Prosinec 1944, místo svátečního jídla čeká stovky vězeňkyň jen polévka připomínající špinavou vodu a kousek chleba. Místo toho, aby byly na Vánoce se svými blízkými, stojí v mrazivé noci na Appellplatzu ženského pracovního tábora Svatava. Tento rok se také do tábora dostala Nadja Blaganje ze Slovinska, která zde z nalezeného kusu papíru vyrobila tradiční symbol Vánoc, betlém. Ten se dochoval do dnešních dnů a je k vidění v muzeu na zámku v Sokolově.
Tábor Svatava vznikl už v roce 1943, vězeňkyně byly nejprve ubytovány v továrních halách na výrobu leteckých součástek. Později se přesunuly do baráků nedaleko od pracoviště. V rozích tábora byly strážní věže, celá oblast také byla obehnána ostnatým drátem nabitým elektřinou. Dnes je zde už pouze louka a památník připomínající oběti nacistického režimu
Dvaatřicetiletá Naďa se do pracovního tábora Svata na Sokolovsku dostala 17. dubna 1944. Přiděleno jí bylo číslo 51 401. Jako vězeňkyně měla na mundúru červený trojúhelníkem, tedy označení pro politické vězně. Byla členem protinacistického odboje? Nebo její rodina? Můžeme se jen domnívat.
„O Vánocích 1944 Naďa postavila betlém z Němci vykradeného balíčku a z odpadového kartonu nalezeného v koši. Slepila betlémskou stáj a namalovala ji. Postranní stěny jsou z kartonu, střecha z vlnitého papíru. Pokud se podíváme na betlém, tak vidíme dvojici na prvním obrázku vlevo, která má slovinský kroj z oblasti Gorenjska blízko Lublani. Neprovdaná dívka má na sobě bílý šátek, muž holinky s viditelnými ponožkami,“ popisuje ředitel Muzea Sokolov Michael Rund.
Hned vedle těchto dvou osob můžeme spatřit postavu matky s dítětem. Čtvrtým zleva je partyzán s puškou na zádech. Podle Runda se o těch, co se přidávali k partyzánům říkalo, že jdou do lesa. To nejspíš vysvětluje i obrázek chlapce úplně vpravo. Vlevo od stáje je také stará modlící se žena. Nad jesličkami je pak hvězda s nápisem „PAX“, kterou nesou andělská křídla.
Historikům se podařilo zaznamenat i vzpomínky dalších vězeňkyň. Jendou z nich byla Lída Smrhová. „Na Vánoce 1944 jsme nedostali ani řepu nebo salám či margarín. Pouze polévku z něčeho, co vypadalo jako špinavá voda a k tomu 10 deka chleba. V kuchyni SS ale měli normálně maso,“ uvedla pamětnice. Tu doplňuje i Pavla Břeňková. „Vzpomínám si velice dobře na Vánoce 1944, celý den jsem musely pracovat a poté jsme stály až do tří hodin do rána na Appellplatzu,“ uvedla.
„Okno ve stáji je zamřížované. Na pravé straně se modlí žena ve vězeňském pruhovaném oblečení, ale výhled do stáje ji zakrývá vysoká zeď, žena má také označení politického vězně. Možná tak Nadja zachytila sama sebe,“ přemýšlí Rund.
Nadja měla štěstí a přežila pobyt v táboře i následný pochod smrti. Na místo se opět vrátila v roce 1975 spolu s dalšími Slovinkami, které zde byly vězněné. Právě tehdy přivezla i svůj papírový betlém a darovala jej tehdejším pracovníkům památníku ve Svatavě. Po roce 1990 byl betlém a další předměty převezeny do sokolovského muzea, kde jsou i dnes k vidění.
Právě od čtvrtka se muzeum opět otevírá návštěvníkům, ty mohou v přízemí zámku navštívit už tradiční expozici věnovanou betlémům. Své místo zde má i již zmíněný svitavský betlém, který je vystaven spolu s dalšími artefakty z ženského lágru.
„Vzpomeňte na Nadju a další ženy, které byly vězněny na Svatavě. Je to historie, která je nedaleko nás. Svatava byl největší ženský tábor za druhé světové války na území naší republiky,“ dodává Rund.
Foto Muzeum Sokolov
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
