(NE)OBYČEJNÍ: Můj pracovní den prakticky nikdy nekončí, říká zvířecí záchranář Petr Prokeš

Vždy jste chtěl pomáhat zvířatům?

Ještě v době, kdy byly Zlaté stránky a jen pevné linky, tak když mi bylo teprve dvanáct let, viděl jsem v nich první reklamu Vetmedicu v Praze. A už v té době jsem měl takovou vizi, že bych to někdy chtěl dělat.

Být veterinářem jste nezvažoval?

Ono je to takhle lepší, je to diametrálně odlišná práce od toho mít ordinaci. A také platí takové pravidlo, že člověk může být buďto špatný veterinář, což je k ničemu. A pak už zbývá být aspoň trochu akceschopný pro takové případy, takže jsem raději zvolil tu druhou cestu.

Akceschopný jste asi dost. Dokonce to vypadá, že jste nonstop na telefonu.

Můj pracovní den prakticky nikdy nekončí. Oproti základním složkám integrovaného záchranného systému mám tu nevýhodu, že se u nás netočí služby. Takže na tom telefonu je člověk prakticky pořád. Někdy jsou ty dny náročné, někdy naopak méně. Máme také základní povinnosti na stanici jako je venčení a podobně a pak, co ten den přinese. A pravidelně někdy v devět večer, když je chvilka času, tak si jdeme koupit něco k večeři.

To může jeden člověk těžko zvládat.

Mám partnerku, která tvrdí, že je otrokem, protože má i svojí práci a pak mám bráchu, který mi pomáhá a také má svoji práci. Takže pomoc je velice vítána, ale není pravidlem.

Jsou některé výjezdy, co nedostanete z hlavy? Jde se vůbec oprostit od toho?

Jenom částečně. Protože jsou případy a případy. Máte týden, kdy prostě převážíte lidem jejich zvířata na veterinu a popovídáte si o tom, co tomu zvířeti je a kolik to kde stálo a podobně. Pak máte případy, kde figuruje snaha zachránit nějaký velký průšvih, ale je v tom i dost pocit bezmoci. Takže takové případy, které se z hlavy těžko dostávají je třeba zbytečně ubodaný rotvajler v Kraslicích.

Zasahoval jste i u velkého případu týraných psů ve Slapanech na Chebsku.

To je další náš celorepublikový unikát, kde nechápu, jak je to možné. U nálezu několika mrtvých psů a ovcí v různém stádiu rozkladu, tak veřejnost zaplatila pomocí sponzorských darů péči pro zachráněné psy a naše orgány rozhodly, že se budou vracet majiteli a pravděpodobně nebude ani nikdo potrestán, protože se to nedá nijak prokázat.

Psi odebraní z otřesných podmínek se vrátí zpět majiteli

Pondělí, 3. srpna 2020, 18:00Chebsko

Tyson a Bozo, dva psi plemene kangal, které se spolu s dalšími sedmi podařilo zachránit z otřesných podmínek ve Slapanech na Chebsku, se vrací zpět ke svému majiteli. Ostatních sedm zvířat může dát útulek k adopci. Jedná se o štěně a fenky, které...

Nedemotivují Vás právě takovéto případy?

Strašně. S tím pak souvisí i jednání s některými úředníky. Já ze své pozice nemohu hodnotit jejich práci, ale čistě podle psaných zákonů a bráno selským rozumem, tak si myslím, že paragrafů a zákonů máme v této oblasti dost, ale oni nechtějí nebo neumí tyto věci řešit.

Jak je to s financováním? O zisku zřejmě nemůže být vůbec řeč.

Tohle je věc, kterou člověk nemůže dělat primárně pro peníze. Nebo může, ale jinde než na Karlovarsku. Tady jsou dané ceny, které mají městské útulky nastaveny, které na to mají své finance a my se tomu musíme přizpůsobit. Co se týče stanice, tak máme naštěstí relativně nízký nájem. U veterinární péče, tak ta se také zajišťuje dobře s ohledem na to množství lidí, kteří na tu péči přispějí. Špatné to bývá s údržbou autech a při nějakých větších opravách.

Odlehčíme téma – kuriózní výjezdy. Co vím, tak jste na sjezdovce naháněl i pštrosa.

Ano ano… měli jsme pštrosa na sjezdovce na Klínovci. Kdy jsme společně s policií a horskou službou naháněli pštrosa. Teď to bude znít namachrovaně, což bych nerad, ale třeba ta puma u Zvole u Prahy, to byl docela majstrštyk, kdy měl člověk víc štěstí než rozumu, ale podařilo se. Netradiční odchyty, to spíš netradiční telefonáty. Volal v noci pán, že našel divná vajíčka a má strach, že jsou jde o jedovatého pavouka a abychom okamžitě přijeli. I s takové věci občas řešíme.