Legendární Znouzectnost slaví 40 let. Záznam z prvního koncertu raději smazali

Zakládajícími členy Znouzectnosti byli hudebníci z tehdy již nehrajících skupin Zastávka Mileč a Kuličkové Ložisko. Vůbec první koncert odehráli 26. listopadu 1986 ve vysokoškolském klubu Oko v Plzni. A byl to jedním slovem - chaos.

„Musela se okolo toho řešit hrozná spousta věcí a celá ta domluva byla hektická. Zvukaři to nechtěli zvučit, všichni se báli a říkali, že z toho kouká průser. Ale nakonec to dopadlo tak, že to nazvučil Vašek Běhavý z Odyssey. Já jsem tenkrát dělal v takovým šíleným krámu Tesla, kde se prodávaly elektronické součástky a všichni tam chodili. Všichni zvukaři a bastlíři, protože v té době nic nebylo, a tak si stavěli domácí aparáty. Shodou okolností se tam zastavil. Byl jediný, kdo se toho nebál,“ vzpomíná Golda.

Poněkud divoká byla i samotná organizace. Znouzectnost tam totiž neměla vystupovat sama.  „Je dochovaná fotka a seznam toho, co tam mělo hrát. Ale z půlky tam byly jiné kapely, protože názvy řešili až na místě. Mrzí mě, že se nedochovala nahrávka úplně všeho. My jsme naše věci nahrané měli, ale bylo to tak strašný, že to Caine raději všechno smazal. Nešlo to poslouchat. Já bych to nerad slyšel. Už tenkrát bych to nerad slyšel a dodnes nemám rád, když někdo přijde a přinese audiozáznam nebo hůř - video. Člověku to naprosto podkope sebevědomí,“ připouští se smíchem.

A jak v době komunismu vůbec taková akce prošla? Schovalo se to pod akci vysokoškoláků. „Ve chvíli, kdy by to opravdu muselo projít nějakou schvalovačkou na tehdejším městském kulturním středisku, tak by ta akce nebyla vůbec. Ale kluci z vejšky to přikryli. Povolovací kolečko tak neproběhlo. Buď to projde, nebo ne. Následky to pro ně nemělo,“ popisuje po letech.

Dohled policie? Na všech akcích někdo byl

Některé akce prošly, jiné StB zastavila. Při jednom z prvních vystoupení u Berouna se ale setkali ještě s něčím jiným. Naštvaným hasičem, který jim vyhodil proud.

„To bylo v Nižboru u Berouna, kde jsme hráli ve venkovským kulturáku. To byl rok 88 nebo 89. Byly tam tři party a mimo jiné i Tři sestry, které v té době ještě měly vozembouch a ta kapela vypadala úplně jinak než dneska. Proběhlo to tak, že odehrála první kapela, začaly hrát Tři sestry, dohrály a pak jsme měli jít my. Najednou přilítl nějaký vzteklý hasič, nebyl to nikdo z těch místních potentátů, ale prostě místní vzteklý pán od hasičů, a že to ne, že takový kapely tam prostě hrát nebudou. A my jsme těch hraní měli extrémně málo, a tak jsme říkali, že jsme jeli z takové dálky, a on že ne, a šel k té páce a akce skončila,“ uvedl s tím, že například v Plasích jim to stopla o půlnoci StB.

„Přijeli i místní policajti, naštvaný, že je vytáhli v noci z baráku, aby koukali na nějaký debily a kontrolovali jim občanky. Samozřejmě tam byli i tajní. My ale už nejsme z generace lidí okolo Plastiků, který to fakt vyžrali do dna se vším všudy, kdy probíhalo i mlácení na nádražích. Nás tohle vzalo velmi okrajově,“ podotýká.

„Kdyby listopad přišel dýl, tak už tu nehrajem."

Zároveň vzpomněl i na divočejší akci, která by ve své době měla ošklivou dohru pro ně i pro pořadatele. Šlo o koncert konaný 28. října 1989 v pražském hotelu Tichý. „To byla průserová akce. Hotel byl úplně narvaný, tenkrát to pořádala vysoká škola. Jenže tam hráli Psí vojáci, Orlík a myslím, že snad i Bráník, což byla těžce pravičácká kapela. Kluci, co to pořádali, tam pak chodili a skoro brečeli, protože věděli, že tohle jim neprojde a že je ze škol vyhází. To už opravdu překračovalo tu mez, že by se to bez následků neobešlo. Pak přišel listopad a nikoho to už nezajímalo a nikdo to neřešil,“ popisuje.

Věřili byste tomu, že tu budete i po 40 letech? Vůbec!

„Tenkrát to člověk dělal, aby neshnil. Měli jsme hudbu, knížky a to bylo tak všechno. Když chtěl člověk dělat něco, co se vymykalo té všeobecnosti, tak se prostě zakládaly kapely s tím, že vůbec nikoho nenapadlo, jak to funguje. Až po čase jsme zjistili, že bychom měli mít něco, čemu se říká přehrávky a další věci,“ popisuje zmatené začátky.

Však také první plakát nebyla vůbec žádná sranda. Kopírky nebyly a muselo se oficiálně do tiskárny a k tomu byla třeba další povolení. „Byly třeba štemply z různých institucí – estetická, svaz umělců a další. Mrzí mě, že se nedochoval první návrh plakátu, který byl základem našeho loga. Vypadal jako pohřební věnec, takže to vůbec neprošlo. Druhé bylo jen tučné ZNC a nad tím bylo napsaný, že ‚ZO SSM‘ uvádí, a to už prošlo,“ říká.

Zprvu se i svědomitě chtěli připravit na přehrávky a bubeník Caine si vše řádně nastudoval a, jak říkají, ten nesmyslný test udělal. Jenže. „O hudbě tam toho bylo minimum, ale zato tam bylo, jak se jmenuje tajemník ÚV KSČ v nějaké spřátelené zemi. Ale on to všechno dal, ale nakonec neprošel, protože tvrdili, že to opsal. V tu chvíli jsme to přestali řešit,“ připouští s úšklebkem.

Rozmach přinesly kazety a devadesátky

Koncert měli v prvním roce jen jeden. Další až za rok. Pak se to rozjelo, zejména s rozmachem kazet. Dnes už mají zhruba 120 koncertů za rok a Znouzi znají lidé po celé republice. Na otázku, čím si úspěch ZNC vysvětluje, odpovídá, že za ním z velké části stojí lidé, kteří dospívali v devadesátých letech.

„V té době to byly gymply, středoškoláci, vysokoškoláci. Dneska za námi občas přijde někdo, kdo je generální ředitel velké společnosti a říká, že na nás chodil. Lidí v té době bylo velké množství. Nebyli jsme v rádiu ani v televizích, ale pro tuto sortu jsme byli kmenovou kapelou a srdcovkou, na kterou asi nezapomenou. To, že jsme v povědomí, je právě v tom, že nás znala právě tato sorta lidí. Tato generace se rozprskla po všech koutech země a v kolektivech na hudbu kolikrát přijde řeč,“ uvažuje Golda.

„Částečně se na tom podepsalo to, že jsme vznikli za komoušů v době, kdy toho zdaleka nebylo tolik jako po tom roce 90. Nebyli jsme ten hustej androš. Měli jsme styčný body s folkem, rock'n'rollem. Byly to písničky. Nebyly sprostý, nebyly úplně hloupý a takových kapel taky nebylo moc. A vzhledem k tomu, že to bylo posluchačsky vstřícný, tak nám tuten přístup strašně pomohl k tomu, že se ty kazety strašně rozšířily,“ doplnil.

Na koncertech mají dnes nabito. Ať už je to Vagon v Praze, kde hrají pravidelně, nebo třeba plzeňský Zach´s Pub, kde hráli zrovna nedávno a odkud pochází naše fotogalerie. Každý koncert je jiný a seznam skladeb obměňují. Samozřejmě nechybí “povinné písničky“, jako jsou Krysař nebo Hasiči. Zvuk je trochu zlobil, ale jak sami říkají: Nějakým zvláštním způsobem to k nám asi patří.

„Nemusíme mít monstrózní metalovej zvuk a spousta lidí, kteří nás znají dlouhé roky, tohle vůbec neřeší. Jde o to udělat zpěvy, aby tomu bylo rozumět. Nejsme parta muzikantů, kde by fakt záleželo na tom, jestli těch not tam bude tolik nebo tolik. Spíš je to čím míň, tím líp. Lidi říkali, že to bylo super, ale záznam bych vidět nechtěl,“ říká se smíchem.

„Česká punková scéna je hrozně chudá.“

Lidé na Plzeňsku měli oproti zbytku republiky jednu malou výhodu. Šly tu naladit německé televize a jejich hudební pořady. Jakmile členové dnešní Znouze spatřili kapely jako třeba britské Sex Pistols, žánr punku je naprosto uhranul. Není proto bez zajímavosti, že si letos 24. října spolu s Visacím zámkem zahrají ve slavném londýnském The 100 Club ve čtvrti Soho. Na tom samém místě, kde hrála slavná jména jako právě Sex Pistols, The Clash a další. Kapely, které na první dobrou každý poznal. To dnes na tuzemské scéně podle Goldy chybí.

„Česká punková scéna je hrozně chudá. Všechny kapely jsou jako přes kopírák. Jasně, nikdy jsme nehráli jako kapely, které se nám líbily, ale ty kapely, co hrály v 70. letech, sis nespletl. Bylo nějakých sto známých kapel a každá naprosto jiná. A tady je těžký najít partu, ze který bys měl pocit, že je osobitá. Pro mě nejlepší česká punková kapela byli FPB, ze kterých vznikli Už jsme doma. Pro mě to byli čeští Dead Kennedys,“ uvádí příkladem.

Koncert v Soho jako oslavu výročí neberou. Vlastně žádnou ani nemají. Přitom třicátiny pojali stylově na místě, kde to všechno začalo. V klubu Oko. „To byl naprostý unikát, že to vyšlo na den. Stejný klub, stejný den. Všechny věci okolo byly šílený. Domluvilo se to na jaře a mezitím to někdo vybydlel. Když jsme šli domluvit podrobnosti, bylo zavřeno. Nakonec to dopadlo díky tomu, že okolo byli lidi, kteří na nás vyrostli a hodili nám elektriku odněkaď shora. Byla to šíleně improvizovaná akce, ale bylo tam hrozně radosti a jak chceš tohle zopakovat? Možná nás něco na poslední chvíli napadne,“ uzavírá Golda.