Volby skončily, vláda prohrála a opozice vyhrála. Nelze to zaobalit do složitějších formulací. Když se ale podíváme pod kapotu čísel, uvidíme zajímavý detail: vládní strany si udržely zhruba stejný počet hlasů jako před čtyřmi lety. Jen se trochu přeskládaly mezi sebou. Opozice, zejména ANO, naopak tentokrát spolehlivě sjednotila ty, kteří vládním stranám nefandili už mnoho let.

Prezident Petr Pavel zatím vystupuje jako učebnicový ústavní prezident. Nehází vládě klacky pod nohy, nezasahuje do její každodenní práce, nevytváří politické krize. Dodržuje ústavu – a co je možná důležitější – respektuje i ústavní zvyklosti. A právě tím u mnoha lidí vznikl dojem, že máme v čele státu někoho, kdo chápe svoji roli nikoli jako aktivního hráče, ale jako stabilní kotvu.

Mikuláš Minář je aktivista a zakladatel hnutí Milion chvilek pro demokracii, které v letech 2018 až 2020 pořádalo masové protesty proti vládě Andreje Babiše a za obranu demokratických hodnot v Česku. Po odchodu z hnutí se Minář pokusil vstoupit do politiky s uskupením Lidé PRO, ale projekt nezískal dostatečnou podporu. Nyní do kin vstoupil dokumentární film Chvilky naděje, který zachycuje vývoj hnutí. V rozhovoru pro Drbnu popsal Mikuláš Minář své zkušenosti s obranou demokracie.

První den krajských a senátních voleb je u konce. V deset hodin večer se zavřely volební místnosti. Po noční přestávce budou volební místnosti otevřeny v sobotu od 8:00 do 14:00. Pražané si zastupitelstvo hlavního města, které plní roli krajského zastupitelstva, budou vybírat až za dva roky při komunálních volbách.

Začal druhý den eurovoleb v Česku. Úderem osmé hodiny ranní se otevřely volební místnosti na posledních šest hodin. Výsledky budou jasné po nedělní jedenácté hodině večerní, kdy se mohou zveřejnit výsledky. V pátek odpoledne hlasovali i předsedové většiny sněmovních stran a prezident Petr Pavel. Doufají ve vyšší volební účast než před pěti lety, kdy vybralo 21 českých europoslanců 28,72 procenta voličů.

Už zhruba tři desítky let probíhá odstraňování starých ekologických zátěží, k čemuž se zavázal stát po revoluci. Podle letošní zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) je ale tempo pomalé, nestíhají se původně zamýšlené termíny a v některých lokalitách odstraňování zátěží způsobených za minulého režimu ani nezačalo. Podle Asociace sanačních společností bez změny koncepce a přístupu bude vypořádání ekologických závazků státu trvat ještě desítky let a v některých případech nemusí být dokončeno vůbec.

Výhled prezentovaný v aktuální studii institutu Reuters o stavu médií není nikterak optimistický. Ve svém celosvětovém přehledu otevírá kritické oblasti udržitelnosti vydavatelského byznysu. Ten má za sebou dva roky pandemie, prakticky rok války v Evropě a nyní se potýká s velmi vysokou inflací. Zároveň čelí trvalé digitální transformaci, která bude, nebo již je, obohacena o prvek umělé inteligence, která se může stát značným gamechangerem při výrobě obsahu.

Na kampani pro volbu českého prezidenta mě nejvíce zaujalo neuvěřitelné faux pas francouzského prezidenta Macrona. Tři dny před prvním kolem pozval jednoho z kandidátů, Andreje Babiše do Elysejského paláce, oficiálního sídla francouzských prezidentů. Tím Babišovi otevřeně poskytl nejen velký mediální prostor, ale zároveň ukázal, kdo je jeho favoritem.

Silně rozdělená společnost, jako je teď v Česku těsně před druhým kolem prezidentských voleb, byla i v bývalém Československu v prosinci 1989. Tehdy byl zvolen prezidentem Václav Havel, jehož tvář znal o měsíc a půl dříve jen málokdo. A většina těch lidí, kteří o něm něco věděli, rozhodně nečekali, že by se někdy mohl stát prezidentem. A navíc velmi úspěšným, respektovaným a uznávaným prezidentem.

Druhé kolo prezidentské volby přineslo řadě voličů těžké rozhodování. Vybírat budou z dvojice kandidátů, kteří byli v KSČ před rokem 1989 a oba nějakým způsobem spolupracovali s StB, nebo vojenským zpravodajstvím. O tom, proč by se antikomunisté neměli nechat odradit od volby, se na úterní debatě pořádané Pamětí národa rozpovídal filozof, politik, pedagog, signatář Charty 77 a člověk, který byl celý svůj život v opozici proti komunistické straně. Daniel Kroupa, mimo jiné též žák filozofa Jana Patočky, se aktivně podílel na pořádání bytových seminářů a pořádání různých protirežimních aktivit, za což byl též pravidelně vyslýchán StB a dále perzekvován komunistickým aparátem.