Dobrá věc se podařila, na Honzíka dárci přispěli více než pět milionů korun. Jsme velmi dojatí a šťastní, vzkazují rodiče

„Po dvanácti dnech byla vybrána celá částka i peníze navíc. Jsme velmi dojatí a šťastní, celá rodina. Všem laskavým dárcům, kteří se zapojili do sbírky pro našeho milovaného syna, od srdce děkujeme," vzkazují čtenářům Drbny rodiče Kamila a Vlastimil. 

Nyní se tak mohou plně věnovat Honzíkovi. Jako první přijde na řadu objednávka speciálního chodítka, aby se sám mohl pohybovat a zažít aspoň trochu pocit, že se po svých nožičkách může dostat tam, kam potřebuje. „Penízky ještě letos použijeme na úhradu měsíční neurorehabilitace v Klimkovicích, na náklady spojené s cestou do Texasu, kde Honzík podstoupí intenzivní laserovou terapii u doktora Crawforda a na zakoupení speciálního laserového přístroje," popsali rodiče další plány. 

Do sbírky pro tříletého Honzíka, která probíhá od 13. září pod záštitou nadace Život dětem, se do dnešního dne zapojilo téměř 10 tisíc dárců. Během 12 dní se vybralo přes 5,3 milionu korun, přičemž potřebná částka byla téměř o 200 tisíc korun nižší. 

Příběh Honzíka

Dnes tříletý Honzík, který má kromě rodičů doma ještě starší sestru Evičku, odjel měsíc před svými druhými narozeninami s maminkou na organizovaný pobyt maminek s dětmi. Jednoho dne se tam všichni chystali na procházku, Honzíkova maminka si od syna na chvíli odskočila, aby sbalila svačiny i ostatním dětem, Honzíka hlídaly ostatní maminky. Ten si v tu chvíli hrál na odrážedle, na kterém však sjel nešťastnou náhodou rovnou do nedalekého přírodního jezírka. Nikdo z přítomných si toho nevšiml. Během pár vteřin byl dvouletý Honzík ve vodě, která se nad ním zavřela, a ať se snažil sebevíc, na břeh, který byl vlastně úplně blízko, se už nedostal.

Srdíčko naskočilo až za 6 minut 

Všichni Honzíka začali hned hledat. Když ho našli, tak ho okamžitě vytáhli ven. Maminka Honzíka začala ihned resuscitovat, sanitka dojela zhruba po 20 minutách. Teprve za dalších 6 minut se záchranářům podařilo obnovit samostatnou činnost Honzíkova srdce. Pak už to šlo ráz na ráz, vrtulník Honzíka transportoval do brněnské fakultní nemocnice, kde lékaři na ARO bojovali o jeho život. Honzíkova rodina zažívala nepředstavitelné chvíle, kdy si nejednou mysleli, že o něj přijdou.

Po třech dnech, kdy Honzíka lékaři uměle podchlazovali, jej odpojili od dýchacího přístroje a od té doby byl schopný dýchat sám. Dokonce otevřel oči a poznal, že je s ním v místnosti maminka a tatínek. Byl tak šťastný, že je viděl, ale říct jim to nedokázal. Za pár chvil mu zase zmizeli z očí. Po velkém nadšení z procitnutí se bohužel Honzíkův stav zhoršil, protože jeho mozek se kvůli dlouhodobému nedostatku kyslíku nedokázal vzpamatovat.

Honzík dostával nepříjemné křeče, takzvané opistony. Pro dvouletého Honzíka byly velmi bolestivé a léky na zmírnění křečí vůbec nezabíraly. V tu dobu byl Honzík krmený umělou výživou, kterou dostával přes trubičku přímo do bříška.

Lékaři stanovili první diagnózu – hypoxická encefalopatie a coma vigite, což je palický syndrom neboli vegetativní stav, takzvaný Syndrom areaktivní bdělosti, kdy tělo funguje, ale mozek ne. Při této diagnóze se často stává, že s tím nejde vůbec nic dělat. Proto lékaři Honzíkovým rodičům nedávali vůbec žádnou šanci na zlepšení.

Honzík je ale velký bojovník a nevzdal to. Skoro po roce po nešťastné události je na tom Honzík zdravotně mnohem lépe. Podle slov jeho maminky Kamily by se dalo mluvit o zázraku. Honzík nyní dokáže sám jíst, leze po čtyřech, a pokud se má čeho přidržet, tak vydrží už chvilku stát. Honzík se také moc rád směje a někdy i pláče. Zatím však nedokáže mluvit a chodit.

Jeho zdravotní stav mu zlepšují nejrůznější procedury a cvičení, a to jak v rámci ČR, tak i v zahraničí. Všechny vybrané peníze ze zmíněné sbírky poputují na další Honzíkovu léčbu, která by mu mohla pomoci vrátit se do běžného života.