neděle 25. července 2021 Jakub

Jedná se o blog, názory redakce se nemusí s názory autora shodovat.

Tragičtí železniční dopravci aneb Klobouk dolů před stevardy a průvodčími

Považuji se za opravdového znalce a odborníka na železniční trať Ostrava – Praha. Absolvovala jsem ji minimálně stokrát. Přeplněné kupé, lidi cestující na chodbě, nefungující klimatizace, obrovské zpoždění, špatné řazení vlaku, žádná mobilní aplikace, žádní soukromí dopravci. Tak to vypadalo před 10 lety, kdy jsem s očekáváním vyrážela poprvé z okraje republiky do velkoměsta vstříc vysokoškolskému životu. Leccos se od té doby změnilo, ale opravdu můžeme říct, že máme v roce 2021 na nejvytíženější železniční trase v zemi kvalitní služby, za které se nemusíme stydět?

Autorkou komentáře je Barbora Šmýrová, která pracuje jako Account manažerka v komunikační agentuře. Vystudovala VŠE v Praze.

Špinavé vlaky, absolutní vytíženost, cestování u dveří v průvanu – typické znaky skoro každé mojí cesty. Najednou se stalo něco, co bylo do té doby nemyslitelné. Přišel Regiojet, naděje českých železnic. Krásný interiér, dostatek prostoru, rezervační systém, občerstvení „za hubičku“ a obskakující stevardi. Radim Jančura jako hrdina, který konečně zachrání Česko od železniční ostudy. Moje první jízda byla jako Počátek a Alenka v říší divů dohromady. Konečně, konečně to někdo dokázal! Klapka, střih, přetočení o pár let dál. Chaos, horko, panika, stres, strach o vlastní zdraví. Tak by se dalo ve zkratce popsat cestování vlakem v červenci 2021.

Po několika útrpných cestách Ostravany, Valašskými expresy a Silesii i Cracovii jsem se docela těšila na změnu. Žlutý vlak byl v mých očích stále i přes několik přešlapů a nemilých zkušeností z minulosti tak trochu „o třídu výš“. Mírné zpoždění už v nástupní stanici mě nevyvedlo z míry. Stále jsem se těšila na klasiku v podobě jablečného koláče a latté. Ejhle, opačné řazení vlaku! Jsem tedy nucena strávit následující 4 hodiny v protisměru, což nesnáším. To je opravdu tak velký problém řadit vlaky správně? Tak aby to odpovídalo rezervačnímu systému? OPRAVDU?

Snažím se stále myslet na jablečný koláč a latté a smiřuju se při tom s opačným směrem jízdy. Při všem tom rozrušení si ani nestíhám všimnout, že je ve vlaku čím dál větší horko, až se stává nesnesitelným. Moderní řešení v podobě neotevíratelných oken se proměnilo v Smrtonosnou past. Pud přežití u cestujících zafungoval, a tak postupně odhazují povinné respirátory. Cítím se nekomfortně, zároveň zvažuji, zda je větší pravděpodobnost, že se udusím kvůli získanému Covidu nebo nedostatkem vzduchu. Po (možná) trochu žertovné poznámce spolucestujícího, že „dnes tady asi všichni umřeme“, musí jít statečnost stranou a respirátor sundávám i já. 

Přichází první zastavení (rozumějte zdržení) kvůli pracím na trati. Opravdu si někdo myslí, že rozjet na nejvytíženější železniční trati 3 (slovy tři) velké opravy najednou je dobrý nápad? OPRAVDU?

Upínám své naděje k zastávce v Olomouci a možnosti alespoň na moment vyjít ven nadýchat se čerstvého vzduchu. Pár sekund, pár minut…Proč nepokračujeme v jízdě? A jéje, poklusem přibíhají záchranáři. Horko a nedostatek kyslíku mají následky. K mému překvapení je zachraňovanou osobou zaměstnankyně Regiojetu, drobounká stevardka. Okamžitě si vzpomenu na slova jedné bývalé stevardky, kterou znám. „Taková situace určitě nebyla výjimečná. A nejen tato. Neustále pokažené lokomotivy, což znamená nefungující elektřinu, což znamená nefungující klimatizaci nebo případně topení, nebo taky nedostatek personálu. Začínali jsme s obsluhou jeden stevard na jeden vagon, za nějakou dobu byli na 8 vozů třeba 3-4 stevardi, včetně vlakvedoucího, který musel obsluhovat. Kuchyňka byla často jen jedna na celý vlak a byla řazena až na konci, takže stevardi museli s horkou kávou chodit přes celý vlak. A to, kolik jsme měli času na odpočinek mezi směnami, už vůbec nechci zmiňovat.“

A to je totiž to. Stevardi i průvodčí jsou první na ráně a schytají to nejvíc. Ať už mluvíme o Českých drahách, Regiojetu nebo Leo Expressu, jakýkoliv problém, špatnou službu a nedokonalost způsobenou neschopností vedení musejí řešit právě ti v „první linii“. A schytávají to z obou stran – od cestujících i od šéfů. Až příště budete vyplňovat dotazník (ne)spokojenosti nebo se budete chystat nastoupit na blížící ho se průvodčího, uvědomte si prosím, že to jsou ti poslední, koho bychom měli vinit. Vinit bychom měli pány a paní nahoře, kteří z nepochopitelných důvodů zjevně nejsou schopni správně a zodpovědně vykonávat svou práci, starajíce se, zdá se, jen o zisk.

Nemožnost objednat si v těchto podmínkách vodu kvůli nefungující aplikaci je opravdu už jen třešničkou na dortu téhle cesty. I přes mou velkou snahu objednat pití mamince se třemi dětmi se své objednávky kvůli všemožným komplikacím dočkali až těsně před cílovou stanicí.

S celkovým zpožděním okolo 45 minut vlak vyplivne zchvácené, doslova polomrtvé cestující. Opravdu máme v civilizované západní zemi cestovat takto? Opravdu se musíme cítit ohroženi a bát se o své zdraví, ať už kvůli špatným podmínkám ve vlaku nebo nemožnosti dodržet vládní opatření? OPRAVDU?

Ale abych jenom tak naprázdno neplkala a nehudrala, sepsala jsem pár adresných doporučení:

  • Regiojete, chápu, že může nastat technický problém v podobě nefunkční klimatizace. Mělo by pak být samozřejmé, aby se ale v takové chvíli lidem rozdávala alespoň voda zdarma (myslím ovšem podstatně víc vody na km než ty 2 dcl při nástupu do vlaku).
  • Regiojete, buď nabízej nadstandardní služby, a pak zajisti jejich (klidně jen standardní) plnění, anebo se na to prostě vykašli.
  • Pane ministře zdravotnictví, zkuste se zaměřit na podmínky v hromadné dopravě a jejich slučitelnost s dodržováním mimořádných opatření (pokud v tom vagónu měl někdo deltu, říkám vám, že ji máme všichni.)
  • Pane ministře dopravy, vím, že máte asi plno práce s průmyslem a obchodem, ale nechtěl byste se podívat i na tohle? Není náhodou v celospolečenském zájmu využívat právě železniční dopravu?
  • Cestující, pokud se chcete během nepříjemné cesty cítit, že v tom nejste sami, podívejte na facebookovou stránku Regiojetu do sekce „komunita“.
  • Stevardi a průvodčí, držte se!
  • A nakonec taková malá modlitba za nás a budoucí generaci – opravdu doufám, že moje děti jednou pojedou do velkoměsta vstříc vysokoškolskému životu důstojně a tak, jak se na vyspělou zemi sluší a patří.

PS: Za popsanou cestu jsem dostala kompenzaci ve formě vrácení 100 % ceny jízdenky. Děkuji, každopádně preferuji garanci kvality přepravy a důstojné podmínky na cestě, za což si klidně přiměřeně připlatím.

Hodnocení článku je 100 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři

Štítky komentář, doprava, železnice, Barbora Šmýrová

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.