Stačí chytrý telefon a QR kód. Umělá inteligence dokáže poradit, jak se chovat v případě útoku střelce

Proč padla volba právě na chatbot?
Další formy, jako třeba edukace nebo letáčky, také delší dobu existují. Já sám jsem prováděl edukaci na řadě středních škol v různých oblastech České republiky. To je samozřejmě to prvořadé, co by se mělo dělat ve věci ochrany „měkkých cílů“ a ochrany proti aktivnímu střelci. Myšlenka chatbota vznikla na základě dobrých zkušeností jedné neziskové organizace, se kterou spolupracuji. Oni podobné věci dlouhodobě vytváří. Také to dává smysl z hlediska cílovky, pro kterou to děláme. Jsou to studenti, od základních škol přes střední až po vysoké. Díky rozšířenosti chytrých telefonů je velmi jednoduché se k aplikaci chatbota dostat. Stačí k tomu jen přístup na internet, a třeba díky QR kódu se k chatu okamžitě dostanete.

Co vše chatbot umí?
Lze díky němu získávat preventivní informace, co dělat, kdyby k něčemu došlo. Také lze získávat informace v případě, pokud máte pocit, že se vás ohrožení může týkat nebo pokud už v ohrožení jste. Chatbot je napsán velmi jednoduše a rychle, dokáže provést základními pokyny. Nicméně víme, že je to problematika, ke které by se dala dělat dalekosáhlá přednáška. Tohle je naprosté minimum, které může nahradit nějakou besedu. Navíc to cílí přímo na školáky, kteří se mohou stát obětí aktivního střelce ve školách nebo univerzitním prostředí.

Jaké informace tam tedy uživatelé najdou?
Nalili jsme tam všechny informace, které vedou k sebezáchově a sebezabezpečení před aktivním střelcem. Nutno dodat, že je vše aplikovatelné nejen ve školách, ale také třeba v korporátních budovách, ve státních institucích nebo třeba na nějakém veřejném místě. Chatbot se na úvod zeptá, co se děje. Zda je člověk v ohrožení, nebo zda ho otevírá jen kvůli tomu, že chce být připraven. Podle toho se liší míra reaktivnosti. Vše je v chatbotu shrnuto bodově, ale zároveň velmi detailně. Pokud se dotyčný skutečně dostane do stavu nouze, všechny podstatné informace si rychle může proklikat v chatu.

Kdo se na celém projektu podílel? Pokud se nepletu, není na projektu žádná aktivita ministerstev a podobně.
V okamžité návaznosti na to, co se stalo, se spojily organizace Presafe a Odborný institut ochrany obyvatel, jejichž členové věří, že dokážou pomoci s přípravou lidí na incidenty podobného charakteru. Dosáhnout toho chtějí prostřednictvím výše zmíněného nástroje. Chatbot funguje na bázi umělé inteligence, konkrétně prostřednictvím technologie automatizované komunikace, kterou vyvíjí pardubický startup Feedyou a implementují experti z olomoucké společnosti RPSC ideas. Je to tedy aktivita především příspěvkových organizací, které mají zkušenosti ve svých oborech.

Do prosince loňského roku vypadala hrozba aktivního střelce na školách v Česku jako něco velmi vzdáleného. Od toho se také odvíjí, že toto téma nemělo příliš pozornosti. Nemyslíte si, že podobná edukace měla být více rozšířena mezi studenty už dříve?
Myslím si, že ano. Nikdy to nebylo řízeno nějak centrálně. Většinou záleželo na zřizovatelích zařízení, zda takovou potřebu cítí. Ta míra decentralizace vlastně přispěla k tomu, že některé instituce v některých částech republiky jsou připraveny lépe než jiné. Je to problematika, která u nás není tolik v popředí, protože samotné incidenty u nás nejsou tolik časté, jako třeba v USA. To, co se stalo na filozofické fakultě, je exces, který nemá obdoby. Z hlediska prevence je ale zapotřebí se tématem zabývat, a to především v zařízeních, kde je personál zodpovědný za svěřené osoby. To jsou typicky učitelé na základních a středních školách, tak tam jsou podobné věci určitě na místě. Když jsme objížděli některé školy a bavili se s personálem, tak řada škol měla zkušenosti s nějakým agresorem. Nemusel mít třeba palnou zbraň, ale mohlo jít o agresivního rodiče, žáka nebo bývalého žáka. I to, že někdo napadne paní učitelku fackami, je incidentem, kterému nejde vždy předejít, ale jde snižovat následky edukací personálu.

Mluvíte o vašich návštěvách na školách. Jaká je reakce na chatbot?
Relativně pozitivní, podobně jako na naše přednášky. Minimálně si personál odnese to, že nad tím přemýšlí a kontakt s námi ho donutí zamyslet se nad případnými opatřeními. Teprve v moment, kdy jsou konfrontováni s otázkami, „co by dělali, kdyby“, tak najednou zjistí, že neví. Už jenom naše upozornění a navrhnutí možností řešení je donutí vyvolat nějakou diskuzi. Bavíme se o únikových cestách, zvolení nějakého místa srocení při evakuaci a podobně. To je to nejmenší, co si odnést mohou.

Chatbot funguje chvíli, plánujete nějaký další vývoj a také kroky, jak ho dostat do veřejné debaty?
Nějaké úpravy velice pravděpodobně přijdou potom, co budeme mít zpětnou vazbu od uživatelů. Jinak plánujeme pokračovat v aktivitách tohoto druhu. I díky emocím, které vyvolala tragická událost z prosince, je možné, že vše bude centralizovanější do té míry, že ministerstvo školství začne vydávat pokyny k proškolování personálu. Samozřejmě v případě univerzitního prostředí je to trochu něco jiného, jelikož jsou takové instituce více autonomní. Je vidět, že na pozadí incidentu každá univerzita více přemýšlí nad tím, jak přehodnotit přístup k těmto věcem. Propagovat téma tedy není úplně potřeba, to udělala ta nešťastná událost sama o sobě. My potřebujeme nabídnout kvalitní řešení, které je šité na míru dané konkrétní budově. Každá ta škola je jiná. Má jiný počet žáků, učeben, je jinak architektonicky řešená. Někdy má jedno přístupové schodiště a čtyři patra. Jindy jde jen o přízemní budovu. Je to skutečně hodně individuální, a tak k tomu musíme přistupovat.

Není do budoucna v plánu synergie právě s ministerstvem školství, které by mohlo chatbota dostat do povědomí na školách?
Teď jsme v podstatě na začátku. Věřím tomu, že ministerstvo velice pečlivě přemýšlí a zvažuje, jak vše uchopit. Bylo by dobré, kdyby se vše vydalo právě tímto směrem. Do té doby je celá řada neziskových organizací, ale třeba i policie, připravena vykrýt vše potřebné. Samotný chatbot je miniaturní věcička, která představuje minimum a nikoho nic nestojí.