Skuhravý: Na novou práci se těším. Role kapitána mě nabíjela

Václave, od nové sezony už nové pozici, jak to vůbec vnímáte?
Jednou to nastat muselo. Nyní budu dělat něco jiného, hrát už nebudu. I když mě osobně to mrzí, protože jsem chtěl ještě hrát. Bohužel nebylo jiného zbytí. Nikam jinam než do Varů bych nemohl jít hrát, jelikož tu mám také jiné povinnosti, jak na městě nebo na kraji. Trenéři o mě už nestáli, beru to, je to jejich rozhodnutí. Mají na to plné právo, trenér a sportovní manažer si dělají mužstvo. I kdybych chtěl ještě hrát, tak to už nejde, protože nemůžu odejít z Karlových Varů.

Co budete mít nově za úkol?
Úkolů budu mít dost, ale myslím si, že se se vším poperu. Řadu věcí jsem dělával už jako hráč, takže nejdu do neznámého prostředí. Budu se učit i něco nového, ale na práci se těším.

Jak moc vám bude scházet každodenní kontakt s kabinou?
To mi bude chybět opravdu hodně, protože jsem člověk, co má rád kolektiv. Uvidíme, jak se s tímhle konkrétně poperu.

Co říkali spoluhráči na váš konec?
To nevím. Spousta lidí, známých a kamarádů mi volá, se kterými jsem hrál a ptají se mě, jak je to vůbec možné, že jsem už skončil. Vysvětlil jsem jim tedy situaci, která nastala.

Budete navštěvovat zápasy A-týmu? Budete tam mít nějakou roli?
U A-týmu bych žádnou roli mít neměl, trenéři si to nepřejí. Pokud budu mít čas a nebudu zaneprázdněný jinou prací, jelikož toho budu mít docela dost, tak budu určitě na zápasy chodit.

Vzpomenete si na trenéry, kteří vám například toho nejvíce předali? Na koho vzpomínáte nejradši?
Každý trenér ti něco dá. Ať už pozitivně nebo negativně. Každý trenér stojí za tím, aby mužstvo vyhrávalo. Někdo to dělá líp, někdo hůř. Osobně jsem ale neměl problém s žádnými trenéry, s každým jsem vycházel. Od každého si vezmeš něco. Někdo je lepší po lidské stránce, někdo po trenérské. Někdo umí například mužstvo stmelit. Někdo přijde a myslíš si, že to bude fungovat, pak se nůžky rozvírají s mančaftem. Na každého trenéra budu vzpomínat rád. Každý tě obohatí.

Fanoušky váš konec mrzí, koho to ale zase tolik nemrzí budou zřejmě rozhodčí…
Nevím, jestli si úplně oddychnou. Po zápase se stejně s rozhodčím bavíš normálně. Mají také svou práci. Já jsem holt emotivní člověk a když pak vybouchnu, tak to vypadá blbě. Nevím, jestli si odpočinou nebo ne (smích).

Kdo vám bude nejvíc chybět z kabiny?
Každý spoluhráč, zejména realizační tým, který se o nás celou dobu znamenitě staral. Moc lidí tohle zřejmě nevnímá, ale tito lidé jsou velmi důležití pro hokej a sport obecně. Sice nejsou tolik vidět, ale kolikrát jsou důležitější než samotní hráči. Připravují komfort pro hráče, aby to měli všechno připravené “jako od maminky.” Tito lidé, kteří jsou okolo, ale nejsou tolik vidět, se vystřídali na kustodech, vedoucích, masérech a podobných pozicích. Je to gró a jádro klubu. Pomáhají ze všeho nejvíc a přitom nejsou tolik vidět.

Měl byste také trénovat U16 a U17. Připravoval jste se na to už během kariéry?
To bych neřekl. Je to hodně specifické. Byl jsem v profesionálním hokeji a přístup je trochu jiný než u mládeže, obzvášť v takovém věku, když je klukům kolem puberty okolo 15 let. Budu trénovat i svého syna. Bude to zvláštní. Nikdy jsem toho nebyl zastáncem, ale uvidíme.

Vrátíme se na začátek vaší kariéry, začínal jste ve Slaném, pak Kladno…
Ve Slaném jsem hrál asi do třetí třídy, poté jsem šel na Kladno, kam si mě vytáhli. Do Ytong Brno jsem se dostal, když jsem byl na vojně v Karlových Varech, když jsem byl v extraligové juniorce. Byl jsem v Mariánských Lázních a hrál jsem tady. Bylo to specifické, protože jsem byl pořád hráč Kladna, byl jsem tu akorát na hostování. Ve Varech jsem udělal letní přípravu, tenkrát tu byl Miloš Říha jako trenér. Chtěl si mě nechat, ale vedení mělo jiný názor, tudíž jsem se vrátil zpátky na Kladno, kde byl už hotový kádr. Poslali mě tedy na hostování po dobu jednoho roku do Ytongu.

Jak to tam probíhalo?
V Brně byla tehdy Kometa a Ytong. Byla to vlastně druhá národní liga, hráli jsme v Rosicích na zimním stadionu. Sezona to byla dobrá, poté jsem se vrátil zpět na Kladno a tam jsem už odehrál dvě extraligové sezony.

Zmínil jste tu vojnu. Jaké to tam bylo? Podobalo se to Dukle, kde hráči vlastně vojnu neměli?
U nás to bylo jiné, protože to nebyla Dukla. Museli jsme tam být, pracovat od rána do večera. Od budíčku do půl čtvrté. Dostali jsme opušťák na trénink a večer jsme se vraceli zpět. Druhý den to bylo stejné. Byl to klasický režim se vším všudy.

Odehrál jste tu 19 sezon, která vám utkvěla v paměti nejvíc?
Nejspíš titulová, ale i sezona, kdy jsme skončili druzí. Rád vzpomínáš na každou sezonu, protože jsi zažil spoustu srandy i v jiných sezonách. Barážové ročníky byly náročné na psychiku. Když hraješ play-off, tak nemáš co ztratit, můžeš pouze získat. Jenže pokud hraješ baráž, tak jsou nervy o větší, jelikož můžeš ztratit hodně.

V roce 2008 jste byl také v národním týmu. Považujete to za vrchol své kariéry?
V národním týmu jsem byl předtím už asi čtyři roky. Objížděl jsem Euro Hockey Tour, ale na mistrovství jsem se nedostal, až vlastně v roce 2008. Zrovna se hrálo v Kanadě, kde bylo nejvíc hráčů z NHL a bylo “nejtěžší” se tam vůbec dostat. V Karlových Varech jsme měli povedenou sezonu, jel jsem tam společně s Petrem Kumstátem, který se nakonec do týmu nedostal, ale byl v posledním škrtu v Montrealu tři týdny před samotným mistrovstvím. Byla to pro mě škoda, protože jsme byli sehraní. I když já jsem tam toho moc neodehrál, ale škoda, že tam Petr nezůstal.

Byl Petr Kumstát hráč, se kterým se vám hrálo v kariéře nejlépe?
Rozhodně jsem s ním odehrál nejvíc zápasů. S ním a s Honzou Košťálem.

Byl o vás zájem i v NHL, proč jste se rozhodl zůstat?
Bylo to zrovna po zmiňovaném mistrovství světa, kdy jsem měl podepsanou smlouvu v Energii. Slíbil jsem tu, že nebudu nikam odcházet. Byl jsem vždy klubista a nechtěl jsem odsud nikdy odejít. I když dvakrát se tak stalo, ale nebylo to z mé strany, ale ze strany klubu, což pro mě bylo osobním “zklamáním”. Člověk se nad tím ale musí pozvednout a nekoukat na to, co bylo, ale na to, co bude dál. Následně jsem se sem ještě dvakrát vrátil.

Když jste odešel z Karlových Varů, zamířil jste do Litvínova. Pro fanoušky se jedná o malé derby, jak jste tato utkání vnímal vy, když jste byl na druhé straně?
Přirovnal bych k tomu, že nic nevnímáš. Například když se hraje finále extraligy rozhodující zápas, tak okolí nevnímáš, jsi v jiném vidění než v normálním zápase.

Podruhé, když jste byl odejit, tak jste hrál na Kladně, ale stejně jste v sezoně nakonec za Karlovy Vary hrál...
Bylo to zvláštní. Tenkrát tu trénoval Peter Oremus, ten mě tu chtěl dál na hostování, akorát se Kladno nedohodlo s Energií. S Kladnem jsme posléze vyhráli základní část, ale vypadli jsme ve čtvrtfinále s Ústím nad Labem. V Karlových Varech se hrála baráž, já jsem měl vyřízené hostování a šel jsem tedy do Varů dohrát sezonu.

Baráže. Bylo jich několik. Je to i z pozice kapitána větší zodpovědnost? Přeci jen, pokud vypadnete v play-off, tak se nic neděje, ale pokud z baráže, tak je to mnohem horší…
Role kapitána mi nevadila, spíš mě nabíjela. Jsem kolektivní člověk než individualista. Byl jsem na to zvyklý od malička, když jsem byl totiž ve Slaným nebo na v žákovských kategoriích Kladně, tak jsem vlastně většinu kariéry dělal všude kapitána (smích). I když jsem se vrátil na Kladno, tak tam jsem se stal také kapitánem. “Céčko” mě nesvazovalo, spíš nabíjelo. Byl jsem ten, co tým hecoval, a podobně.

Přeci jen jednou baráž pro Energii nedopadla a Karlovy Vary musely do nižší soutěže. Je to vaše nejhorší vzpomínka kariéry?
Ano. Bylo to velké zklamání, myslím si, že začátek sezony jsme totiž neměli špatný. Hráli jsme celkem pohledný hokej, ale hokej se bohužel nehraje na krásu, ale na výsledky. Z obranářského týmu se začal praktikovat modernější, rychlejší hokej a tohle byl takový přelom. Bohužel jsme spadli.

V té sezoně jste spoustu zápasů prohráli o jednu branku...
Bylo to těsné. Skoro každého jsme přestříleli. Na týmu bylo poté vidět, že pokud jsme inkasovali, tak jsme nevěřili, že bychom mohli zápas ještě otočit. Takhle už byla nastavená naše hlava.

O pádu do nižší ligy se říkalo, že týmu hodně pomůže. Vnímáte to tak?
Dalo by se říct, že nejspíš ano. Vrátilo se spousta kluků, kteří tu hráli MHL. Nejdříve byli nastrkaní po prvních ligách, moc jich tu nezůstalo. Kluci se ale vrátili, protože byli zvyklí na první ligu. Měli v ní nějakou roli. Vrátili se, udělalo se nové a mladší jádro klubu. Zřejmě to klubu pomohlo.

Poslední roky se výsledkově a výkonnostně šlo nahoru. Jak moc vás tedy mrzely konce sezony bez diváků?
Mrzelo mě to hodně, protože když končíš kariéru, tak bys chtěl končit s fanoušky, protože právě pro fanoušky se hokej hraje. Je to pro mě zvláštní, protože už loňská sezona se dohrávala bez diváků. Letošní ročník byl defacto celý bez diváků, vyjma asi tří zápasů na začátku sezony. Hokej se hraje hlavně pro fanoušky a končit bez nich je smutné.