je spoluautorem nejposlouchanějšího hokejového podcastu Bomby k tyči. Ani jeho nenechává chladného situace na Ukrajině, několika válečným uprchlíkům poskytl azyl a aktivně sleduje situaci v zahraničí, a to nejen z pohledu českých hráčů. Jak válku vnímají, jaké jsou jejich možnosti a jak celá situace ovlivní hokejový svět? I tom jsme pohovořili v rozhovoru pro Drbnu.

„Něco jako setkání Françoise Mitterranda s Václavem Havlem.“ Tak mluví o cestě premiéra Petra Fialy (ODS) na Ukrajinu český europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). Podle něho může mít nadcházející předsednictví České republiky Radě EU historický význam. Nejen o tom se rozpovídal v rozhovoru pro Drbnu.

Tlumočnice z angličtiny a ruštiny Karolína Sýkorová z Jablonce studuje, pracuje a do toho je maminkou dvouleté holčičky. Přesto poté, co vypukla na Ukrajině válka, neváhala a vyrazila pomáhat na slovensko-ukrajinské hranice. Byla jednou z prvních, s kým přišli lidé prchající před válkou po překročení hranic do kontaktu. O zbraních i lidských příbězích se rozpovídala v rozhovoru pro Drbnu.

„Jsem pro, aby stát razantněji bojoval s dezinformacemi, ale na druhé straně musí být takové věci podloženy zákony.“ Tak mluví zkušený novinář a šéfredaktor webu Aktuality.sk Peter Bárdy o přístupu Slovenska k boji s dezinformacemi. V rozhovoru pro Drbnu se rozpovídal také o tom, jak vražda jeho kolegy Jána Kuciaka změnila přístup slovenských médií k investigativní žurnalistice. Ta se po tragickém úmrtí mladého datového novináře stala součástí běžné práce většiny velkých médií.

Darja Stomatová se narodila v roce 1992 v Kazachstánu. Do Prahy přišla, když jí bylo pět let. Vystudovala tři vysoké školy, mimo jiné žurnalistiku na Univerzitě Karlově. Darju lidé v poslední době znají jako reportérku, která přinášela aktuální informace z války na Ukrajině. Jak konflikt vnímá, jaké zprávy ji chodily během jejího pobytu v Charkově a jaký je její další pracovní plán? I o tom se rozpovídala v rozhovoru pro Drbnu.

Aničce jsou čtyři. Uprchla s maminkou z domova, kde je válka. Tatínek tam ale musel zůstat a bojovat. V České republice obě získaly za pomoci organizace, která se stará o migranty, ubytování v české rodině. Určitě je to lepší než někde na ubytovně, ale Aničce je to vlastně jedno. Musí být neustále s maminkou, bojí se, že by ji také mohla opustit. Má strach z toho, co se dělo u ní doma, z prostředí, které nezná, z lidí, kterým nerozumí, a i z toho, co přijde. Moc si přeje, aby to všechno skončilo a všechno bylo jako dříve.