Vypadá to, že ani po šesti letech od onoho nešťastného referenda a více jak dva roky po britském vystoupení z EU nemůžeme brexit považovat za definitivně vyřešenou záležitost.

Vysoká inflace a stagnující platy děsí téměř všechny obyvatele České republiky. Jedna skupina je ale ohroženější než ostatní. A právě ona se může stát zdrojem kolosálního průšvihu…

Svérázným pojetím ukrajinské vlajky přelstili čeští fanoušci pořadatele na hokejovém mistrovství světa. Když jim finští pořadatelé zakázali vyvěsit ukrajinskou vlajku, vyrobili si její textovou verzi a vyjádřili tak podporu okupované Ukrajině při utkání ČR s USA. Drsný vzkaz do světa vyslala skupina československých emigrantů legendárním protiruským transparentem už na mistrovství světa v hokeji v Mnichově. Psal se rok 1983. Byl z toho nezapomenutelný okamžik i obrovský skandál. Tedy hlavně u nás.

Baterka na telefonu vám hlásí, že se vám během pár minut vybije. Rychle proto otevíráte všechny šuplíky, abyste našli nabíječku se správnou koncovkou pro svůj telefon. Nacházíte však jen šňůry od svých starých mobilů, které nepasují na vaše zařízení. Jste frustrování a občas při usilovném hledání padne i nějaké to peprnější slovíčko.

Dva podobné příběhy, přesto dva odlišné konce. Když se na začátku dubna objevila v médiích zpráva, že učitel dějepisu ze soběslavského gymnázia se veřejně staví na stranu ruských agresorů a podporuje tezi o takzvané denacifikaci Ukrajiny, mnoho lidí bylo v šoku. Byl to vůbec první případ od začátku války, kdy došlo k něčemu takovému ze strany učitele. Několik dní na to pak vyplul na povrch případ učitelky českého jazyka z pražské základní školy, která při hodině opakovala svým žákům proruské dezinformace. Vypovídají tyto dva případy něco i o stavu současného českého školství?

Dnes jsem přemýšlel o tom, jakou motivaci mají lidé v České republice k tomu, aby na zdi, chodníky, lavičky nebo dokonce dveře kostela čmárali písmeno Z. Přemýšlel jsem taky o tom, co se honí v hlavě člověku, který si na domácí oslavě ozdobí chlebíčky sýrem poskládaným do tvaru písmene Z, svůj výtvor vyfotí na sociální sítě a policistům pak s vážnou tváří tvrdí, že tím nepodporoval ruskou agresi na Ukrajině, ale chtěl jen potěšit přítelkyni Zuzanu.

To takhle nasupeně odcházíte z jednacího sálu Evropského parlamentu, když tu si v půli cesty vzpomenete, že jste se zapomněli rozloučit. Rychle se otočíte, vymrštíte natáhnutou pravou ruku do úrovně očí a následně mizíte ve spletitých chodbách europarlamentu. Podobně své chování posléze ospravedlňoval bulharský europoslanec Angel Džambazki. Pro zcela jasný nacistický pozdrav však neměli kolegové v sálu žádné pochopení. Od předsedkyně Evropského parlamentu Roberty Metsoly vyfasoval za odporné gesto pokutu 2 028 euro.

Ruský útok proti Ukrajině je tragických završením desetiletí jejich představ o tom, jak funguje svět a jaké jsou pozice a zájmy hráčů v něm. Že k němu došlo, bohužel již nezměníme, můžeme jej však uchopit jako příležitost ke změně. Sebe samých.

Pořád jsme doufali, že k tomu nedojde. Rusko dnes napadlo suverénní stát v plné své síle. Vše k tomu ale směřovalo. Analytici a politologové v poledních dnech tentokrát překvapivě přesně předpověděli, že k tomu dojde. Důvodů je několik. Ve svém komentáři pro Drbnu je shrnuje politolog Jakub Lysek.

Ačkoli většinu veřejnosti dnes trápí hlavně zvyšující se inflace a s ní spojená cenová hladina, opravdový problém doutná pod povrchem a trochu se bojím toho, až vystoupá nad něj.