S příchodem jara se ve volné přírodě objevují první mláďata. V březnu a začátkem dubna jsou to především zajíci, kteří navíc své mladé často nechávají bez dozoru třeba uprostřed louky. Zdánlivě tak vypadají jako opuštěná a lidé se jim snaží pomoci. Tím jim ale naopak uškodí.
V domnění, že se jedná o opuštěná mláďata se lidé snaží zajíčkům pomoci. Zcela zbytečně je ale ve většině případech odebírají z jejich zcela přirozeného prostředí. Odebrané zdravé mládě nemá velkou šanci na přežití a jeho záchrana je složitá a náročná.
„Děje se to každý rok. Lidé mají pocit, že když najdou v trávě malé zajíčky, tak je samice opustila. Ale je to přesně naopak, samice se k nim vrací třeba jen jednou za noc, právě kvůli tomu, aby na místě nezanechala žádné pachy. Jinak k nim téměř nechodí,“ vysvětluje Libor Šejna ze záchranné stanice Makov na Písecku.
Samotná mláďata naopak téměř žádný pach nevylučují. Navíc díky zabarvení nejsou pro predátory tak snadnou kořistí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Samice je tak často nechávají na zcela otevřených místech, například uprostřed louky v krátké trávě. Lidé se tak domnívají, že jsou opuštěná. „Nestaví si ani žádná hnízda, mláďata zajíčků se v trávě nehýbou, ani nevydávají žádné zvuky. Jsou to naprosto zdravá zvířata, ale z těchto důvodů mají lidé pocit, že je potřeba je zachránit,“ zmiňuje Šejna.
Neznalost ale může pro zvířata mít fatální následky. Jejich umělý odchov je velmi obtížný a až polovina takto odebraných mláďat zahyne. Záleží ale také na stáří zajíčka. „Pokud je mládě staré týden, tak jsou šance velmi malé. Pokud je to například již měsíční jedinec, tak tam je úspěšnost odchovu naopak velká. Taková zvířata samozřejmě ve stanici odchováme a pak vypustíme zpátky do volné přírody, ale je to zbytečné, protože ve většině případech jsou to normální zdravá mláďata, která pomoc nepotřebují,“ zdůrazňuje Šejna. Odebráním přitom netrpí jen samotná mláďata, i samici tím lidé způsobují velké problémy. Má v sobě totiž mateřské mléko, které ze sebe potřebuje dostat. Lidský zásah je na obě strany špatný.
„Každý rok přijmeme zhruba dvacet až třicet zajíčků, z nichž devadesát procent je zbytečně sebraných. Zbylou část zajíčků tvoří ti, které na louce chytne například volně pobíhající pes,“ přibližuje Šejna. Volně pobíhající psi jsou podle něj také jedním z velkých problémů. „Ve volné přírodě jsou teď už běžně mláďata různých druhů, nejen zajíců. Například divočáci už mají v lese mladé. Lidé by neměli v přírodě pouštět na volno své psy, nesmí se to a je to špatně,“ apeluje Šejna.
Může se však také stát, že lidský zásah je potřeba. Například pokud se mláďata nacházejí na nevhodných místech, jak jsou třeba polní cesty nebo pískoviště ve městech. V takovém případě je klíčové na zvíře nesahat holýma rukama. „To se dá vyřešit tak, že si do ruky natrháte trávu, abychom na mládě nepřenesli svůj pach, v hrsti trávy je pak přeneseme metr či dva z jejich místa. Na tak krátkou vzdálenost to není problém, samice si je najde,“ nastiňuje Šejna. V žádném případě by je ale lidé neměli nenosit domů, hladit nebo jinak s nimi bez těchto opatření manipulovat.Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
