Distanční výuka není novinkou: Děti se kvůli epidemii obrny v roce 1937 učily pomocí novin a rádia
Ačkoliv se současná výuka dětí ve školách může zdát bezprecedentní, není to tak úplně pravda. Výuku na dálku si vyzkoušeli žáci už zhruba před sto lety v Americe, a to kvůli epidemii obrny, která je obzvlášť nebezpečná pro malé děti. Místo internetu a počítače sloužily noviny a rádio.
Počítač a internet se staly nezbytnými pomocníky při školní výuce během pandemie koronaviru. Bez nich si to většina dětí, rodičů ani učitelů neumí nejspíš ani představit. Přesto se i takhle před osmdesáti lety učilo. V Americe, kde bojovali s epidemií obrny, si děti a pedagogové museli při zavedené distanční výuce vystačit s novinami a rádiem.
Ačkoli se to může zdát, není současná distanční výuka novinkou. Poprvé ji zavedli už v roce 1937 v Chicagu kvůli epidemii obrny. To léto se totiž ve Spojených státech šířilo nebezpečné virové infekční onemocnění, které může způsobit i trvalé ochrnutí. Kvůli šířící se nákaze se uzavřela kina, hřiště, koupaliště, zrušily se dětské tábory. Úřady také rozhodly, že školy zůstanou po prázdninách na několik dalších týdnů uzavřené.
„Studentům bylo řečeno, aby zůstali doma kvůli vlastní ochraně. Rodiče a pedagogové se ale velmi obávali ztraceného času ve škole," říká Michael Hines, historik vzdělávání ze Stanfordovy univerzity na webu stanford.edu.
Aby děti nepřišly o výuku úplně, spojili se ředitelé škol s místním rozhlasem a novinami s cílem zahájit výuku 325 tisíc dětí pomocí médií.
„V tu dobu bylo rádio docela nová technologie, proto bylo jeho využití ve výuce skutečný experiment," říká Hines.
Výukové lekce trvaly jen 15 minut a během celého dne je vysílalo šest spolupracujících rádiových stanic. Rozvrh vysílání společně s úkoly a pokyny vydávaly místní noviny. V pondělí, ve středu a v pátek se vyučovaly humanitní a přírodovědné předměty, zatímco v úterý a ve čtvrtek měli žáci matematiku, fyziku a angličtinu.
Nový způsob výuky žáci přijali většinou s nadšením, protože byli zvyklí, že rozhlas je prostředkem pro příběhy a zábavu. Školy navíc přijaly taktiku ze světa komerčního vysílání, ve školních lekcích například vystupovali i hvězdy showbyznysu a oblíbení baviči.
Ačkoliv se tehdejší distanční výuka může zdát perfektně zvládnutá, velkým problémem byla dostupnost rádia. Zatímco některé rodiny měly doma i dvě nebo tři rádia, jiné rodiny neměly rádio vůbec nebo bydlely v oblasti se špatným rádiovým signálem. Michael Hines proto uvádí, že přístup k technologiím pro výuku a učení je stále aktuální problém, který se v dobách krize naopak zhoršuje a ukazuje rozevřené sociální nůžky ve společnosti.
Distanční výuka v Chicagu trvala tři týdny. A následné testy ukázaly propastné rozdíly ve znalostech žáků. Ukázalo se, že distanční výuka je náročná pro žáky, učitele i rodiče. Ale zároveň je lepší než žádná výuka.
