Zastupitelstvo Chebu odmítlo nabídku soukromé osoby, která chtěla za sto tisíc korun odkoupit pískovcovou a na mnoha místech poničenou sochu, která za totalitního režimu stávala v Městských sadech pod názvem „Na stráži míru.“
„Zájemce nás informoval o tom, že je pyšný na svou službu u Pohraniční stráže a sochu hodlá umístit tak, aby u ní na něj mohli vzpomínat jeho potomci,“ vysvětloval před zasedáním zastupitelstva starosta Chebu Antonín Jalovec (VPM) a pokračoval: „Vzhledem k tomu, že žadatel evidentně inklinuje k lidem pozitivně vzpomínajícím na dobu komunismu a "zadrátovaných" hranic, jsem přesvědčen, že socha by se stala předmětem uctívání a adorace totalitního režimu. Jsem proto zcela zásadně proti prodeji sochy a doufám, že mě v tomto názoru podpoří i zastupitelé. Rada města již tak učinila. Takže prodej sochy jen přes mou (politickou) mrtvolu.“
Zastupitelé jeho názor podpořili a sto tisíc od soukromé osoby ze severu Čech odmítli. Rozhodnutí ale nebylo jednohlasné. Například komunistický zastupitel Pavel Hojda (KSČM) uváděl, že socha pohraničníka je připomínkou pro velkou skupinu mužů, kteří byli na hranici povoláni v rámci své základní vojenské služby. „Tehdy to byla povinnost podle zákona. Není důvod ostrakizovat toho, kdo tehdy na hranici sloužil. Není důvod sochu neprodat," uvedl Pavel Hojda.
To starosta a vedení města v žádném případě rozporovat nechtělo a naopak si je vědomo toho, že nelze mladým vojákům tehdy povolaným na hranice, vyčítat že tam šli.
„Ti pohraničníci byli do jisté míry také oběťmi toho režimu. Nicméně největšími oběťmi bylo těch 15 milionů lidí zavřených za zadrátovanou hranicí a především ti lidé, kteří na té hranici položili život jen proto, že se chtěli vydat do svobodného světa a žít po svém," doplnil starosta a dodal, že s ideály a morálními hodnotami se neobchoduje.
Socha pohraničníka se psem v nadživotní velikosti z dílny Jana Hány tak zůstane stát v takzvaném lapidáriu v zahradě chebského archivu. Vedení města ale připustilo, že by nemělo problém sochu zapůjčit instituci, která by sochu představovala v pravdivých historických souvislostech.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
V Domažlicích byl také socha pohraničníka se psem . Diky mohutnosti toho pohraničníka se tomu přezdívalo Golem. A dodnes se říká křižovatka U Golema. Socha už tam dlouhá léta není a vlastně ani nevím kam zmizela nabo jak skončila.
Nevím, zda to bylo rozumné rozhodnutí. Věřím, že nový majitel by alespoň dal sochu opravit a měla by smysluplné využití. Takto z ní bude i nadále "otloukánek". Je smutné, že se nedokážeme postavit k části naší historie čelem a jiné části naší historie adorujeme a idealizujeme.
