pátek 5. června 2020 Dobroslav

Jedná se o blog, názory redakce se nemusí s názory autora shodovat.

I čáry na obloze zase budou…

O cestě lesem a překvapivém setkání....

Jedu takhle na kole lesem a najednou mi do cesty skočí zajíc. „Hej dvojnožče, můžeš zastavit,“ ptá se mě zajíc. Chvilku přemýšlím, jestli slyším dobře nebo mám nějaký šum pod rouškou nebo v cyklistické helmě. Zastavuji a nevěřícně zírám na zajíce, který sedí uprostřed cesty.

 „Co potřebuješ,“ ptám se. Zajíc si mě prohlíží a za chvilku povídá: „Ono už to všechno skončilo?“ Opět nevěřícně zírám a nechápavě se ptám, co jako mělo skončit. V tom přichází tři srnky, pozdraví zajíce a jedna povídá:

„My si tady v lesích, na polích a loukách myslíme, že dvojnožci už všechno mají a tak skončili s tím příšerným ježděním, rámusením, houkáním, vypouštěním jedů a mnohým dalším. Je to divný, ale třeba v naší velké rodině už čtrnáct dní nikoho nepřejeli ani nesrazili. A to naposledy vyprávěl náš prapradědeček,“ říká srnka a zajíc dodává, že u nich v zaječí rodině to dokonce trvá už tři týdny.

Nevěřícně koukám na srnky a zajíce a zjišťuji, že přišel i ježek, krtek, dvě žáby a tři lišky. Přihopsal další zajíc. Všichni se ptají co se to tedy s těmi dvojnožci děje a druhý zajíc mě dorazil: „Hele dvojnožče a proč už nejsou čáry na obloze? Já si vždycky lehnu do trávy a počítám je. Někdy jich je tolik, že to ani neumím spočítat. A teď najednou žádný čáry nejsou, co se to děje?“

A korunu tomu všemu dává krtek. „Je pravda, že si dvojnožci už všechno co chtěli, navozili do svých nor a teď už nikam jezdit nemusí a všechno si v těch norách žerou a my máme klid,“ ptá krtek.

Stále jsem jako opařený a marně přemýšlím, co té zvířecí společnosti odpovědět. Přemýšlím, jestli jim říci pravdu, nebo je nechat ve své iluzi…. Nakonec volím pravdu: „Milá zvířátka. Lidé nebo jak vy říkáte dvojnožci, nikdy nebudou mít dost. Většina nikdy nebude mít vše, co chce. A nyní mají dvojnožci dokonce něco navíc, co zase nechtějí a tak se před tím schovali,“ snažím se vysvětlovat co se děje a dodávám, že to navíc je nemoc. „Aha, ale dvojnožci přeci umí všechno vyléčit. Už jsme v přírodě potkali zvířátka, která dvojnožci vyléčili,“ říká ježek.

Sděluji zvířecímu shromáždění, že dvojnožci zdaleka všechno vyléčit neumí a snažím se je připravit na to, že všechno co jim donedávna komplikovalo zvířecí život, zdaleka neskončilo a asi nikdy neskončí.

„Nic neskončilo. Berte to jako malou přestávku. Užijte si klid a připravte se na to, že zanedlouho se dvojnožci přestanou schovávat a všechno zase začne,“ říkám, pro ně ne příliš radostnou zprávu.  Do řeči mi skočí druhý zajíc, který se ptá: „A budou i čáry na obloze?“ Dívám se na zvířecí sněm a dodávám: „I čáry na obloze budou. A až jich zase bude tolik, že je nebudeš umět spočítat, tak řekni zvířecím kamarádům, ať jsou opatrní. Protože čáry na obloze budou znamenat, že už to všechno zase naplno jede …“

Štítky Blog

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.