Nikdy bych řekl, že budu žít v době, kdy budu muset prosit, abych se přes hranice mohl podívat na své dítě. Tak uvedl fotografii na sociálních sítích David Jaroš. Ikonický snímek komentovaly stovky lidí a další tisíce jej sdílely. David spolu s dalšími Čechy zůstal kvůli práci v Německu, kdyby odjel domů, už by se nemohl vrátit. Teď mu tak nezbývá než čekat a sledovat přes videohovory, jak mu dvouměsíční syn roste před očima.
Za prací do Německa jezdí David Jaroš už čtvrtým rokem. S prvními dopady pandemie na pendlery se setkal ani ne před rokem. Tehdy hranice s Německem uzavřela česká strana.
„Opakuje se situace, která byla de facto loni v březnu, kdy jsme tu zůstali na zhruba pět týdnů. Tehdy to byl problém z české strany a ta německá se proti tomu ještě ohrazovala. Nečekali jsme, že to tento rok přijde znovu, a ještě ze strany Německa,“ říká úvodem David Jaroš.
Jako u mnoha opatření i zde platí celá řada výjimek. Vjezd na obě strany mají dovolený zdravotníci, pracovníci sociálních služeb a ti, kteří spadají do takzvané kritické infrastruktury. Do poslední skupiny ještě firma, kde David pracuje, loni spadala. Letos už ne.
„Letos nám výjimku německý úřad nepřidělil. Asi se změnily podmínky. Takže buď tu zůstaneme, a to nám nikdo neřekne, jak dlouho to bude trvat. Na firmě nám také sdělili, že nás držet nemohou. Na hranicích nás pustí kdykoli domů, ale tím, že odejdeme, tak si zavřeme dveře. Nespadáme do té kritické infrastruktury, nemáme tu takzvanou nótu, tak nás sem už nepustí zpět. Jsme tátové od rodiny, máme hypotéky, kdyby to trvalo měsíce, tak si to nedovedu představit,“ konstatuje.
S manželkou má dvouměsíční dítě, jeho kolega, se kterým je ubytovaný, má zase rok a půl starou dcerku. I proto se rozhodli, že zkusí štěstí a setkají se s rodinami na hranicích.
„Zastavili jsme tam, žena se domluvila na české straně s českými policisty a já s těmi německými. Problém neměli, ale museli jsme dodržet opatření. Takže nechat auto na dohled, nepřekračovat značku státní hranice a celou dobu mít nasazený respirátor FFP2. Je to momentálně jediná cesta, jak se s rodinou vidět, ale není to vždy, záleží na hlídce,“ vysvětluje.
Pod příspěvkem na sociálních sítích se okamžitě vyrojilo mnoho komentářů. Soucitných i těch, kteří autora nabádaly, aby si našel práci v Česku. Jaroš se do diskusí nezapojuje. „Nechci, aby to vypadalo, že se snažím vzbuzovat lítost, v této situaci nejsem jen já. Chtěl jsem poukázat, že existuje i tento problém,“ uvedl.
Druhým dechem dodává, že komentující chápe, ale ať si někdo zkusí sedět doma bez příjmu. Nárok na náhradu mzdy totiž nemá. A nemá ostatně jako mnoho dalších ani jistotu, jak dlouho celá situace bude trvat.
„Kontaktovali jsme s kolegy místní německé úřady, jestli nemáme nárok na nějakou kompenzaci. Loni nám bylo řečeno, že ne, protože to byl problém na české straně. Teď ten nárok ale nemáme taky. Byli jsme i na pracovním úřadu kousek u Selbu, také tam nám řekli, že nám nemohou pomoct. Záleží, jak se bude vyvíjet situace. Žádné kompenzace nejsou možné a pokud to není výjimka té kritické infrastruktury, tak je jediná možnost jet domů a tam zůstat,“ popisuje Jaroš.
Ve firmě, kde pracuje je zhruba 1200 zaměstnanců z toho asi 40 Čechů. Drtivá většina stejně jako on zůstala. Ubytování jim podnik zařídil i jim ho platí.
„Jsou to věci, které jsem si vždy myslel, že tohle německá strana nikdy neudělá. Stalo se. Každý týden je na tom dítěti znát a nechcete to vidět přes video. Žena to nesnáší dobře, péče o dítě o dům. Nejsem v tom sám, všichni tady mají děti. Kolega, který tu fotku pořídil má rok a půl starou dcerku a říkal, že žena je z toho nešťastná. Holčička se pořád budí, křičí ze spaní, volá mámu a bojí se, aby i máma nezmizela jako tatínek. Je to špatný na všechny strany,“ vypráví.
Jinou možnost ale nevidí, osobně si dává za cíl, že vydrží, ještě měsíc. Do té doby bude doufat, že se situaci podaří vyřešit.
„Loňský rok byl lepší v tom, že jsme věděli, jak dlouho tu budeme, jak dlouho budeme doma v karanténě a že budeme moci dojíždět. Bylo to příjemnější, protože jsme věděli a znali řešení. Teď vám nikdo není schopný odpovědět,“ dodal závěrem.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Co mají říkat rodiny, které sice jsou spolu doma, ale výdělky jim zkrouhli kvůli karanténě, ošetřovném anebo přišli o práci. Co ti, kterým leží živitelé s Covidem nebo umírají. Co ti, kteří jsou vážně nemocní (rakovina), čekají na různá vyšetření a testy díky Covidu třikrát déle a nemusí se dočkat léčby. Teď jsem zapomněla - na co si ten chlapeček vlastně stěžoval?
Jako vazne jo? Vazne je to hrozne zdrcujici? Autorovi teto zbytecnosti bych plivl do obliceje. A smutnemu pendlerovi bych vzkazal, at se nauci financni gramotnosti, dela u sousedu nejmene za tri cesky platy mesicne. Kdyby si neco nasetril, nemusel by ted knourat, jak malej kluk na detskym tabore co chce za maminkou domu. To je narod uknouranejch ovci!
Jelikož se pohybuji v příhraničí, vím, že čára dnes není zeď. Kdyby hodně chtěl, tak s trochou té obavy nasadí o víkendu baťůžek a přeběhne a pak zase zpět. Pokud se nedopustí dopravního přestupku, nebo se jinak nezaplete se státními složkami, pak nikdo ani nezjistí, že byl mimo. Horší, pokud by byl v uzavřeném okrese a nachytali ho v jiném. To nevysvětlí, ale v jiném státě ho nachytat mohou. V česku nezjistí, že má být v něměcku a v něměcku zase má oprávnění být. Takže kontroly nic nezjistí.
Martin Horák- A vy jste zase arogantní hňup. Proč řešíte jejich chování. Pokud to tak cítí a bylo jim dovoleno se setkat, tak je to jejich rozhodnutí a vaše zbytečná starost.
Omezeni na hranicich neni ani tyden a uz z toho delate teatr. Chapu cerstva rodina ,dite... Ale tak bud je chlapec dospely a neco vydrzi a nebo je porad i on ditetem a a potom potrebuje kazdy den utrit prdel... Jsme tak uknouranej narod...
