(NE)OBYČEJNÝ: Sportovec je ten pes a ne člověk, říká zkušený musher Petr Gurega

Na samém začátku bylo zbožné přání pořídit si vysněného psa. Když se poštěstilo stěhování do domu se zahradou, nebylo už na co čekat, a tak se do rodiny dostal první husky. Gurega s ním chodil na cvičák trénovat poslušnost i na výstavy. Pak ale ze zvědavosti navštívil závody psích spřežení, najednou byl jeden pes málo. Smečka se tak záhy rozrostla na osm kusů.

Jana Henychová, známá česká musherka v jednom z rozhovorů řekla, že jezdí výhradě s fenkami. Co preferujete vy?

Je to hodně dané i tím, kde člověk žije. Hned za plotem máme sousedy, tak abych je nerušil, zůstal jsem u psů. Myslím, že jsem udělal dobře, mám na zahradě klid a přeci ten pes je dominantnější, je silnější a má silnější stavbu. Fenky jsou menší a neběhají tak rychle. Paní Henychová si už může vybírat, chová asi 60 psů. Žije na samotě, kde hluk od psů nikomu nevadí. Také preferuje jiný styl závodu. Závody samotné se dělí na sprintové - krátké tratě, midové – střední tratě do 70 kilometrů a pak jsou longové závody. Tam je to 200, 300 i třeba 1000 kilometrů, ta Jana se vidí hlavně v těchto závodech. Tam už to není tak o síle, ale o vytrvalosti. A u toho už je jedno, zda je to pes nebo fena. Tyto závody se samozřejmě jedou v etapách.

Sám preferujete delší závody, jak se na ně připravujete?

Vždycky se ta smečka trénuje podle toho, na jaký závod se chystá. Pokud se chystáme na delší závody, tak se tomu veškeré tréninky musí obětovat. Samozřejmě se musí hlídat, jak je na tom pes fyzicky i psychicky. Pes na to musí mít náladu a musí ho to bavit. Ten trénink se musí přizpůsobit těm psům, protože tohle je sport, který za nás odmakají oni. My jim jen poskytujeme radost, sportovec je ten pes a ne člověk.

Jak sestavujete psi do spřežení, má to svá pravidla?

Je to vždy o tom vypozorování chování toho pejska na té zahradě. Je to smečka, žije pospolu. Do toho spřežení se zapřahují stylem „pokus x omyl“. Vpředu vždycky musí být lídr, kterého si naučíte na ty povely, aby dokázal na každé křižovatce odbočit tam, kam chce musher. A ne tam kam chce pes. V každé té smečce si člověk vytvoří toho svého lídra, kterému bezmezně věří. Mám asi tři, čtyři lídry, které si troufnu dát dopředu. Když jedete v osmispřeží, tak ten první pes je pak od saní deset metrů a na tu vzdálenost oslovím pejska a ten musí okamžitě zareagovat. Ten můj lídr, i kdyby tam byla zeď, tak zatočí, protože jsem to řekl. Jsou to srdčaři, co nás milují a dokážou pro nás udělat cokoli.

Takto vypadal letošní závod na Teplicku z pohledu mushera Romana Habáska

Naznačil jste povely, tak jaké to jsou?

Pro zatočení doprava říkáme „gee“ (dží), povel „ho“ pro směr vlevo. „Stůj" nebo naopak „běž" se u nás moc nepoužívá, protože když huskymu řeknete „stůj", tak to vůbec nepochopí, pořád chce běžet. Dostane postroje, dáte ho do šňůr a už táhne. To pak už musíte stát na brzdách a brzdit, co se dá. Takže oni ten tah dopředu v sobě mají.

Přejí tuzemské podmínky závodům psích spřežení?

Jezdí se trénovat do zahraničí, jezdí se tam i na závody, protože v našich podmínkách jsou zimní longový závody například v Deštném v Orlických horách. Tam se jede závod s názvem Šediváčkův long, kde jde o 200 nebo 300 kilometrovou etapu. Je to vrcholný závod české sezóny a jeden z nejlepších evropských závodů. Jsou i další extrémní závody v Rakousku, Itálii nebo v Německu. V létě se závody nekonají, protože sibiřský husky nemůže běhat v těch největších vedrech, takže se další závody konají v říjnu a listopadu. Když se zadaří a napadne sníh, tak se už v prosinci dělají závody tady u nás v Abertamech. Bohužel, s tím sněhem je to čím dál horší.

Koronavirus je téma které se nevyhnulo řadě odvětví, promítla se situace i v případě chystaných závodů?

Nám se podařilo udělat první víkend v říjnu závod v Hrobu u Teplic. To je závod, který pořádáme my jako Krušnohorský sportovní klub psích spřežení. Na tento závod se všichni musheři hrozně těší, protože je to první závod sezóny. Další byl v Abertamech, ten byl druhý týden v říjnu, a to byl také poslední závod, který se odjel. Pak už nám to zakázali. Už tyto dva poslední závody byly bez diváků. Tento víkend měl být závod v Abertamech na sněhu, sníh napadl, podmínky jsou skvělé, ale bohužel jsou zavřená venkovní sportoviště, takže nemůžeme vyjet. Koncem ledna měl být ten Šediváčkův long a to vypadá, že také nevyjde.

Úspěchy v závodech máte v rodině, uvažujete, že předáte žezlo?

Dcera je několikanásobný mistr Evropy. Jezdila na kárových závodech a vlastně jsme se střídali. Já jsem jezdil v zimě dlouhé závody a dcera jezdila v době, kdy se na ty závody připravujeme, ty kárové se šestispřežím. Teď už má mateřské povinnosti, takže se k pejskům nedostane. Aktuálně mám na zahradě sedm pejsků a jednoho doma na gauči, kterému je šestnáct, je to náš mazlík, který je už na důchodu. Ostatní jsou ještě sportovci a trénují, ale už to není o těch ambicích, abych jezdil na závody a už se jen tak projíždím po okolí. Tohle je sport, který je spíš o té romantice a o přežití se psem v té divočině. Je to takový můj sen, kterého jsem dosáhl a jsem hrozně rád, že jsem to zažil.