Na bruselském náměstí Madou se tyčí budova Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž. Pro mnohé nejmocnější ředitelství uvnitř celé Evropské komise, mající celosvětovou působnost v oblasti ochrany hospodářské soutěže. Až dosud se toto ředitelství „proslavilo“ především miliardovými pokutami za zneužití dominantního postavení velkých amerických technologických firem jako je Google, Facebook nebo Microsoft.

Stále zřetelněji se ukazuje základní problém přímé volby. Tím je neustálé a těžko zastavitelné rozdělování společnosti na dva tábory. Vyhrocená kampaň a vyčerpávající mediální debaty, které na pracovištích i v rodinách generují spory mezi zastánci jednoho či druhého kandidáta rozhodně k zakopávání příkopů mezi lidmi nepomáhají. Ba naopak. A teď si představme, že by do druhého kola postoupili dva totožní kandidáti typu Andrej Babiš. Kandidáti, kterým jde o všechno, jednají bez skrupulí a morálních zábran a nevadí jim živit strach a nenávist ve společnosti.

V České republice je až 200 tisíc rodičů samoživitelů. V 90 procentech případů stane v čele takové rodiny žena, tedy matka. My poslanci máme někdy tendenci udělovat papežské rady na téma šetření nebo na straně druhé si kupovat odpustky. Co ale opravdu chybí, je systematická pomoc a záchranná síť. Je to jedna ze slepých skvrn, na které náš stát zapomíná. Být samoživitelem totiž často není dobrovolná volba.

Vzhledem k tomu, že jsem se celý minulý týden jako členka stálé delegace parlamentního shromáždění Rady Evropy účastnila zasedání ve Štrasburku, znovu jsem si uvědomila, že ne všichni ví co to vlastně Rady Evropy je a také, že se dá jednoduše zaměnit s Evropskou radou. Přitom Rada Evropy a Evropská rada jsou diametrálně odlišné instituce.

Celkem 14 ministerstev, každé s řadou odborů, desítky podřízených úřadů, agentur, výzkumných ústavů, fondů, státních podniků, akciových společností, příspěvkových organizací, a takhle bych mohl pokračovat až do soudného dne. Právě v této pro lidi nepřehledné a nabobtnalé státní struktuře se dá ušetřit nemálo peněz. Má to ale hned několik háčků.

Každý národ má mýty, kterými si udržuje pocit hrdosti a identity. Jsou ale momenty nedávné, pravdivé a objektivní, ze kterých lze taky čerpat, a to daleko intenzivněji a především zaslouženě. České předsednictví v Radě Evropské unie tento moment zosobňuje.

Nikdo zřejmě nečekal, že prezidentská kampaň Andreje Babiše bude ve druhém kole prezidentských voleb prototypem míru a pokoje. Nikdo asi ale také nepočítal s tím, jak ostře se do svého protivníka Petra Pavla opře už při svém proslovu, který pronesl ve chvíli, kdy se ještě sčítaly poslední hlasy prvního kola. Přirovnání Pavla k Putinovi a oznámení, že se chystá velké spiknutí, jasně naznačují, že následující dva týdny musíme být připraveni opravdu na všechno.

Po prezidentských debatách na České televizi a Primě ve čtvrtek souboj prezidentských kandidátů vyvrcholil na Nově. Debata s podtitulem Cesta na Hrad byla rozdělena na dvě složky, v pět hodin odpoledne začala část, do které dostalo pozvání pět kandidátů, kteří nemají tak vysoké volební preference jako trojice Petr Pavel, Andrej Babiš (ANO) a Danuše Nerudová, jejichž část začínala v osm hodin. O bizarní momenty naštěstí nebyla nouze ani v jedné z obou částí.

Velká vlna kritiky se zvedla po některých vyjádřeních ministra školství Vladimíra Balaše, která zazněla v úterním rozhovoru pro Deník N. Balaš v něm mimo jiné prohlásil, že na školách učí nekvalitní učitelé, kteří si nezaslouží příplatky za suplování. Osočil také ředitele základních škol z hysterie a vydírání. Kantoři se teď na Balaše zlobí, že svými prohlášeními degraduje učitelské povolání. Někteří volají dokonce po jeho odchodu.

Vypadá to, že ani po šesti letech od onoho nešťastného referenda a více jak dva roky po britském vystoupení z EU nemůžeme brexit považovat za definitivně vyřešenou záležitost.