Lukáš z Jihlavy bojuje s mozkovou obrnou. On je má škola života, říká maminka Katka
Rodina Škodova z Jihlavy se už 16 let potýká s onemocněním syna Lukáše. Ten se narodil předčasně ve 27. týdnu těhotenství, při narození vážil 790 gramů a měřil 33 centimetrů. Šestnáctiletý Lukáš, který bydlí se svou maminkou a mladším bráškou, má dětskou mozkovou obrnu a podle lékařů je na úrovní půlročního miminka. Nesedí, neotočí se, ale jinak je to veselý kluk. Jeho rodina se nyní obrací na veřejnost, ta by Lukášovi mohla pomoci se zakoupením nového mechanického vozíčku.
Příběh Lukáše
Domluva s Lukášem je poměrně těžká, dokáže říct jen „ma“ a „ba“. To mu ale stačí, aby k němu někdo přiběhl. Společnost moc nevyhledává, jsou ale i chvíle, kdy je moc rád s ostatními dětmi. Lukáš rád kouká na televizi – miluje pohádky a sport.
Lukáš se kvůli svému onemocnění neobejde bez mechanického vozíčku. „S vaší pomocí bych ráda pořídila mechanický vozíček pro mého syna. Se starým vozíkem jsme 7 let spokojeni, ale bohužel nastal čas vyměnit ho za nový – větší a skládací. Jeho cena je vyšší, jelikož je odlehčený a Luky je prakticky ležák, takže musí být ve vozíku patřičně připoután a mít tam své pohodlí,“ říká Katka, maminka Lukáše.
Peníze, které by se vybraly nad rámec potřebné částky, by rodina využila na nákup nového lehátka do sprchového koutu, doplňuje maminka Katka.
Příběh maminky Katky
Ve svých necelých 22 letech jsem čekala na svůj první uzlíček štěstí. Od začátku bylo dle doktorů mé těhotenství naprosto v pořádku. V těch letech mi ani nedošlo, že by se mohlo něco stát. Těšila jsem se na zdravé v termínu narozené mimčo, jak ho přivítám na světě, budu ho po porodu držet v náručí...
Ve 27tt jsme dostala bolesti. No, vyčítám si, že jsem nezašla k doktorovi dříve. Při návštěvě mi bylo řečeno, že to tak strašné nebude, ale já už měla strach, s mým tělem se dělo něco, co nebylo v plánu. Manžel mě dovezl do nemocnice, tam mi dali kapačky, vzali krev, udělali mi veškeré vyšetření a čekalo se.
Když se najednou ve dveřích objevili hned dva doktoři s primářem v čele, dostala jsem strach. „Maminko, je mi to líto, ale máte v plodové vodě infekci,“ zaznělo pokojem. Nevím, co se dělo poté, dnes už mi vše strašně splývá, ale vím, že jeden lékař mě chtěl poslat rychlou do Brna, druhý ne, že už je to riziko, nakonec jsem jela.
Lukášek se druhý den v Brně narodil. Tak malé miminko jsem snad v životě neviděla, stále jsem nechápala, jak se to všechno mohlo zvrtnout. Koukala jsem na něj a plakala. Následovalo plno vyšetření a už jen a jen čekání. Jenže nastaly komplikace, krvácení do mozku a k tomu ještě trombóza dolní duté žíly. Převoz do Černých Polí... a další čekání, já již doma.
Volala jsem každý den, dvakrát za týden jezdila a čekala na jednu krásnou větu: „Už čůrá! Přišel sice o jednu ledvinu, ale jinak je stabilizovaný.“
Problémů bylo ještě spousta, nechtěl jíst, byl strašně dlouho na kyslíku.
Lukášek se narodil 18. května a já si ho domů dovezla až 7. října. Do života dostal diagnózu DMO kvadruparetická forma, těžkou mentální retardaci a další diagnózy. Nyní je mu už 16 let a stále se mám co učit, Luky je má škola života. Ale všichni ho milujeme takového, jaký je.
Vozíček pro Lukyho
Peníze Lukášovi lze poslat prostřednictvím tohoto odkazu.
