Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.
Měla to být jen dočasná brigáda po nemoci spojené s covidem, nakonec u ní Marta zůstala. Pražská terapeutka začala rozvážet jídlo, aby si přivydělala, než znovu rozjede svou terapeutickou praxi. Práce kurýrky pro Wolt ji ale chytla natolik, že u ní zůstala i poté, co se ke své profesi vrátila.
Proč jste si vybrala práci právě pro Wolt?
Bylo to v době, kdy jsem potřebovala znovu nastartovat soukromou terapeutickou praxi, kterou jsem musela kvůli nemoci v covidu výrazně omezit. Wolt mi pomohl překlenout toto složité období, zajistil mi stabilní příjem a zároveň mi nechal volné ruce pro budování mých dalších projektů.
Jak vypadá váš běžný pracovní den za volantem?
Většinou vyrážím kolem půl jedenácté, kdy začínají cinkat první polední objednávky. Mám už vytipované lokality v centru, kde se zakázky hodně soustřeďují. Výhodou je, že bydlím kousek, takže to mám do práce v podstatě za rohem. Většinou jezdím zhruba tři až čtyři hodiny denně, podle toho, jak se mi to zrovna hodí. Každý den si můžu nastavit jinak, a právě tahle volnost mi vyhovuje nejvíc.
Co vás na práci kurýrky baví nejvíce?
Jednoznačně svoboda. Sama si rozhoduju, kdy a jak dlouho budu v terénu. To je pro mě naprosto zásadní. Občas si přidám směnu o víkendu, jindy si dopřeju několik dní volna v kuse. Díky tomuto režimu zvládám bez stresu skloubit sezení s klienty v poradně i osobní život.

Když se podíváte na výplatu a čas, který v autě strávíte – dává vám to jako přivýdělek smysl?
Záleží na tom, kolik hodin odjezdím. Já si při svém režimu vydělám zhruba měsíčně 6 až 8 tisíc korun čistého. Na to, že pracuji jen pár hodin denně, mi to dává smysl a je to pro mne příjemný přivýdělek.
Co vás v pražských ulicích dokáže nejvíc potrápit?
Jednoznačně parkování. Najít v centru místo, kde se dá alespoň na chvíli bezpečně zastavit a předat jídlo, je občas docela adrenalin. Člověk se v těch uličkách musí naučit chodit.
Stane se vám občas, že vás někdo z těch desítek lidí, kterým vezete oběd, nějak potěší?
Nejvíc mě baví drobné lidské momenty. Často se stává, že pro jídlo ke dveřím vyběhnou děti. Jsou úplně nadšené, že můžou objednávku přebrat samy – v tu chvíli se tváří nesmírně důležitě, jako malí dospělí. To mě vždycky upřímně pobaví a zvedne mi to náladu na celý zbytek směny.

Jak trávíte čas, když zrovna nedoručujete?
Vedu cvičební hodiny a věnuji se klientům ve své soukromé praxi. Ve volném čase ráda běhám, chodím na procházky do přírody, čtu knihy nebo navštěvuji divadelní představení. A samozřejmě trávím čas s rodinou a přáteli.
Hodně se teď mluví o změnách zákonů, které by mohly ovlivnit fungování kurýrů. Nemáte strach, že přijdete o svou svobodu?
Upřímně z toho mám obavy. Pro mě je nejdůležitější, že si práci přizpůsobuji životu, ne naopak. Kdybych musela fungovat v klasickém zaměstnaneckém režimu, úplně by to pro mě ztratilo smysl. Současný model mi dává volnost, kterou ke své další práci i životu potřebuji.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?