Je lepší býti Švejkem, nebo mít mrtvou mámu?
Jsou věci, které by lidé neměli obcházet, zlehčovat a nerespektovat. A to platí i o současné situaci.
Když denně sleduji dění kolem koronaviru, opět se ujišťuji v tom, že naše česká švejkovská povaha je nesmrtelná. Asi dokáži s jistým nadhledem sledovat diskuze, jestli je 0,1 nebo 0,3 promile alkoholu v krvi řidiče únosná. Jestli si vodák nebo cyklista může dát jedno, dvě nebo tři piva a mnoho dalšího. Je jaksi naší národní povahou vše zlehčovat, obcházet, snažit se očůrat a obejít.
Snad bych i dokázal pochopit restauratéry, kteří si dají v době nouzového stavu do dveří stůl, a snaží se za každou cenu prodat nějakou tu dobrotu. Snad bych jim i odpustil pokrm připravený z mražených polotovarů na mnohonásobně přesmaženém oleji. Snad i chápu rčení, že byznys je byznys. Co však stále nedokážu pochopit, je naprostá ignorance některých lidí ohledně aktuální situace v České republice.
Nechápu, jak si může někdo uspořádat přátelský piknik v parku, nechápu, jak může někoho napadnout pozvat dvě desítky kamarádů na mejdan domů nebo grilovací party na zahradu. To si opravdu myslíte, že ten Babiš, chce vyzkoušet svoji moc? Nebo nesledujete počty nakažených a mrtvých v zemích, kde zaspali? Nebo chcete býti Švejkem za každou cenu?
Za cenu života vlastní mámy, táty nebo babičky? To vám nedochází, že situace je zatraceně krizová a vážná? To si myslíte, že má někdo, kdo má sakra rád peníze, radost z toho, že vás pošle do karantény? Určitě z toho nemá radost ani Babiš, ani Hamáček, ani nikdo jiný. A věřte, že všichni tito pánové, jejich poradci, kamarádi, spolupracovníci, spolustraníci, lobbisté a mnozí další, by raději sledovali rostoucí ekonomiku, byznys a volební preference.
Místo toho se snaží vymyslet, jak této zemi pomoci, jak minimalizovat ztráty lidských životů a stále naráží na české švejkovství? Tak se vás všech samozvaných Švejků ptám: Je lepší býti Švejkem, nebo mít mrtvou mámu?
