V těchto dnech je v Bruselu nejdiskutovanějším tématem volba nového presidenta či presidentky nejmocnější evropské finanční instituce – Evropské investiční banky. Velký zájem o bitvu o tuto pozici vyvolala hlavně nominace dvou žen, které patří mezi těžké váhy evropské ekonomiky a politiky – Dánky Margrethe Vestagerové a Španělky Nadii Calviño.

V bruselské bublině se již začíná horečně spekulovat, kdo nahradí nizozemského socialistu Timmermanse, pána Green Dealu a druhou nejsilnější politickou figuru, hned po prezidentce Komise Ursule von der Leyenové. Důvodem je ohlášený návrat nizozemského politického matadora zpět na domácí scénu.

V příštích dnech se velká část Evropy, včetně evropských institucí v Bruselu, odebere na dovolenou. Typicky v srpnu je Brusel prakticky vylidněn od evropských úředníků, lobbistů, novinářů, europoslanců, jejich asistentů, a zavřeny jsou i přilehlé kafeterie a vývařovny. Tento exodus je každoročně odstartován 21. červencem, belgickým Národním dnem (a dnem celonárodního volna). V tento den si Belgie připomíná výročí korunovace Leopolda I. prvním králem Belgičanů v roce 1831 a první z dynastie Sachsen-Coburg a Gotha. Pro méně zasvěcené to byl ten hodný Leopold. Po něm nastoupil jeho syn Leopold II., mimo jiné neblaze proslulý zakladatel svého soukromého projektu - vlastnictví státu Kongo. Jeho administrativa pomocí žoldnéřů se vyznačovala zvěrstvy a systematickou brutalitou, včetně nucených prací, mučení a vražd.

Vrcholný dvoudenní summit evropských lídrů, který probíhal včera a pokračuje dnes, měl opět na programu i diskusi o nové evropské migrační politice. Této diskusi předcházelo hlavní téma summitu, a to situace v Rusku po spektakulárním pochodu wagnerovců na Moskvu a jeho dopady na evropskou bezpečnost a na situaci na Ukrajině.

V posledních měsících běží intenzivní debaty o povinném zálohování PET lahví a hliníkových plechovek. Stojí proti sobě dvě skvěle argumentačně vybavené lobbistické skupiny a někde uprostřed je spotřebitel. Povinné zálohování tlačí především velké nápojářské společnosti, pro které jsou investice do odběrných automatů, zaměstnanců a prostor pro skladování PET lahví daleko únosnější investicí než pro menší nápojáře.

Jan Zahradil, europoslanec a jeden z ideologů evropského směřování ODS, oznámil, že již nebude obhajovat mandát europoslance v eurovolbách v příštím roce a zároveň opustil i stranické předsednictvo. Ve své politické závěti zdůraznil tři klíčové body, které chce nadále (z jiných pozic) obhajovat: národní konzervatismus, samostatná kandidatura ODS v nadcházejících eurovolbách a pevné spojení ODS a ECR. Mnozí si myslí naprostý opak, nicméně Janu Zahradilovi nelze upřít, že svými mnohdy provokativními názory nutí člověka se zamyslet.

Středeční návštěva italské premiérky Giorgie Meloniové potvrdila formování spolupráce mezi třemi významnými osobnostmi evropské pravice. Meloniová se již v únoru tohoto roku potkala s Manfredem Weberem, předsedou Evropské lidové strany (EPP) v Evropském parlamentu. S ním se nedávno potkal i český premiér Petr Fiala a zjevně si velmi porozuměli a to i v myšlence postupného sbližování dvou evropských demokratických stran – EPP a Evropských konzervativců a reformistů (ECR), jejíž jedním ze spolu zakládajících členů je i Fialova ODS.

Před dvěma dny publikoval prestižní americký časopis Foreign Affairs společný článek tří zajímavých autorů - českého premiéra Petra Fialy, slovenského premiéra Eduarda Hegera a polského ministerského předsedy Mateusze Morawieckého pod názvem „Svobodný svět musí dál stát za Ukrajinou“ a s podtitulkem „Zmražený konflikt nebo částečné vítězství nevyřeší vůbec nic.“

Tento týden má proběhnout společná schůzka koaličních partnerů SPOLU na téma voleb do Evropského parlamentu, konané příští tok v květnu. V médiích zatím zazněly pouze argumenty „ad hominem“ – tedy kdo, jak a s kým nemůže být na společné kandidátce. Téměř nic nezaznělo o významných společných programových průsečících.

Spolu s blížícími se volbami do Evropského parlamentu v květnu 2024 se v Bruselu rozhořela diskuse o nutnosti sbližování evropské demokratické pravice. Toto téma je zatím tabu na české politické scéně. Je to pochopitelné, protože někteří z „otců zakladatelů“ Strany evropských konzervativců a reformistů (ECR Party) a její frakce v Evropském parlamentu jsou stále vlivní v ODS. Druhá (a silnější) demokratická pravicová frakce v EP - Evropská lidová strana - jim stále připadá jako příliš „federalistická“. Jejími českými členy jsou KDU-ČSL a TOP 09 se STANem.