První důsledek fiaska české reprezentace na největším svátku fotbalu je na světě. Hlavní trenér Miroslav Koubek rezignoval. To by však měl být jen začátek. Přijmout osobní odpovědnost by měli i šéf svazu David Trunda, generální manažer reprezentací Pavel Nedvěd a všichni, kteří nasměrovali domácí fotbal do mezinárodního podprůměru. Ale právě Koubkův pád ukázal, že se opět dělá spíš politika, než že by vypuklo tolik potřebné ozdravné zemětřesení.

Natěšení a optimismus se změnily v rozčarování a frustraci. Stačily k tomu dva zápasy. Teď čeští fanoušci a hráči vzývají zázrak v utkání s Mexikem, aby Koubkův tým přece jen poskočil na šampionátu postup ze skupiny. Všichni by však měli hlavně přemýšlet o tom, jak ze staromódní hry udělat šmrncovní fotbal. Poté se Schick a spol. přestanou trápit na hřišti a jejich obdivovatelé se nebudou muset za svoje mužstvo stydět.

Baráž překonána, český fotbal se vrací na mistrovství světa po dvaceti letech. Co udělat proto, aby na turnaji nebyl jen do počtu, ale mohl navázat na senzační vystoupení reprezentace na EURO 2004? Miroslav Koubek a jeho tým by si měl vzít ponaučení z představení Brücknerova mužstva na světovém šampionátu v Německu.

Epický zápas. Tak označil trenér Miroslav Koubek premiéru u reprezentace. Zápas s Iry však byl epický dramatickým dějem, nikoli kvalitou. Pokud se český fotbal chce prodrat na světový šampionát, hra, kterou národní mužstvo předvedlo v Edenu, by na to nestačila. Co je třeba do utkání s Dánskem vylepšit?