Vojtíšek se od narození potýká s autismem s těžkým mentálním postižením, rodiče to ale nevzdávají

„Vše začalo už v těhotenství. Ve třetím trimestru jsem začala zničehonic mít vysoký tlak a bylo mi velmi špatně. Pár dní jsem zůstala v nemocnici a dostala léky na tlak v nejvyšší možné dávce. Poté mě propustili a za týden jsem měla přijít na kontrolu. Na tu jsem již nedorazila, protože u mě začaly stahy a Vojtíšek chtěl ven. Mé obavy jen stoupaly po tom, co přestaly být slyšet ozvy jeho srdíčka. Následoval urgentní císařský řez, a když jsem se probudila, hned jsem se manžela zeptala na malého. Viděl ho a tekly mu slzy, to mě velmi vyděsilo,“ vzpomíná maminka Lenka.

Svého syna viděla poprvé až za dva dny a nikdy to první shledání nezapomene. „Namísto radosti jsem cítila obavy, strach, lítost. Měl 40 cm a vážil pouhých 1350 g, byl samá kost a kůže. Měl zavedenou výživu sondičkou a byl v inkubátoru. Když jsem ho prvně kojila, měla jsem strach se ho vůbec dotknout. Zůstali jsme v nemocnici celé šestinedělí a já se mezitím učila vše kolem péče o něj, abych vše zvládla a mohli jsme jít domů. Byl velmi křehký. Při propuštění nám lékaři řekli, že až čas ukáže, co vše napáchal na jeho zdravotním stavu tento těžký příchod na svět,“ říká Lenka.

Jelikož byl Vojtíšek druhorozený, mohla maminka srovnávat, co je „normální“ a co ne. „Po pár měsících jsem se podivovala, že se na mě nepodívá, neopakuje zvuky, gesta. O autismu jsem v té době nic nevěděla. Synova diagnóza nakonec zněla – autismus s těžkým mentálním postižením. Aktuálně řešíme i hypotonii, ochablost svalstva, protože Vojtík začal chodit shrbený a většinu dne jenom leží. Také ho trápí velké problémy se zácpou, má velmi přísnou dietu, nesmí žádné průmyslové výrobky a může jen kvalitní a bio potraviny. Stravu se snažíme doplňovat i bylinkami na podporu trávení, kysanými mléčnými výrobky nebo kombuchou.“

V průběhu let rodiče s Vojtíkem absolvovali nejrůznější druhy terapií. Ne všechny samozřejmě pomohly. Cílem je, aby se chlapec naučil komunikovat a dokázal říct, že ho něco trápí. Zatím tyto emoce projevuje agresí, jinak to neumí. Momentálně chodí Vojtíšek pravidelně na fyzioterapii, hipoterapii a senzorickou integraci. Již několikrát absolvoval i delfinoterapii, která ho vždy dokázala úžasně zklidnit a byl po ní vnímavější.

„Začátkem roku absolvoval syn léčbu kmenovými buňkami a rádi bychom v ní pokračovali i nadále, jen co na ni našetříme. Od narození je Vojtíšek bojovník. Když ho nic netrápí je to usměvavé a veselé dítě, miluje společnost lidí, je mazlivý a velmi citlivý. Jeho tatínek mu od malička hraje pravidelně na kytaru, což Vojta zbožňuje. Miluje hudbu a hudební nástroje, ve stacionáři si užívá muzikoterapii."

Tedy to, že je Vojtík veselý a čilý, platilo až do letošního jara. „Synův stav se horšil už delší dobu, ale tehdy jsme se k němu najednou nemohli ani přiblížit, hned na nás začal útočit. Byli jsme opravdu zoufalí a přišlo nám, že vážně trpí. Pátrali jsme po nejrůznějších příčinách, protože vždy, když bral antibiotika, tak se nám opět „vrátil“ ten veselý a hyperaktivní kluk. Nakonec jsem se na jednom z kurzů dozvěděla o syndromu PANS a PANDAS (jedná se o dětské autoimunitní neuropsychické poruchy spojené virovou, respektive streptokokovou, infekcí). Díky naší skvělé paní doktorce, která mě vyslechla a věřila mi, absolvoval Vojtík dlouhodobou léčbu antibiotiky. A Vojtík se pozvolna lepší. Je méně agresivní, občas i běhá, směje se, dělá „bordel“, ale netrpí. V léčbě pokračujeme a uvidíme, jestli to už bude dobré. Držte nám palce,“ říká paní Lenka.