Jméno Magdaleny Dobromily Rettigové zná asi každý. Jen málokdo ale dnes vaří, peče a smaží podle jejích receptů. A není se čemu divit, přeci jen od vydání legendární kuchařky uplynulo pár století. Jenže Anna Habernalová z Plzně se k této výzvě postavila statečně a na sociálních sítích sdílí své pokusy o replikaci receptů našich předků. A některé stojí opravdu za to!

Počet tatérských salonů by se dal ještě před patnácti lety spočítat i ve větším městě na prstech jedné ruky. Dnes jsou jich tam stovky. Trh se zkrátka přehltil a zkušení tatéři nemají už tolik zákazníků jako dřív. Co za tím stojí a jak se změnil přístup lidí ke kérkám? O tom jsme si povídali s tatérem Michalem Urbanem, který je známý jako Dodáč z Wild Lines Tattoo.

Zvony učarovaly malému Liborkovi z Plzně, když byl ještě miminko. Jejich zvuk ho naprosto fascinoval a jakmile povyrostl, vydal se s tatínkem na výlety po tuzemských i zahraničních zvoničkách. Časem vznikl i projekt ZaZvony a desítky videí s mnoha zajímavostmi. Kromě toho, že si zazvoní, pátrají po historii a dalších souvislostech. Rádi by časem zmapovali celou republiku a také doufají, že svým snažením motivují mladé lidi k podobným aktivitám. Zvoníků je totiž v Česku velmi poskrovnu.

Dobrodružnou výpravu si Ondřej Kunte z Plzně vysnil společně se svým kamarádem během studií na vysoké škole v indickém Chennai. Na půjčených motorkách tam najezdili tisíce kilometrů a napadlo je, že se tam jednou vrátí, motorky si koupí a dojedou na nich domů. Osud jim ale plány trochu zhatil, nakonec jel Ondřej sám. Absolvoval boj s indickými úředníky a dokázal překročit hranice Pákistánu, kde mu dělali na silnici doprovod ozbrojené hlídky. Na cestě našel nové přátele, druhou rodinu, hlavně si ale přivezl nezapomenutelné zážitky, o které se s námi podělil.

Dříve se zaměřovala na líčení ostatních lidí, ale dnes vidí velký potenciál také v online tvorbě, kdy maluje sama sebe a díky extrémnímu make-upu se dokáže proměnit ve slavné osobnosti nebo oblíbené filmové postavy. Touto tvorbou si na sociálních sítích získala tisícovky fanoušků. Vizážistka Diana Vitikačová také vede kurzy kreativního líčení a ráda by rozjela i talk show, kde by slavné hosty přetvořila k nepoznání.

Osobu Vladimíra Šmicera netřeba dlouze představovat. První český vítěz Ligy mistrů ve fotbale, Slávista a dlouholetá opora klubů jako Lens nebo Liverpool v dubnu oznámil kandidaturu na předsedu fotbalové asociace. Po necelém měsíci vzal své rozhodnutí zpět a podpořil Petra Fouska, proti němuž se tak 3. června na valné hromadě v Nymburce postaví pouze Karel Poborský. O tom, co český fotbal potřebuje jsme si v dalším díle (Ne)obyčejných povídali právě s Vladimírem Šmicerem.

Jak v krátkosti představit práci krizového interventa v řadách policie? Ve zkratce můžeme říct, že poskytují první psychologickou pomoc obětem násilných trestných činů, dětem, příbuzným i například svědkům tragických nehod. Od loňského listopadu dochází také na covidová oddělení do nemocnic v Karlovarském kraji, kde si povídají s pacienty, ale hlavně s lékaři, na které doléhá až neuvěřitelná bezcitnost některých jedinců na sociálních sítích. Zůstává nad tím rozum stát, přiznává krizový intervent Tomáš Eisenkolb.

Alice a Anbu, indicko-český pár, který se poznal v Indii, kde také původně chtěli žít. Dál od lidí na vlastní malé ekofarmě. Osud tomu chtěl ale jinak, a tak se ocitli v Praze. Narodila se jim první dcera a čirou náhodou jeli na výlet do bývalé obce Hirschenstand, kterou asi znáte pod názvem Jelení. Místo je natolik učarovalo, že se rozhodli zůstat. Spolu se svými dvěma dcerami jsou jedinými stálými obyvateli této malé vísky. Nyní tu chovají koně, alpaky a vítají turisty, kteří se nebojí dobrodružství.

Pokud se zajímáte o historii a zvlášť o tu na Sokolovsku, tak je nejlepší obrátit se s dotazy právě na ředitele muzea a historika Michaela Runda. Spolu se svým otcem se věnuje psaní knih věnovaných příběhům z jeho rodného města, pořádá přednášky, organizuje chod muzea a ve volných chvílích fotografuje. Už také devět let pátrá i po záhadné dívce Henriette, kterou vyfotil španělský fotograf v květnu 1945 v koncentračním táboře Mauthausen.

V soukromém životě podniká v právu a nemovitostech. Denně se schází s řediteli velkých firem, s nimiž dojednává obchody. Jakmile ale z práce přijde domů, odhodí počítač do kouta, nasadí batoh, připraví fotoaparát a vyráží do celého světa prozkoumávat opuštěné objekty. Kvůli unikátním snímkům se urbexerka Alex klidně nechá prohnat smečkou zuřivých psů.