KOMENTÁŘ: Maláčová: Volný pád, nebo Sbal prachy a vypadni?

Tento plán už dříve vyvolal odpor uvnitř strany. Sociální demokracii opouští její bývalý předseda Michal Šmarda, poslední hejtman Martin Netolický i jediný senátor Petr Vícha už odešli. A s nimi mnozí další. Tímto krokem strana definitivně přestala být parlamentní silou a zároveň přišla o své poslední zastoupení ve vedení krajů. Zbývá pouze prázdná značka a několik jmen, která budou doufat, že je komunisté nechají přežít pod vlastním logem.

Podmínky dohody jsou pro SOCDEM ponižující. Strana zcela kapitulovala – programově i organizačně. Stačilo! jí formálně slíbilo podíl na kandidátkách, ale nedává jí žádnou jistotu samostatného klubu ve Sněmovně. Peníze za hlasy i za mandáty v kase Lidového domu asi neuvidí. A v klíčových programových bodech – jako je plánované vystoupení z EU a NATO – sociální demokraté buď mlčí, nebo se vymlouvají. Realitou však je, že ustoupili.

Zrada paměti, hodnot i zbylých voličů

Těžko říct, co je na tom horší: ztráta paměti nebo ztráta studu. Sociální demokracie, která kdysi bojovala proti komunistům a která jimi byla v roce 1948 zlikvidována, dnes s KSČM ochotně kandiduje. Zrazuje se tím vše, co v minulosti představovala – a to nejen historicky, ale i politicky. Nejde jen o symboly. ČSSD (nyní SOCDEM) byla stranou, která dovedla Českou republiku do EU a NATO. Teď její vedení mlčky přijímá protizápadní a autoritářskou orientaci výměnou za pár míst na kandidátkách.

Jana Maláčová se v očích veřejnosti stává likvidátorkou sociální demokracie. Zradila voliče, zradila minulost vlastní strany, zradila její hodnoty. A to vše kvůli tomu, aby si udržela politickou existenci. Bez stranických funkcí by musela na pracovní trh – což je perspektiva, kterou lidé jako Maláčová považují asi za nezvladatelné trauma.

Přitom ani není jisté, že to celé bude fungovat. Stačilo! se podle průzkumů pohybuje kolem pěti procent, někdy i pod touto hranicí. SOCDEM má kolem dvou procent. Jenže iluze jednoduchého součtu selhává: voliči sociální demokracie jsou specifickou skupinou. Nepřešli k ANO, ke komunistům ani k SPD – a mohou těžko akceptovat, že jejich bývalá strana kandiduje po boku sil, které otevřeně mluví o spolupráci právě s Babišem a Okamurou.

Ani na druhé straně není situace jasná. Tradiční voliči Stačilo! jsou většinou starší a mají historickou paměť. Ne každý z nich bude nadšený, že na jejich kandidátkách najednou figuruje Maláčová nebo Zaorálek. Už teď je patrné, že se celá věc nehodí ani samotnému Stačilo! – spolupráce se SOCDEM se na jejich oficiálních kanálech zmiňuje jen okrajově. PR struktura hnutí dává od nových spojenců zřetelný odstup.

Výmluvný je i spor o první místo v Praze. Maláčová se stala jedničkou, zatímco dosavadní lídryně Petra Prokšanová byla odsunuta na druhé místo. Tato změna není bez následků. Vztahy mezi oběma ženami jsou napjaté a jejich spolupráce ve společné kampani bude sotva možná. I to ukazuje, že spojení SOCDEMxf a Stačilo! je umělé a hluboce nestabilní.

Tři různé konce

Možnosti jsou tři. První, stále pravděpodobná, že spojení opravdu zafunguje. Stačilo! projde do Sněmovny a sociální demokraté tam získají přežití – Maláčová, Zaorálek nebo někdo z dalších. Druhá varianta, nejpravděpodobnější: KSČM uspěje, ale disciplinovaní voliči vykroužkují komunisty do čela a sociální demokraté skončí mimo hru. A třetí scénář, pro Maláčovou ten nejkrutější: kvůli kontroverzi a chaosu se část voličů obrátí jinam. Hranice pěti procent zůstane nedosažitelná, a celá formace včetně komunistů propadne. Stačilo! se pod tlakem rozpadne a zůstane po něm jen pachuť.

A v tom by byl krásný paradox: Jana Maláčová by se poprvé v životě stala skutečně užitečnou. Zlikvidovala by totiž hned dvě strany, jejichž politický čas už dávno vypršel.