Téma otců u porodu. Jak se vnímají sami muži a jaké role jsou jim připisovány?

Ochránce před institucí

První roli, kterou průzkum jednoznačně prokázal, je ta, kdy muž vystupuje jako pojistka, která má ženu chránit v případě, že by se dělo něco, nad čím žena sama nemá kontrolu. Jedná se například o situaci, kdy by se k rodičce personál nechoval dobře nebo ji nutil úkonům, které si žena sama nepřeje.

„Tady je důležité zdůraznit, že tato role se mohla odehrávat jak po výslovné předchozí dohodě s partnerkou, tak mohla vycházet od muže bez ohledu na nějakou předchozí domluvu,“ říká vedoucí výzkumného týmu Anna Durnová.

Komunikátor s institucí

V této roli vystupuje muž jako někdo, kdo je schopen vyjádřit přání své partnerky personálu a komunikovat za ni. Děje se tak, neboť se ho porod přímo netýká a je celou dobu při vědomí. Muži se v rámci této role identifikovali jako někdo, kdo zajišťuje „ty věci okolo“. Jednalo se například o tělesnou oporu utěšování při kontrakcích, ale i o bonding, kdy muž zastoupil ženu, která byla například po císařskému řezu, při prvním tělesném kontaktu s dítětem bezprostředně po porodu.

„U této zkušenosti bylo příznačné, že muži mluvili jednak o magickém zážitku s tím spojeným, a zároveň připomínali pohledy okolí (personálu nebo jiných žen), skrze které si ve své roli připadali nepatřičně,“ uvádí studie.

Dohled nad institucí

Další rolí je pasivní dohled nad personálem, kdy muž kontroluje, zda vše běží tak, jak má. Častokrát se zde otcové cítí jakoby u porodu ani nemuseli být. Děje se tak z důvodu, že muž nerozumí vývoji událostí nebo personál nekomunikuje adekvátně či srozumitelně. Jedná se ale i o situace, když žena vše zvládala sama a muž jen přihlížel. Existují však i muži, kteří si připisují roli Tichého pozorovatele, který se sice aktivně nezapojoval do dění, ale přesto porod intenzivně prožíval.

Emoce otců

Ke všem výše zmíněným rolím se vážou emoce, které u porodu každý muž prožívá. Jedná se především o téma silně emotivního prožitku bez ohledu na to, zda porod probíhá v nemocnici či doma. Muži často porod popisují jako něco magického, silného a něco, s čím se doposud nepotkali a museli to dlouho zpracovávat. Často se u nich objevoval také strach či frustrace, cítili se bezradně, především v situacích, kdy viděli svou partnerku trpět. Ve spojitosti s tím také uvádí změnu v nahlížení na náročnost porodu a na respekt k bolesti. Zároveň však hojně zmiňují radost, nával štěstí a především jedinečnost okamžiku příchodu dítěte na svět.