Na první pohled je to drobná blondýnka, když se s ní chvilku bavíte, rychle zjistíte, že má slabost pro auta a cestování. To se dá snadno spojit! Jenže to by nebyla ona, aby se na výpravu nevydala s trabantem. Spolu se svým dvoutaktním parťákem z roku 1970 ujela deset tisíc kilometrů, a to až za polární kruh. A sama.
Legendární vozítko se v saském podniku ve Zwickau vyrábělo 27 let
Jednotlivé díly karoserie tvořil lisovaný duroplast, tedy materiál ze syntetické pryskyčice a bavlněného odpadu
Vůz měl řadu přezdívek, jako: splašené trsátko, pryskyřičník pádivý, bakeliťák nebo modrofuk
Celkem se vyrobilo přes 3 miliony těchto vozů
Dnes za zrenovovaný Trabant dáte klidně i sto tisíc.
Byly jí teprve čtyři roky, když poprvé usedla na tátově klíně za volant trabanta. Právě v té chvíli se zrodila její velká láska k těmto dvoutaktům. Jako členka Trabant klubu jezdí pravidelně se svým duroplastovým miláčkem na srazy nebo spanilé jízdy. Jednoho dne přišel nápad na trochu delší výlet – za polární kruh!
„Asi před dvaceti lety jsem četla půvabnou knížku Zdeňka Šmída: Za písní Severu aneb proč bychom se neztratili. Protože ráda cestuji, tak člověk vždycky vymýšlí, kam by se rád podíval. Když milujete toho trabanta, tak vymýšlíte, na jaký výlet vezmete trabanta. Pak se to nějak v jedné chvíli všechno potkalo dohromady a já jsme říkala: Jasně, tak já tu cestu jako jel ten Zdeněk Šmíd pojedu taky," vzpomíná cestovatelka a spisovatelka Peggy Kýrová.
Původně mělo jet na expedici několik vozů, jak už to ale bývá, nakonec posádky odpadávaly až zbyla Peggy sama. Nakonec se rozhodla to risknout a splnit si svůj letitý sen. Na výpravě tedy neměla doprovod ani techniky, kteří by opravili případné poruchy.
„Já mu věřím. Je to naprosto spolehlivé autíčko, navíc je velice jednoduché. Ono se říká, že stačí kleště, drát a šroubovák na spravení auta. A tak nějak jsem si říkala, že jedu do civilizovaných zemí, tak si řeknu o pomoc. A člověk musí být také trochu optimista," vypráví.
Sama říká, že čím jela na sever, tím více budila pozornosti. Lidé se s autem fotili, natáčeli si ho, a dokonce se setkala i s jedním dalším kolegou.
„On už po výjezdu z Čech trochu zlobil alternátor, ale měla jsem s sebou náhradní. V Dánsku přestal trabant startovat. A já jsem v Markarydu u losí rezervace náhodou potkala jednoho místního, který sice nebyl trabantista, ale byl fanda na stará auta a troufnul si na výměnu mého alternátoru. Předtím volal o rady na všechny strany včetně jednoho známého, který měl trabanta a se kterým jsem se potom potkala. Bylo to takové milé dvoutaktní setkání," směje se Peggy.
Alternátor byl také první a poslední závada. Při své cestě ujela 10 000 kilometrů. Projela Německo, Dánsko, Švédsko Norsko a kus Finska.
„Bylo to naprosto úžasný, nádherný pocit, že jsme fakt dojeli takto daleko. Ten polární kruh ve Švédsku jsem měla celý pro sebe, což bylo naprosto báječné a člověk si to opravdu vychutnal," líčí Kýrová.
Protože ráda cestuje, udělala si po cestě hned několik zastavení. Kam přijela, tam budila rozruch. V kufru vezla plzeňské pivo, aby měla originální odměnu pro ty, kteří jí po cestě pomohou.
„Před cestou jsem měla strach, aby ho dovezla v pořádku zpátky.“
„Projela jsem Lofoty, kde lilo tak, že mi napršelo do auta. Pak Norskem dolů, znovu přes polární kruh, tam je to takové veselejší a víc pro turisty. Ale bylo to takové smutné, že jsme už opouštěli ty polární kraje. Půvabné to bylo v jednom kempu, kam jsem přijela v noci. Recepce už byla zavřená a ráno přišla paní, že je majitelka kempu a že jí manžel v noci tvrdil, že slyšel trabanta. Pak se ukázalo, že pochází z NDR. Bylo to příjemné setkání," pokračuje ve svém vyprávění.
Sama cestovatelka přiznává, že chtěla, aby si užil i trabantík. Takže to vzali i přes Atlantic Ocean Road. Cestu na norskou Trolí stezku zvládl trabant levým zadním kolem, zatímco jiná moderní auta se v serpentinách docela trápila.
Ve všech kempech jí vítali s otevřenou náručí a připravenými foťáky. V některých jí dokonce auto účtovali pouze jako stan. Jeden nepříjemný zážitek by se ale našel. A to v Oslu.
„V kempu mi sdělili, že je zakázané spát v autě. Pan vedoucí mi pak začal vysvětlovat, že je to nebezpečné. Řekněte trabanťákovi, že je jeho auto nebezpečný! To auto nemá žádnou elektroniku, která by mohla zkratovat. Nemá klimatizaci, která by se mohla porouchat a spící turista by se udusil. Auto má přirozenou klimatizaci, že prostě netěsní. No nenechali mě spát v autě a donutili mi zaplatit si chatku," podivuje se cestovatelka.
Na zpáteční cestě nemohla minout saské město Zwickau, kde se duroplastový unikát zrodil.
Výsledek jejího dobrodružství je nejen hromada zážitků, ale také kniha: Trabantem za polární kruh aneb Dvoutaktem po stopách Zdeňka Šmída. Těsně před dokončením je i film, který by měl být hotový na podzim.
Foto Peggy Kýrová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
