Lovci záření naměřili radioaktivitu na nádražích i v centrech českých měst

Projekt Žhavá místa sdružuje partu nadšenců, kteří sledují přírodní i umělé zdroje záření po celém Česku. Své nálezy zapisují do online mapy, která dosud obsahuje přes čtyři tisíce měření. Vše přitom začalo během covidu, kdy nebylo pořádně co dělat. Radek Zemánek z Tachovska si proto splnil své dlouholeté přání a pořídil si dozimetr. Postupně si začal zapisovat místa a naměřené hodnoty, až z toho nakonec vznikla aplikace. Do projektu se posléze přidaly desítky dalších dobrovolníků. Jejich data jsou veřejně dostupná.

„Kam jít je jednoduché. Jde o místa, kde se těžil uran. Jsem z Tachovska a tam byly uranové průzkumy prakticky na každém kroku. Takže bylo nejjednodušší se podívat na tato místa. Nicméně postupem času člověk zjišťoval, že na to, aby našel něco radioaktivnějšího, nemusí lézt na staré uranové oblasti, ale stačí města, kde jsou žulové obklady a žulová dlažba. Tam se toho dá najít spousta,“ popisuje Radek Zemánek pro redakci Plzeňské Drbny.

Dozimetr se rozezní u hlavního nádraží i poblíž posedu

Jedno z míst, které by možná nikoho nenapadlo, je třeba plzeňské hlavní nádraží. „Měřili jsme tam zvýšené hladiny radiace, které jsou způsobené tím, že tam na stavbu byly použité žulové bloky. Byly vytěženy někde v lomu, kde byla uranová mineralizace. Není to žádná vzácná věc. Je to poměrně běžné. Třeba v Praze mám člověka, který tam vysloveně běhá a zapisuje všechny takzvané xenolyty. Zjistili jsme, že Praha je toho plná. Každý druhý chodník má v sobě něco ukrytého, a to samé je i v Plzni na nádraží. Není to nijak nebezpečné. Je to taková zajímavost, kdy si můžete vzít dozimetr a jít si to otestovat,“ prozrazuje.

„Jsou to hodnoty okolo jednoho mikrosievertu za hodinu. Vyšší hodnoty, které měříme, jsou přímo na té žule v daném místě. Když popojdete půl metru, tak už budete měřit maximálně zvýšené pozadí, což vám vůbec neublíží. Z radiačního hlediska tam nic nebezpečného není. Ale dům bych si z toho nestavěl,“ doplňuje.

Zajímavá je podle jeho slov i Martinská ulice, Wilsonův most a několik míst na Americké třídě. Záření ale pravidelně zachytí také u posedů. „Posedy se staví na vyvýšeném terénu a dost často je ten vyvýšený terén haldovina z důlních děl. Na západě republiky je to dost často z uranových průzkumů, kde je s vysokou pravděpodobností radioaktivní,“ prozrazuje.

Už se obraceli i na Státní úřad pro jadernou bezpečnost

Naprostá většina jejich měření nezachycuje nebezpečné stavy. Přesto se setkali s tím, že se raději obrátili na příslušné úřady. „K jednomu případu došlo poměrně nedávno. Jeden náš skalní fanoušek našel na skládce poziční světlo. Zprvu jsme nevěděli, o co jde, a vykazovalo to vysoké hodnoty, takže jsme se obrátili na Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Přijeli to prověřit, protože se to sypalo. Byl to takový prášek. Zjistili, že je to rádiová barva z pozičního světla, které bylo na lokomotivách,“ přibližuje Zemánek jeden z trochu dramatičtějších okamžiků.

V dalším případě se mu rozezněl dozimetr v kapse, když se pohyboval zrovna v místech, kde firma prováděla rentgenovou kontrolu plynového potrubí a jaksi zónu neoznačila. I takové případy se stávají.

Slušná data pořídí i přístroj za pár tisíc

Spolek pracuje s amatérskými spektrometry, které jsou dobře dostupné. „Třeba Radiacode a Raysid jsou u nás nejvíc používané. Umí i spektrometrii, takže vyjedou křivku, podle které můžete určit radionuklidy. Jakmile začnete shromažďovat data, tak do pár minut víte, co tu radiaci způsobuje. Většinou jde o přírodní zdroje. Používají se hlavně ty Radiacody, protože jsou finančně dostupné. Vejdou se do kapsy, spárují se s telefonem, dělají trasy, ukážou spektrometrii a podobně,“ pochvaluje si Zemánek.

Mapa obsahuje tisíce údajů od desítek nadšenců. Za poslední měsíc zaznamenali dalších 121 míst. A další rychle přibývají. Zapojit se může kdokoli. „Jsme otevřená komunita a pro větší zájemce i spolek. Výhodou spolku a jeho členství jsou určité výhody, třeba společné akce a přednášky nebo na návštěvy zajímavých míst. Státní ústav radiační ochrany a další instituce včetně FJFI jsou nám docela nakloněny. A často jenom pro nás pořádají přednášky a další akce,“ uzavírá Radek Zemánek.