Osobních fotografií dozorkyň z koncentračního tábora se mnoho nedochovalo. Díky práci amatérského historika se do Muzea Sokolov dostala řada dokumentů, včetně fotografie Herty Lutzové s jejím psem Greifem. Ačkoli o jejím osudu víme poměrně hodně, přesto můžete najít její fotografii s úplně jiným popiskem a úplně odlišně popsaným příběhem.
„Na stopu Herty Lutzové jsme se dostali díky pánovi, který po válce sloužil na hradě Loket. Tam byli po válce shromažďováni příslušníci SS, gestapa a další. V 60. letech pak tento muž odevzdal dokumenty a fotografie místnímu historikovi Václavu Němci, od kterého se pak materiály dostaly k nám. V muzeu máme taktéž k dispozici fotku Herty Lutzové přímo z věznice,“ vysvětluje ředitel muzea v Sokolově Michael Rund.
Co dalšího o Hertě Lutzové víme? Podle dostupných zdrojů můžeme říct, že se narodila 11. června 1922 v Münchhofu na Karlovarsku. Obec se později přejmenovala Mnichov a dnes ji známe pod názvem Mírová. Rodina se poté přestěhovala do Nové Role. Když Herta dokončila základní školu, nastoupila do zdejší porcelánky. Se začátkem války trápil podnik nedostatek pracovních sil, což vyřešili zapojením válečných zajatců. V těsné blízkosti vznikl pracovní tábor, kam byli přiděleni zajatci z tábora Flössenburg. Ředitel továrny pak měl za úkol vybrat několik dobrovolnic, které byly v koncentračním táboře Ravensbrück vycvičeny jako dozorkyně SS. Tehdy dvacetiletá Herta byla mezi nimi.
Po základním výcviku nastoupila do pobočného tábora Grüneberg, kde bylo v té době zhruba 1800 vězněných žen. Herta měla za úkol vězně hlídat během pochodu do práce, v továrně a v samotném táboře.
„Často hovoříme o táboře Svatava, která taktéž byla pobočným táborem Ravensbrücku, jestli zde Herta Lutz byla však nemůžeme potvrdit,“ říká Rund.
V roce 1944 vzniká i známá fotografie se psem. „Je ve formátu pohlednice a na druhé straně je text, který lze považovat za pozdrav rodičům, kde jim píše: Vzpomenutí na služební čas v Grünebergu s věrným společníkem Greifem,“ popisuje Rund.
S postupem vojsk se musel i Grüneberg evakuovat. Herta se opět vrátila domů. V září 1945 je zatčena a převezena do Lokte, kde jako bývalá dozorkyně čelí řadě obvinění. Rozsudkem je doživotí. Herta si odpykala zhruba 14 let, v roce 1959 byla propuštěna a emigrovala do Německa. Zde její stopa končí. Není ani známo, co se stalo s její dcerou, kterou měla porodit v roce 1947.
„Takových fotografií moc neexistuje, proto jsme ji poskytli památníku v Ravensbrücku a byla publikována i v několika knihách. Později se to dostala do světa jako ilustrační fotografie u mnoha článků,“ vysvětluje Rund.
Koncentrační tábor Ravensbrück se nacházel asi 90 kilometrů severně od Berlína. Od samého počátku byl určen výhradně pro ženy. Kurzem pro budoucí dozorkyně zde prošlo 3500 žen. Na konci roku 1942 bylo v táboře téměř 11 tisíc žen. V roce 1944 přišlo do tábora dalších 70 tisíc vězenkyň. Ty už byly převáděny na práci do pobočných táborů, kterých bylo celkem 34, některé i na území bývalého protektorátu.
(Zdroj: holocaust.cz)
Fotografie tak doprovázela například texty o Elfriede Rinkel. Dozorkyně z Ravensbrücku, která v 50. letech uprchla do Spojených států a usadila se v oblasti San Franciska. Zde potkala i svého manžela. Dnes si můžeme říkat, že šlo o velkou ironii, neboť on sám byl židovského původu a během holocaustu přišel o své rodiče. V roce 2004 zemřel na infarkt, aniž by znal minulost své manželky. O dva roky později byla žena deportována do Německa, stíhaná nikdy nebyla.
Nemusíme ale sledovat jen zahraniční média. Fotografie dozorkyně se psem se objevila i v tuzemských článcích, které jí přiřkly identitu Dorothey Binzové, které je označována jako nejkrutější ravensbrücká dozorkyně.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
